Jíst, meditovat, milovat
Elizabeth Gilbert
Pouť pro mladé dámy za pozemskými i duchovními rozkošemi napříč Itálií, Indií a Indonésií Úspěšná, dobře zajištěná novinářka po rozvodu s manželem a dalším nevydařeném vztahu prochází krizí, má pocit, že zklamala okolí i sebe. Rozhodne se odpoutat od všeho, čím dosud žila, opouští zaměstnání a vydává se sama na roční cestu kolem světa v naději, že pochopí, kam vlastně chce svůj další život nasměrovat. Na první zastávce v Itálii jí okouzlí italská bezprostřednost, žena pookřívá a bezstarostně vychutnává stejnou měrou nezávazné dvoření i bezkonkurenční kuchyni. Po čase odchází na čtyři měsíce do Indie, kde se v ášrámu usilovně pokouší prostřednictvím meditací najít cestu do vlastního nitra a ne vždy se jí to úplně daří. Hrdinčina cesta končí v Indonésii, kde se stane na ostrově Bali žačkou místního šamana. Nakonec, obohacena setkáním s odlišnými kulturami si postupně vyjasňuje vlastní představy i cíle a své cestování uzavírá s pocitem, že nyní již dokáže uvést svůj život do rovnováhy a stanovit jeho základní hodnoty.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2007 , MetaforaOriginální název:
Eat, Pray, Love: One Woman's Search for Everything Across Italy, India and Indonesia, 2006
více info...
Přidat komentář
Tento typ kníh zvyčajne nečítam, ale v rámci čitateľskej výzvy som už veľakrát zistila, že ma vedia chytiť aj knihy, po ktorých by som nikdy nesiahla. Ale táto bola pre mňa doslova utrpením. Stále som čakala, že sa z tých rečí o hľadaní "boha, duchovna, ..." niečo vyvinie, že to k niečomu povedie, ale trvalo to hodiny a hodiny a bola som stále otrávenejšia a otrávenejšia. Zaujímavé časti boli len tie cestopisné, to jediné sa dalo čítať.
S respektem ke všem čtenářkám v patřičné cílové skupině, pro mě to byla ezoterická slátanina. Ano, čtu jiné typy knížek, ovšem proti chytrému románu pro ženy vůbec nic nemám. Ale tohle... řeknu to tak: myslím, že zajímavě se dá psát i o rozplesklé mouše na dlaždicích, a tohle je myslím téma, o kterém by se dalo napsat hodně a hodně zajímavě. Ale bohužel jsem se při poslechu audioknížky nudila tak, že jsem to asi ve třetině zabalila.
Film jsem kdysi viděla, nebyl to zrovna můj šálek kávy (až na hlas Javiera Bardema v originále), ale nepřišlo mi to až tak moc "červené ezo" jako knížka. Takže pro mě spíš nemilé překvapení.
Knihu jsem četla v rámci čtenářské výzvy a následně jsem viděla i film.
Tento typ knih není můj šálek kávy.
Přijatelnější pro mě byl film (asi i díky J. Roberts), což je výjimečné, protože obvykle dávám přednost knize.
Byla jsem zklamaná z komentářů tady a vyloženě jsem se na knihu netěšila. Ale vysloveně předčila mé očekávání. Skvěle se mi četla a bavila mě do poslední stránky :-). Ach, ty předsudky...
Motivační knihy mám ráda. Taktéž se ráda dovídám poznatky z cest. Ale tato kniha mi nesedla. Je to jedna z mála knih, kterou jsem odložila. Zkusila jsem film. Bohužel i ten sem v půlce vypnula. Tak tento příběh mi nebyl souzen.
Nelíbila se mi kniha, musela jsem v mezičase číst i něco lepšího a těžko jsem se k ní vracela. Moc popisů duševna a tak, které jde úplně mimo mě...
Od knihy jsem asi čekala více, než jsem mohla dostat. Bohužel mi to přišlo takové utahané a nezáživné. Autorka se stále vracela do minulosti a myšlenky byly tak nějak rozbíhavé. U četby jsem si tedy často říkala, proč to stále autorka omílá, místo toho, aby se soustředila na cestu a jakési "osvobození".
Čteno v angličtině... Skončila jsem někde na straně 30 :-/ Hodně jsem se na knihu těšila, možná zkusím ještě v češtině ale moc šancí tomu nedávám... Za mě bohužel mnohem lepší film s Julií Roberts! :-/ :-)
Březen - měsíc knihy jsem ukončila přečtením románu JÍST, MEDITOVAT, MILOVAT. Je to již stará věc, věděla jsem o ní léta, dokonce jsem kdysi viděla i film, čemuž se vyhýbám, když ještě nemám přečtenu knižní předlohu, ale měla jsem za to, že knihu číst nebudu. Ale nakonec si ke mně po letech našla cestu. A jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Mám k ní sice pár výhrad, ale zůstal z ní ve mně hezký pocit, a to je to hlavní. Kdo z nás by si nepřál mít rok volna ze svého života, utéct od všeho a všech a vydat se do Itálie, Indie a Bali a snažit se najít sebe sama a smysl života. Je sice pravdou, že mi hlavní hrdinka hlavně na začátku přišla dost psychicky nevyrovnaná, místy až rozmazlená, ale dokázala jsem se od toho oprostit a postupem času při jejím cestování, jak se začala pomalu srovnávat, jsem si ji nakonec oblíbila. Závěrečné shrnutí je tedy takové, že i přes pár zaškobrtnutí je JÍST, MEDITOVAT, MILOVAT moc fajn věcička
Moje srdcová kniha a jedna z mála, u nichž je film stejně kvalitní jako kniha. Pro mě velký přínos v duševním rozvoji. Četla jsem ji několikrát a film znám úplně nazpaměť.
Vždy když máte velká očekávání, tak to špatně dopadne. Kniha byla celkem čtivá a líbily se cesty autorky. Rozhodně je to zajímavé čtení, ale něco mi tam chybělo. Nápad na tento příběh je skvělý, ale opravdu jsem z knihy nebyla nadšena. Až je mi to líto.
Kniha se mi líbila. Trochu jsem se obávala přílišné plytkosti a také moc americkému pohledu, ale bylo to v normě únosné a bavily mě i odbočky vysvětlující historii místa a pod.
Film jsem neviděla, o knize jsem toho dost slyšela a tak jsem se na ni moc těšila, ale byla jsem celkem zklamaná. Jen občas jsem na pár stránkách měla ten správný pocit, že to je to, co jsem od knihy čekala, ale po pár stránkách ten pocit zase zmizel. Jistě, kdo by nechtěl mít možnost a prostředky k tomu užít si rok života podle svých představ, žít na nádherných místech jako např. Bali, nasměrovat svůj život k něčemu lepšímu. V tomto směru mě mnohem víc oslovila třeba kniha české autorky K. Yakshy Roma mi amor.
Jsem velice ráda, že jsem si mohla tuto knihu přečíst. Bylo zajímavé sledovat osud ženy, která začala bojovat sama za sebe. Obdivuji její odvahu, kdy se rozhodla zahodit opatrnost, smutek, zoufalství a vydala se na pouť, která není vůbec lehká. Cesta, která má člověka přivést ke štěstí a životní spokojenosti, je plná trnitých rostlin a havětí, jež se vám snaží vaše úsilí překazit. Je jen na vás, zda budete bojovat, nebo se necháte stáhnout chapadly deprese a sebelítosti...
Štítky knihy
láska meditace cestování rozvoj osobnosti, osobní rozvoj
Autorovy další knížky
2007 | Jíst, meditovat, milovat |
2014 | Podpis všech věcí |
2016 | Velké kouzlo |
2021 | Město dívek |
2011 | V dobrém i ve zlém |
Vždycky, když jsem viděl nějaký dokumentární pořad o různých světových sektách, přemýšlel jsem o tom, jak asi uvažují lidé, kteří se stávají členy takových společenství. Elizabeth Gilbertová a její úvahy o Bohu a duchovnu mi na tuto otázku poskytly téměř vyčerpávající odpověď. Hysterická a afektovaná hrdinka knihy hledá poměrně dlouze a rozvláčně samu sebe a dlužno říci, že tak činí především prostřednictvím značně povrchního poznání nejrůznějších dějů, věcí a osob. Osobnost muže vhodného k hluboce duchovnímu vztahu tedy poznává "podle italských očí", krásného těla a toho, že si říká guru, nebo je tak nějak podobně hluboce "duchovní". Tímto způsobem se pak dostane k vyprávění ve stylu "červené knihovny", kdy srdce zpívá, ňadra se dmou a těla sepjatá rozkoší až k nebi ve chvíli opojení dosahují nirvány a abych nezapomněl...Boha. Boha jeho! Kniha neobsahuje ani stopové prvky humoru či nadhledu a je smutné, když se něco tak melodramatického a afektovaného stane bestsellerem. Ale já údajně nejsem cílový čtenář této knihy, neboť toto dílko je prý zajímavé především pro ženy. Takže jen pro blaho své - i blaho lidstva - tiše doufám, že opravdu ne pro všechny.