• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 41 knih

Nové komentáře u knih Umberto Eco

Jméno růže

„Trvalo mi více než 7 měsíců se touhle knihou prokousat ale jsem ráda, že jsem ji dočetla. Výklady a popisy středověké filozofie jsou sice těžší na pochopení (alespoň pro mě), ale kniha jako celek stojí za to. Je poučná a nutí čtenáře pokračovat i přes svou složitost. Zaslouženě na seznamech povinné četby, i když jako náctiletá bych ji určitě nedočetla a náležitě nedocenila.“... celý text
— JessicaCorny

---

Jméno růže

„Tohle bylo tak skvělé čtení! Užívala jsem si každou stránku a potkalo mě nejedno překvapení. Knihu jsem rozečetla k maturitě (což je několik let!) a když jsem se k ní vrátila, rozhodla jsem se pokračovat přesně tam, kde jsem skončila. Musím se přiznat, že mě dost překvapilo, jak rychle jsem se zase začetla a hlavně kolik jsem si z příběhu pamatovala. Byl to velmi příjemný návrat. Myslím, že toto dílo známe snad všichni. A když už ne knižní, tak filmovou podobu určitě. Já to ale vzala od knihy a na film se teprve chystám. Nebudu lhát, bála jsem se obsáhlosti knihy i množství postav. Přiznávám, že zapamatovat si všechna jména byl poněkud problém, viním z toho ale moji dlouhou pauzu. Kniha mě okamžitě vtáhla do děje, do doby, ve které se odehrává. Připadala jsem si naprostou součástí příběhu a hltala každé slovo. Není to žádné nudné čtení z opatství, naopak! Na čtenáře zde čeká nejedno překvapení, mlha tajemství. Mě nejvíc překvapilo, jak jsem se v některých momentech i nasmála! Rozložení příběhu na dny bylo velmi příznivé a mohla jsem se tak orientovat v příběhu, celkově je kniha velmi pěkně zpracovaná, obsahuje dokonce i plánek opatství. Při tomto čtení jsem se vůbec nesnažila přijít na to, kdo je pachatel. Nechala jsem se jen tak unášet příběhem. Přesto jsem ale byla v šoku z toho, jak to nakonec dopadlo. Závěrečné stránky mě dojaly a zároveň ze mě spadl obrovský rest, který pro mě tato kniha po léta vytvářela (ale za to ona nemůže). Vlastně nemám co vytknout, jen jsem z ní nezažila takový ten pětihvězdičkový pocit. Mám takové tušení že tohle nebylo naposledy, co jsme se s knihou setkaly... Určitě doporučuji dát knize šanci!“... celý text
— oblakaknih

---

Pražský hřbitov

„Vymýšlet konspirační teorie a bludy jde hlavně lidem, kteří o světě nic neví. A jejich souputníci dokáží ve své zabedněnosti přijmout tato falza a převézt jejich xenofobní a (v tomto případě) antisemitské obludnosti do skutečnosti. Kniha je dobrodružným a vcelku humorným románem, ale i varováním. Napsaná je s přehršlem historických faktů, a dějových odboček méně (plavba na lodi) či více (vražda satanistky a závěrečná výbušnina v metru) zajímavých a podává věrné svědectví o 19. století.“... celý text
— capo_comico

---

---

Foucaultovo kyvadlo

„Tady nejde jinak než nejvyšší možný počet, protože to objektivně a neoddiskutovatelně je jedna z nejlepších knih, jaké kdy byly napsány. Tečka. Žádná jiná kniha v sobě toho nemá tolik, jako tato. A tady se bez mučení přiznávám, že jsem se orientoval asi jen tak v desetině toho, o čem Eco píše. A to si myslím, že jsem docela dost poučený a vzdělaný v oblasti historie a literatury (před "nějakou" dobou mi na to dokonce na jedné škole dali "nějaký" papír), ale to, co tady na čtenáře hrne autor, to je neskutečné. Anebo skutečné? A tím se dostávám k tomu, jak tuto knihu případně číst. Rozhodně ji nebudu nikomu nedoporučovat, protože člověk ji opravdu musí chtít přečíst jen sám od sebe, ne proto, že mu ji někdo doporučí. Tato kniha je ustavující knihou svého žánru (thriller s historickou konspirací), je nejlepší knihou svého žánru, je víceméně první pořádnou knihou svého žánru, je nejplnější knihou svého žánru (jsou tady templáři, zednáři, rozenkruciáni, ilumináti, kabalisté, asasíni, jezuité... a asi tisíc dalších) a hlavně je zároveň rovnou parodií na tento žánr, kterému se autor po celou dobu knihy vlastně vysmívá. Pro mě tak 90% knihy byla vlastně "pratchettovská" historická parodie, při které jsem měl úsměv na rtech a užíval si neuvěřitelné znalosti autora a jeho schopnost zkombinovat naprosto cokoli. No a těch zbylých 10% je ta napínává thrillerová část. No a po jazykové stránce? Dokonalá oslava síly slova a schopnosti vyjádření a různých významů pojmů. Vůbec nechápu, kde berou všichni ti Brownové, Vandenbergové, Berryhové a kdovíkdo ještě tu drzost, aby psali něco podobného. Kdokoli, kdo napíše něco v tomto žánru, nemůže se vyhnout tématu nebo motivu, který by nebyl tady. To je šílené. No, mohl bych pokračovat, ale to asi stačí. Prostě dokonalost pro toho, kdo ji opravdu chce zažít.“... celý text
— laepus

---

Jméno růže

„Když jsem začal číst, bál jsem se, že si tolik jmen, postav, situací a komplikovaných výkladů nezapamatuju. Musím ale říct, že jsem si knihu užil od začátku do konce, jako bych seděl v kině a díval se na velkofilm. I když někdy pochybujete, zda se události mohly vůbec odehrát tak, jak jsou vyprávěny, vtip je v tom, že je to zatraceně dobře napsaná kniha, skvěle kompozičně vyladěná, historicky podložená a promyšlená do nejmenších detailů. Není snad nic, co by v té podivuhodné změti dějových linek, úvah, latinských citátů a biblických odkazů nesedělo. A kdyby se přece jen něco našlo, pamatujme, že jde o sepsání událostí, v nichž si většina postav pohrává s pravdou a které si vybavuje jeden mnich na sklonku svého života… Takže nechybí ani pojistka v podobě licence autora, který moc dobře ví, co čtenář chce a jak to udělat, aby si jeho příběh i po letech pamatoval…“... celý text
— Janzta