Jméno růže
Umberto Eco
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/203609/jmeno-ruze-203609.jpg
4
3878
3878
Na sklonku života vzpomíná mnich Adso na události, jichž byl svědkem, když v roce 1322 pobýval se svým mistrem, učeným františkánem Vilémem z Baskervillu, v jistém severoitalském opatství. Mělo zde dojít k jednání mezi stranou císařskou a papežskou, ale klid kláštera narušila série záhadných vražd. Tak začíná proslulý román Umberta Eca Jméno růže, který nyní vychází v doplněné verzi. Lze jej číst jako detektivku nebo jako historické vyprávění, Eco se však inspiruje i románem gotickým či iniciačním. Pátrání po neznámém vrahovi, vrcholící v bludišti klášterní knihovny, je pro autora navíc záminkou, aby podal neobyčejně plastický obraz evropského středověku, vztahem křesťanského intelektuála k nekřesťanské učenosti počínaje a kacířskými učeními a inkviziční praxí konče.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno:
2014
,
Argo
Originální název:
Il nome della rosa, 1980
více info...
Přidat komentář
Rozsáhlý historický román, nepodařilo se mi ho celý přečíst, poněvadž jeho obsah je pro mne těžko pochopitelný. Přečetl jsem si v závěru knihy -Svědectví o konci středověku a Zamyšlení překladatele. Jinak čtenáře neodrazuji od přečtení románu.
Bohatý příběh, který hluboce dýchá při každém slově a pomalu se sune vpřed. Propracovaný a plný zvratů kde člověk cítí zápach doby, který se šíří oplzlostí, ale i vírou nasáklými stěnami opatství. Pravá slast a opojení nad textem autora Umberto Eco je část jazyková. Ano jedná se o překlad, ale Zdeněk Frýbort odvedl, tak dokonalou práci, že je snad zachována dokonalost originálu. Pokud se ponoříte do knihy, tak si budete moct užít jazykových hříček podaných s lehkostí pírka. Jako by snad knihu psal s vědomím, že napíše takový trhák a každá věta či slovo toto úsilí dokazují.
Kniha rozhodně není pro každého a může se zdát, že je složitější, ale pokud máte čas a stojíte o opravdové umělecké dílo, tak si Jméno růže kupte. Připravte se, ale jak jsem už psal složitost jazykovou a v určitých okamžicích i perverznost příběhu.
Není to knížka pro každého. Když jsem ji před X lety měla v ruce poprvé, příliš mě nebavila a totální obrat nastal až po zhlédnutí filmu. A taky po pár nových životních zkušenostech. Dnes si Jméno růže opatruji ve své knihovně a ráda se k ní čas od času vrátím. Není marné odtrhnout se od dnešního chaotického a přetechnologizovaného světa a podívat se o pár století do minulosti. Nad starostmi, jaké tehdy řešili slovutní mudrcové, nám dnes zůstává rozum stát /ale jim by zase zůstal stát nad těmi našimi ;-)/ A jako detektivka pro fajnšmekry s hlubokým filozofickým přesahem se to taky nečte špatně.
Kéž by se víc takových intelektuálů z jakéhokoliv oboru bylo ochotno a schopno "snížit" k beletrii. Úroveň bestsellerových žebříčků by určitě razantně stoupla :-)
Někdy se najde kniha, která je tak hluboká, že ji čtete jen jednou, nepochopíte ji a víte, že ji už nikdy číst nebudete chtít. Můj případ.
Jinak mám Eca ráda - jako univerzitního lektora a skvělého rétora. V rovině populárně-vědné. S beletrií se my dva míjíme. Začala jsem totiž podobně číst i Baudolino. Ale dopadlo by to stejně, takže patří mezi knihy, které jsem nedočetla.
Určitě jedinečný příběh a náročné čtení skrz několik žánrů. Plavala jsem a nevěděla, který si vybrat. Takže pro mne osobně těžce stravitelné, zdlouhavé a nedoceněné. Za dvě.
Je jen pár knih, které jsem četl víckrát, Jméno růže je jednou z nich.
Za zmínku stojí také povedený film dle této literární předlohy. Jen škoda, že se originálu nedrží víc.
Jednoznačné "must have" pro každou domácí knihovnu!
Náročná kniha, která v sobě spojuje detektivku, historický román, učené disputace o církvi, spoustu filozofických pasáží, latinských citátů. Často jsem se musela opravdu prokousávat a určitě jsem nepochytila všechno, co do ní Eco vložil. Ale stála za přečtení. Potřebovala jsem vědět, kdo a proč zabíjí mnichy a co je tou tajemnou knihou. A pak jsem se vše dozvěděla téměř najednou....něco jsem tušila, něco bylo překvapující. A pak se i ty filozofické úvahy hodily, abych pochopila smysl. Jednou se k ní vrátím!
Knihu jsem četla, až dlouho po maturitě, přestože patřila mezi maturitní, tak nějak jsem tušila, že má smysl si ji přečíst. Je fakt, že ze začátku se mi četla dost těžko, ale jak jsem si zvykla na Ecův styl, a prokousala se mnoha popisnými částmi, tak se to četlo dobře. Nelituji, že jsem ji četla. Film jsem pak také viděla, ale přišlo mi, že kniha byla lepší.
Dočetla jsem, protože jsem prostě byla zvědavá a historie mne baví. Ale styl psaní mě neuchvátil, vynechala bych polovinu zdlouhavého textu (a taky jsem občas některé pasáže prostě přeskočila) a pak by to snad i šlo. Klasika, kterou stojí za to znát, ale vracet se k ní jistojistě nebudu. Zato se nyní velmi ráda podívám na film, jenž mi zatím unikal :).
Film byl skvělý. Magický Sean Connery, sympatický novic, úžasné opatství v horách, syrové reálie, každý mnich vypadal a mluvil jako totální úchyl a pak ten hrůzný inkvizitor, navíc jedna velmi hezká holka. Prostě ten film jsem miloval a viděl ho mnohokrát. Na tu dobu to byla dobrá podívaná.
Knihu jsem koupil a dlouho na ní neměl odvahu.Říkal jsem si, že to může být jen zklamání. A bylo. Sáhodlouhé texty a popisy, spousta latiny, hlavní hrdinové mi přišly poloviční proti těm z filmu, celé se to strašně vleklo, tohle prostě není můj šálek čaje.
A obdivuji všechny, kteří to dokážou dočíst. Člověk musí mít velkou trpělivost a hodně času.
Pro mě se jednalo o hodně náročnou četbu. Ale příběh to je skvělý a i přes náročnost hodně čtivý :)
Díky neustálým latinským vsuvkám a jejich následným překladem na konci knihy jde dle mého názoru o velmi těžkou, přesto velmi čtivou knihu, která se v mnoha věcech vůbec nepodobá stejnojmennému filmovému zpracování.
Nebylo to jednoduché čtení skrz to středověké smýšlení a vyjadřování, ale nakonec jsem toto veledílo zdolal. Před Ecem se dá pouze smeknout a s pokorou obdivovat jeho hluboké znalosti v mnoha oblastech. Kniha působí pak velmi autenticky. Čelem ke spletitosti celého děje, je pak ten motiv ohledně škodlivosti smíchu hlavního “záporáka“ až nicotný, aspoň tedy z dnešního pohledu. Obzvlášť mě zaujaly dvě pasáže, které jsem si musel zaznamenat, když se řešila zcela zásadní otázka, zda-li se Ježíš Kristus smál a Vilém řekne úžasnou větu:
“Podle mě se nesmál, protože byl jako Syn boží vševědoucí a věděl tudíž, co my křesťané budeme jednou provádět.“
Kniha obsahuje spoustu mouder, asi by se toho dalo vypsat několik stránek, ale tak abych si to napsal mě zaujala hodně ještě tato:
“Moudrost našich otců volila za nás: je-li smích kratochvíli nízkého lidu, pak je třeba jeho volnost brzdit a pokořovat a pomocí přísnosti mu nahnat bázeň.“
Myslím, že se do té dogmatické slepoty pustil docela dobře a to obligátní “Milý Adsone“
Nejdříve jsem se s tímto dílem setkala jako divadelní hrou (výtečnou!) a pak jsem si říkala, že si přečtu knihu, ale narazila jsem na audioknihu a tak jsem se do ní pustila...výtečné zpracování, asi nejlepší audiokniha, co jsem slyšela v podání zástupu skvělých herců. Příběh z minulosti a tajemného prostředí opatství, které skrývá tajemství...které je nutné rozluštit a odhalit.
Naprosto vyjímečná,úžásná kniha...úplně mně úchvatila...přečetla jsem ji jedním dechem i když jsou tam místa,která se čtou těžce.Setkání s touto knihou byl pro mně výjimečný zážitek.
Úplne dokonalá zmeska histórie, deja, ktorý prináša niečo nové a wow, napätia a náuky o mravoch v minulosti.
Nádherná kniha. Myslím že by mela patřit k základům vzdělaní každého, kdo umí číst :)
Mnoho děje v krátkém čase + mnoho postav z téhle knihy udělaly něco jedinečného, ale také jsem si kvůli tomu knihu nevybrala do maturitní četby. Kniha je těžko interpretovatelná. Ovšem zápletku a rozuzlení nelze nijak pomluvit. Doporučuji lidem s klidem na čtení. Nicméně autor má zvláštní styl, který se mi zamlouvá, proto si přečtu další díla.
Skvělá kniha, která ohromí několika úrovněmi příběhu a žádná z nich nenudí. Umberto Eco mě mile překvapil a určitě se k němu jednou vrátím.
Štítky knihy
náboženství teologie zfilmováno středověk italská literatura Itálie inkvizice kláštery, opatství knihovny mnichové, mniši
Autorovy další knížky
| 2005 |  Jméno růže |
| 2011 |  Pražský hřbitov |
| 2001 | Foucaultovo kyvadlo |
| 2015 | Nulté číslo |
| 2001 | Baudolino |
Znám ten příběh, nicméně pro mne je kniha absolutně nečtivá. Zkoušela jsem to a po cca 100 stránkách jsem ji odložila. Je to umělecké dílo a několikastránkové popisy zahrad a knihovny mne prostě nebavily. Asi do ní musím ještě dospět.......nebo třeba ne.......