Jméno růže
Umberto Eco
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30289/bmid_jmeno-ruze-Jh3-30289.jpg
4
3851
3851
Historický román italského spisovatele. Eco v románu využil své hluboké teoretické a odborné znalosti. Čtenář, fascinován srozumitelnou hloubkou Ecova pohledu, proniká po jeho boku do tajů teologie, filozofie i středověké politiky, do milostných vytržení, do víru hlubinných duchovních prozření i smyslné rozkoše, tajů Aristotelovy Knihy smíchu, středověkých léčivých herbářů i jedů, uhranutí mladého teologa mladičkou láskou, kterou – aniž zná alespoň její jméno – si nese životem až na dno svých dnů.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2005 , Český klubOriginální název:
Il nome della rosa, 1980
více info...
Přidat komentář
Je to poměrně náročné čtení, zato setsakramentsky napínavé od první stránky až po tu poslední. Ponořil jsem se do děje a nechal se unášet tímto kouzelným detektivním příběhem, plným teologických a filozofických úvah...takto mnohovrstevnaté a propracované dílo sepíše vskutku jen mistr pera a magických myšlenek jménem Umberto Eco.
Udivilo mě, jak Eco dokázal skloubit náročnost s čtivostí. Ta kniha má takovou atmosféru, že mě čtení nikdy nepřestalo bavit, a to navzdory úletům jako je popis vstupního portálu chrámu jedním souvětím dlouhým 17 řádků! Výborná středověká detektivka prožitá lidmi, kteří žijí, myslí a vnímají velmi jinak než dnes my.
Krev tekoucí z uzavřených oken opatství, slita do rudé kaluže, ďábelského závoje. Smrt kape z listů zakázané knihy. Lokli si černých sil, na jazyk hostie položena, jedovému olizu podrobena. Strach se třepotá. Zlo fouká ze strnišť, z holých zdí, posvátných tabulí. Vyjmi mysl, která předstupuje před temnotu oltáře. Nenech padnout život ani duši, zabraň jejich poslání do želez. Opraš dávno zaváté tajemství labyrintu za zrcadlem. V jednom ohni, nenech kámen na kameni...
Výborná kniha. Jako historický román patří k top. Jako detektivka je opravdu velmi kvalitní.
Román je místy velmi zajímavý a nemohla jsem od něj odtrhnout oči, ale převažovala spíše ta část, která mě nudila - rozmluvi s mnichy atd. Také mě nepotěšilo používání latiny - mnohdy ani nebyl uveden překlad.
"Sen je písmo a mnohá písma nejsou nic jiného než sny."
Wow...prostě wow. Ze začátku mi filosofické odbočky dost vadily, ale nakonec jsem si na ně zvykla a kniha mě naprosto uchvátila. Úplně jsem si zamilovala postavu Viléma a jen díky němu jsem se těšila až budu moct pokračovat ve čtení.
Čtenáři často oceňují, že je to detektivka, i filozofický román a zároveň historický atd. Mně osobně takové mísení žánrů až tolik nevyhovuje, raději si přečtu pět knih samostatných než jednu směsku. Tím nechci nic ubírat z uměleckých hodnot románu, jde o dílo vskutku výjimečné a kvalitní, stojící za přečtení.
Tohle je přesně kniha, kterou jsem potřebovala.
Filozofie, detektivní zápletka, historie a sympatické postavy. Co víc si od jedné knihy přát?
Je to vážně mistrovský kousek.
No, mame rok 2019... citane (zatial) treti krat v mojom zivote. Prvy krat samozrejme ako mlady zajac, hrdy na to ze cita Eca a latinske sentencie su take vzletne, mate chut si to pisat na stenu hoci bez poznamkoveho aparatu trt rozumiete. Samozrejme, citatel zvyknuty na beznu beletriu, musi byt tymto textom doslova prekvapeny.
Dnes toto dielo beriem asi ako najluxusnejsiu poctu Sherlocku Holmesovi a Watsonovi. Diskusie a lekcie z filozofie a svetonazorov stredovekych ucencov ma dnes uz neohuria. Zato tri krat po sebe citam pasaze ako stretnutie Adsona s "ruzou" jeho milostne zmatenia, nocne vypravy v kniznici, inkvizicny proces. Nemal som ani velmi v plane vracat sa k Ecovi, ale uz som sa pristihol ako listujem v "Ostrove" a "Baudolinovi".
Vzdy sa musim usmiat na konci kapitol, pri vetach typu "Ach keby si vedel mily citatel, ake veci nas coskoro postretli" :)
PS: ludia, ktori sa uspokojili s tym, ze videli film a to staci, akoby videli strom na kopci z dialky. Vidia ze to je strom, ale nevidia detaily, nevidia listy, nevidia opacnu stranu stromu, nevidia jednotlive konare. Necitat knihu znamena nedozvediet sa o mystickom sne Adsona, nevidiet portal nad vchodom do refektara. Podivne podrobne popisane tak detailne az nadobudnete dojem ze znamenaju nieco viac :)
PS2: A za akych zahadnych okolnosti to vlastne zmizol Pavel z Rimini??
PS3: A ako znelo jej meno...
Jedná z mých srdcovek, takže by dostala i deset hvězdicek. Zároveň jedna z mála knih, kde filmová adaptace je plnohodnotným zážitkem. Přesto je kniha mnohem hlubší a komplexnější.
Film jsem viděla kdysi dávno, když ho dávali pozdě v noci. Věděla jsem tudíž, o co víceméně jde, ale ke knize samotné jsem se dostala až díky ČV. Protože kde jinde se mluví o knihovně více, než zde?
Mistr Vilém byla neskutečně sympatická postava. Společně s mladičkým Adsonem tvoří perfektní dvojici, vzájemně se doplňují, pošťuchují i dodávají odvahy. Každý den byl záhadou a jako bych se ocitla ve stísněných opatských zdech, kde smrt visela ve vzduchu. Postupné odkrývání tajemství mě nenechalo spát a ten, kdo na to vypadá nejmíň, je nakonec vrahem. Přiznávám, byly nudnější pasáže (hodně latiny i filozofie), což se ale vyrovnalo dialogy a popisy prostředí. Úžasné, s ještě větší chutí teď znova zhlédnu filmové zpracování. Doporučuji.
Originální román, který poukazuje na důležitost moudrosti knih a zarputilost některých lidských jedinců. Celý příběh protkává zajímavá zápletka, která potěší všechny milovníky tajemna a záhad.
Vím, že je tato kniha klasika, perla literatury, ale u mě obstála tak na 80%... Filozofické debaty byly buď úžasné nebo hrozné.. Děj, když už nějaký byl, byl výtečný, zápletka velmi dobrá, ale moc prošpikovaná všemožnými úvahami a zmíněnými debatami.. Rozhodně ale nelituji, že mohu tuto knihu zařadit mezi přečtené..
Je mi osmnáct. V hodinách dějepisu jsem nikdy nedávala pozor. Filozofii mám tento rok poprvé. Bible jsem se naposled dotkla před rokem. Skončila jsem tehdy leviticusem (odpusť Bože, pokud to skloňuju špatně). Vím o inkvizici jen díky Monty Pythonům. Vlastně vše, co jsem věděla, bylo jen díky mým znalostem pop-kultury. A proč jsem to četla? Kvůli referátu do školy. Četla jsem to celý odpolední pátek, pak celou příšernou sobotu, a pak jsem u toho trávila ještě kus neděle. V úterý mám referát, tak mi přejte štěstí a trpělivost, abych tam tu knihu přede všemi neroztrhala!
Ano, ano, uctívám pana spisovatele, je to neskutečný borec. Jméno růže je geniální veledílo, ano, ano, to všichni už víme. Ale tak náročnou věc jsem ještě nikdy nečetla. Tato kniha byla bolest a utrpení - opravdu jsem soucítila s tím ubožákem, co ho mučili.
Co chci říct?
Sakra, já ani nevím. Možná jen, že je to nejkontroverznější kniha, jakou jsem kdy četla a nevím, jak se k ní postavit.
Víte co? Tak já to useknu jednoduše. Jsem šťastná, že jsem si jí přečetla. Ten středověk se mi vryl do kůže a dneska večer jsem se i přistihla, jak trochu toužím vrátit se do toho zatraceného opatství.
Je to jedna z věcí, kterou milujete a nenávidíte zároveň. Aspoň pokud jste schopni uznat spisovatele jako spisovatele. Všem, kdo nemají dějiny, filozofii, teologii v lásce, této knize se obloukem vyhněte!
Skvělá středověká detektivka s úžasnou atmosférou kláštera. Sice náročné na čtení, kdy kniha je plná latinských výrazů a člověk musí stále otáčet na zadní stranu, aby si přečetl překlad, přesto jedním slovem fantazie
Štítky knihy
náboženství teologie zfilmováno středověk italská literatura Itálie inkvizice kláštery, opatství knihovny mnichové, mniši
Autorovy další knížky
| 2005 |  Jméno růže |
| 2011 |  Pražský hřbitov |
| 2001 | Foucaultovo kyvadlo |
| 2015 | Nulté číslo |
| 2001 | Baudolino |
Kniha, ktorá zaujme prostredím, atmosférou a trochu uvedie do napätia svojou detektívnou zložkou. Pre mňa osobne tam opisov bolo príliš veľa, najmä čo sa týkalo cirkevných hodnostárov, kto, čo kedy a ako a stále dokola, ale dalo sa to zniesť a aspoň som sa dozvedel niečo aj z tejto oblasti. Detektívny príbeh nie je nejako výnimočný a skutočne ide skôr o historický román, ale ako také spestrenie fungoval dostatočne. Štýl písania je celkom pútavý, ale v konečnom hodnotení nemôžem povedať, že by ma kniha nejako nadchla. Keď detektívka, tak radšej čisto detektívka a napríklad ako historický román ma omnoho viac upútal po všetkých stránkach Stefan Zweig: Svědomí proti násilí. Meno ruže je zbytočne dlhé, ale aspoň má atmosféru.