Jméno růže
Umberto Eco
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/203609/jmeno-ruze-203609.jpg
4
3877
3877
Na sklonku života vzpomíná mnich Adso na události, jichž byl svědkem, když v roce 1322 pobýval se svým mistrem, učeným františkánem Vilémem z Baskervillu, v jistém severoitalském opatství. Mělo zde dojít k jednání mezi stranou císařskou a papežskou, ale klid kláštera narušila série záhadných vražd. Tak začíná proslulý román Umberta Eca Jméno růže, který nyní vychází v doplněné verzi. Lze jej číst jako detektivku nebo jako historické vyprávění, Eco se však inspiruje i románem gotickým či iniciačním. Pátrání po neznámém vrahovi, vrcholící v bludišti klášterní knihovny, je pro autora navíc záminkou, aby podal neobyčejně plastický obraz evropského středověku, vztahem křesťanského intelektuála k nekřesťanské učenosti počínaje a kacířskými učeními a inkviziční praxí konče.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno:
2014
,
Argo
Originální název:
Il nome della rosa, 1980
více info...
Přidat komentář
Bylo to úplně něco jiného, než jsem očekávala a překvapilo mě, že i přes začátek, který mě trochu nudil, mě kniha opravdu nadchla. Příběh byl propracovaný a zajímavý, Eco zakomponoval dobové prvky, a dokonale vylíčil mnišský život. Líbilo se mi vykreslení a charakteristika jednotlivých postav i se špatnými vlastnosti, které každý skrýval. Nebylo jasné, komu můžete věřit a komu ne, podezřívala jsem jednu osobu a pak zas jinou, až jsem se ztratila a dostala se do stádia, kdy už mi nebylo jasné nic, což mě ale bavilo. Filosofické myšlenky, které jsou v knize pronášeny, mě ze začátku spíš nudily, ale postupně se mi některé zalíbily a na konci mě oslovilo propojení s pointou. Zároveň dílo obsahuje řadu geniálních popisů, které mě vtáhly snad přímo vedle knižních postav, takže jsem děj mohla prožívat s nimi.
Četla jsem několikrát. Vždy mě něčím překvapila. Velice zajímavý popis života mnichů a detektivní příběh se dobře čte.
Knihu jsem četla již asi před 25 lety. Vím, že se mi tehdy velice líbila. Následně jsem viděla film, také perfektní. Teď ČT začala vysílat seriál, a to mne donutilo si tu knihu opět otevřít a trochu si děj osvěžit.
Dva roky mi ležela na nočním stolku, konečně přečteno. Strhující! Napínavé! Něco úplně jiného! Už se nedivím, proč je tak populární. Ale pro mě až moc ponuré a tísnivé čtení.
Tak tuto knihu jsem nečetla, pouze poslouchala jako audio a následně viděla jako film.
Velmi dobré!
nie je možné túto knihu obísť. mám však pocit, že ju ľudia začali čítať až potom, čo videli film – mimochodom – výborný.
Je to knížka, ke které se rád vracím když mám správnou náladu. Řekl bych, že je to moje nejmilejší knížka od autora.
Myslím, že v tolika recenzích přede mnou již bylo napsáno vše. Takže za mě - Nádherný přednes této knihy ještě více umocnil poslech a prožití této knihy. I když se musím přiznat, že film se mi líbil o poznání více.
Titul Jméno růže, napsán rukou Umberta Eca, jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít. Musím uznat, že to stálo za to. Kniha je úžasná detektivka, propletená křesťanskou historií a místy zdlouhavými filozofickými pojednáními. Každopádně, kniha vás v napětí udrží, i přes místy zdlouhavé úseky, v nichž se laik nemusí dobře orientovat.
Samotné vykreslení hierarchie v opatství a orientace v postavách je zde velmi jasná a pochopitelná. Co se týče stránky detektivní, napětí je zde velmi dobře vykresleno, takže při pasážích, kdy Vilém s Adsonem pátrají v útrobách knihovny nebo při dedukcích ohledně vraždy, je kniha velmi poutavá a jen tak jí neodložíte stranou.
Jak už jsem řekl, v rámci náboženské a filozofické stránky je kniha nesmírně obsáhlá, můžeme zde vidět odkazy na Akvinského či jeho odpůrce Rogera Bacon apod.
Když vezmu v úvahu všechny tyto aspekty, musím konstatovat, že toto dílo nemá ve světě literatury obdoby a pro vás všechny, kteří čtete tento komentář, vřele doporučuji.
[Kniha, film, audiokniha]
TA kniha, která je skvělá v jakékoliv formě, detektivka, inkvizice, bezmoc...
Zajímavá myšlenka: Knihy jsou od toho, aby se četly a ne schovávaly.
Je otázka, jestli bych se měla vůbec vyjadřovat k světoznámému (skoro již klasickému) dílu, které se mnohdy zařazuje do maturitních seznamů povinné četby, a snažit se vyzdvihovat jeho kvality. Udělám výjimku, protože knihu jsem tak dlouho odkládala stranou, že si ode mě určitě zaslouží amatérský nadšený komentář.
Od Eca jsem dlouhou dobu četla jen jeho stati o umění, estetice a filozofii. Až nyní jsem se přinutila otevřít Jméno růže především kvůli seznámení se se středověkým prostředí opatství a skriptorií. Eco opět nezklamal, na jedné straně je Jméno růže úžasné beletristické dílo s napínavou zápletkou a osobitými charaktery, na druhé straně nemůžu dostatečně ocenit ohromné přesahy do umění, filozofie, historie a středověkých reálií, na kterých je příběh vybudován. Ecovi se povedlo skloubit jak umění zaujmout čtenáře napínavým příběhem, tak vytvořit malé universum středověkého světa se všemi náležitostmi, které k němu patří. Radost mi dělalo rozeznávání témat, které Eco popisuje například V dějinách krásy: středověká posedlost světlem, barvami, drahokamy, vnímání křesťanské mystiky a tak dále. Myslím, že čtenář, který si přečte některé z dalších tentokrát esejistických Ecových děl, bude mile překvapen poznáváním zmíněného.
Knížka se mi opouštěla jen těžko a těším se, až se k ní zase vrátím. Filmové zpracování mě bohužel dost zklamalo, avšak těm, kteří se s příběhem nechtějí jen tak rozloučit, můžu doporučit nové seriálové provedení, které dle mého názoru je vcelku dobře provedené. A mě nyní čeká období Ecových středověkých románů :)
Nemohu říci, že by kniha měla špatný příběh, ALE bylo zde hodně-opravdu hodně-pasáží zabývajících se náboženskou tématikou kacířství, což mě hodně nudilo a ztrácela jsem souvislosti, nudila se a nutila do čtení...
Kniha se pro mě stala nezáživnou a četla jsem ji s přemáháním, a to jen, abych ji už dočetla...
Nakonec jsem musela knihu odložit - nešlo to, prostě to nešlo :-(
Nejdřív jsem viděla film, pak četla knihu, ale opravdu se nemůžu rozhodnout, co bylo lepší. Jedna z nejlepších historických krimi co znám.
Nádherná kniha s detektivní zápletkou. Případ zkombinovaný s filozofickými úvahami. Krásné podání středověké inkvizice. Navíc úžasně zfilmované.
Stredovek je mojim obľúbeným obdobím preto som sa na Meno ruže veľmi tešil. Kedysi dávno som videl film, teda som zhruba vedel o čom kniha bude, no to nezabránilo tomu aby som si ju vychutnal. Doslova som zo stránok vnímal ponurú atmosféru posledných jesenných dní medzi múrmi starobylého kláštora. Detektívna zápletka samotná ma nezaujala až tak ako ma skôr zaujala zjavná kritika skostnatelého (nie iba stredovekého) kresťanského myslenia. Odveký súboj kresťanských dogiem a kritického myslenia sa nesie celou knihou. Absurdnosť inkvizície, ktorá si akúkoľvek odpoveď obvineného prispôsobila tak aby ho za akýchkoľvek okolností dohnala k priznaniu viny je v knihe ukázaná skutočne brilantne. A práve obhajoba zdravého kritického myslenia spôsobila, že Meno ruže vo mne zanechalo čosi viac, ako iba obvyklý príjemný pocit z dobrej knihy.
Jméno růže jsem četla kdysi dávno, snad v mých 16. - 17. letech. A už napoprvé jsem jí dala a tak moc se mi líbila, že jsem si jí o pár let později přečetla znovu. Zpětně vzato se obdivuju, protože na takhle náročný romány už asi nemám sílu. Pokud to někdo začne číst s tím, že je to středověká detektivka, tak je zákonitě zklamán až zhnusen, protože to fakt žádnej Vondruška není. Tohle je filozoficko-náboženská disputace (hlavní dějovou linií je koncil, který v klášteře probíhá), kde detektivní a milostná zápletka tvoří jen okrajovou a vlastně ne moc důležitou část. Přesto jako celek stojí tak tisíc procent nad všemi následovníky Danem Brownem počínaje. :-)
Příliš mě to nenadchlo,čekal jsem něco jiného.Hvězdičky jsem dal jen proto,že jsem občas něco našel,co mě zajímalo a tak jsem si to spíš vypsal,abych si to mohl najít někde jinde.
Štítky knihy
náboženství teologie zfilmováno středověk italská literatura Itálie inkvizice kláštery, opatství knihovny mnichové, mniši
Autorovy další knížky
| 2005 |  Jméno růže |
| 2011 |  Pražský hřbitov |
| 2001 | Foucaultovo kyvadlo |
| 2015 | Nulté číslo |
| 2001 | Baudolino |
Kniha, kterou nestačí přečíst pouze jednou. Budete se k ní rádi vracet a pokaždé tam najdete zase něco nového, co vám předtím uniklo.
Mistrovsky napsaný příběh je zábavný, tajuplný, poučný...Postavy nejsou ploché. Každá má v knize své místo, žádná z nich není černobílá.Je to napínavé.Je to tísnivé.Je to jedinečné.