Jméno růže

Jméno růže
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30289/bmid_jmeno-ruze-Jh3-30289.jpg 4 3851 3851

Historický román italského spisovatele. Eco v románu využil své hluboké teoretické a odborné znalosti. Čtenář, fascinován srozumitelnou hloubkou Ecova pohledu, proniká po jeho boku do tajů teologie, filozofie i středověké politiky, do milostných vytržení, do víru hlubinných duchovních prozření i smyslné rozkoše, tajů Aristotelovy Knihy smíchu, středověkých léčivých herbářů i jedů, uhranutí mladého teologa mladičkou láskou, kterou – aniž zná alespoň její jméno – si nese životem až na dno svých dnů.... celý text

Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: , Český klub
Originální název:

Il nome della rosa, 1980


více info...

Přidat komentář

marapavelka
22.07.2018 1 z 5

Hm, tak tohle ne. Film mám rád, ale knihu jsem dočíst nedokázal. Ta spousta keců okolo byla prostě k zbláznění nezáživná.

RSR
17.07.2018 4 z 5

Bohužel jsem nejprve viděla film a až poté četla knížku. Kdyby to bylo naopak, dala bych asi 5*.


JAnD
10.07.2018

Kdysi jsem knihu přečetl, už si netroufám hodnotit, ale zápletka mne nadchla a filosofické a teologické disputace okolo již méně, zato si z nich mnohé matně pamatuji dodnes.
Stejnojmenný film je oproti knize sice stravitelnější, ale také ochuzen o mnoho pěkných detailů. Jeho plusem je lehká úprava konce, mám rád happyendy.

Scathia
27.06.2018 4 z 5

Skvělé dílo. Úžasně popsaná atmosféra italského kláštera 14. století. Na jednu stranu na nás dýchá izolace, klášter je světem sám pro sebe a zároveň je z části dějištěm světových událostí. Výborně sepsaná zápletka a ten konec.... :-)

Hobo
20.06.2018 5 z 5

Po pročtení komentářů je těžké k nadšeným recenzím něco přidat. Za důležitý rozměr románu, který není tolik zmiňován, považuji také jeho rovinu, týkající se hájení přesvědčení o pravdě, tedy fanatismu. Myslím, že je to hlavní rovina díla. To, jak Jorge lpí na svém přesvědčení, stejně jako větší či menší "heretici", papež a jeho lidé kontra císařských. Každý je ochoten se pro své přesvědčení dopustit jakéhokoli zla, a netýká se to pouze Jorgeho, jehož čin je jediný označen za ďábelský.
Tím je román aktuální i v současnosti, resp. v každé době a v tom je nadčasový.

Dlouho jsem čekal, proč "Jméno růže." Nu, byl jsem opravdu překvapen, ten shakespearovský závěr mě opravdu nadchl.

parxel
14.06.2018 5 z 5

Dnes tomu už asi málokdo uvěří, ale když Jméno růže (ve své filmové podobě) poprvé přišlo do kin, tak bylo označeno jako film mládeži nepřístupný. To samozřejmě pouze zvyšovalo můj zájem o tuto knihu a současně jí to dávalo jedinečný lesk určité nedostupnosti. A protože kniha samotná byla pro mne v té době příliš obtížná, musel jsem si na ni ještě několik let počkat.

Na střední jsem Jméno růže konečně přečetl a poodhalil roušku tajemství, která pro mne tuto knihu do té doby zastírala. Při jejím čtení jsem se cítil podobně, jako když Vilém s Adsem vstoupili do knihovny a postupně odhalovali její tajemství. Zkrátka ta středověká atmosféra, to tajemno a všechno kolem, na mne doslova dýchalo z každé stránky.

Tento rok jsem se ke Jménu růže v rámci čtenářské výzvy opět vrátil. Kniha už pro mne sice není zahalená tím obtížně vyjádřitelným závojem tajemství jako kdysi, ale ono to vůbec nevadí. Jméno růže je totiž nadčasová kniha, ke které se mohu vrátit a pořád zůstane stejně nepoddajná, ale přitom stejně dobrá. Zkrátka dávám plný počet hvězd, protože Jméno růže si to zaslouší.

los
11.06.2018 5 z 5

bible sémiotiky!

purie
10.06.2018 2 z 5

Jméno růže je podivná kniha (trochu tu rozředím řady jejích nadšených fanoušků).
Připadá mi jako takový kočkopes (či výtvor Pejska a Kočičky?) v intelektuálně líbivém balení.
Na jedné straně je znát, že U.Eco zúročil ve své první beletristické knize letitou akademickou a odbornou publikační činnost. Kniha je až exhibicionisticky nabitá dlouhými řadami teologických, filozofických, historických a jiných fakt, úvah, výčtů a popisů (často bez zásadního přínosu pro příběh).
Na druhé straně chtěl - dle vlastních slov - napsat knihu zábavnou - pro sebe i čtenáře. Fakta a úvahy tedy narouboval na přístupný čtivý příběh (sám možná v nadsázce jako impuls k napsání uvedl "chuť nechat zabít mnicha":) ).
Výsledkem je pak kniha, u které si čtenář možná připadá, že nečte jen tak obyčejnou detektivku, ale fakta a úvahy, které ji činí neobyčejnou, ve výsledku nepřináší nějaký uchopitelný obraz doby nebo konzistentní názor na dobu, ve které se odehrává (ze záplavy údajů si čtenář musí vybrat sám).

Myslím tedy, že Jméno růže je třeba číst prostě jako opulentní zábavnou odpočinkovou knihu, po jejímž přečtení toho ale kromě zážitku ze středověké detektivní zápletky moc nezůstane. Třeba to byl Ecův záměr. Proč ne?

georgearrow
09.06.2018 5 z 5

Fantastická kniha, fantastický film. Dan Brown ubohý plagiátor. Hledání významu dobrodružstvím. Intelektuální lahůdka a thriller zároveň.

martin9532
05.06.2018 4 z 5

Výborná kniha s vynikajícím proběhem

Lie
04.06.2018 5 z 5

Skvělá kniha. Hrozně moc bavila tajemná, tíživá a chvílemi trochu děsivá atmosféra kláštera. Do knihy jsem se úplně vžila. Příběh byl napínavý a měl fantastické rozuzlení. To by mě opravdu nikdy nenapadlo. Krom toho, že jsem si čtení opravdu užila jsem se ale taky spoustu věcí dozvěděla úplně nenásilným způsobem a hlavně mě zaujalo celkové poselství knihy. Jediné, co mi trochu vadilo, byla ta latina. K atmosféře středověkého kláštera to patří a nic bych proti tomu neměla, ale tady už toho bylo opravdu víc než je třeba. Vysvětlivky suce byly, ale až na konci knihy, a neustálé listování znemožňovalo se pořádně začíst.
Jinak ale opravdu geniální kniha, ke které se určitě vrátím.

knihcitko
25.05.2018 5 z 5

Detektivní, historické, křesťanské, filosofické, místy vláčné a zdlouhavé. Občas jsem se ztrácel, především když text přešel do latiny. Ale to přece ke klášteru s kouzelnou a tajemnou knihovnou patří, ne?

PetrzOlomouce
21.05.2018 3 z 5

Četl jsem jen díky čtenářské výzvě a určitě se k ní vracet nebudu. Hodně textu je latinsky a i když je vzadu slovník, tak je těch textů tolik, že se nedá stále listovat sem tam. Zaujalo snad jen to, jak to zhruba ve středověku chodilo.

apelttom
12.05.2018 4 z 5

Skvělá kniha. Napůl detektivka a napůl ilustrace poměrů společnosti v pozdním středověku. Příště bych ji ovšem četl s latinským překladačem v mobilu.

martunka
12.05.2018 4 z 5

Tohle je první kniha od tohoto autora, kterou jsem četla. Musím uznat, že mě příběh bavil a prostě jsem musela vědět, jak to dopadne. Čtyři hvězdičky dávám kvůli možná zbytečně dlouhým filozofickým pasážím.

Tynka4
08.05.2018 5 z 5

Naprosto skvělá úžasná kniha. Skvěle napsaná, zápletka je velmi zajímavá. Nikdy bych toho vraha netipla. Mám Jméno růže moc ráda a vracím se k ní. I když vím, kdo je za tím vším, knihu mi to nijak nekazí. Jen podle okolností střídám audioknihu a opravdovou knihu. Je výborná. Moc ji všem doporučuji. :)

Betyna79
07.05.2018 5 z 5

Kniha se mi dostala poprvé do ruky na střední škole. Musím se přiznat, že jsem ji tehdy nedočetla. Detektivní zápletka dobrá, ale některé části byly příliš zdlouhavé a pro mě nezáživné. Po letech jsem se ke knize vrátila a po přečtení se stala srdeční záležitostí.

Marbo
03.05.2018 5 z 5

Dechberoucí čtivo. Eco dík svým znalostem dokázal vytvořit živoucí ilusi středověku, od které jsem se jen nerad vracel do dnešního světa.
Jen jediné mi lezlo krkem a sice poznámky ( překlady ) na samém konci knihy, kdo má neustále listovat jak blázen.

Petass
01.05.2018 5 z 5

Tahle kniha je skvost. Tolik informací a myšlenek v jednom díle spolu s detektivním příběhem, navíc nádherná kulisa kláštera a knihovny. Už jsem ji četla několikrát a určitě ne naposledy. Vždycky při požáru brečím :) Nádhera, pro každého knihomola. Pokaždé mě v ní zaujme něco nového. A nevím, zda ji někdy pochopím opravdu celou... Není to lehká četba, nechte si na ní dostatek času.

K hodnocení Magnolia níže není co dodat...

magnolia
08.04.2018 5 z 5

Jméno růže - tak dlouho jsem si myslela, že je na mě kniha moc složitá a že mi film, shlédnutý kdysi dávno, bude stačit... a pana profesora Eca budu mít "splněného" nedávným přečtením jeho novinových sloupků. A potom jsem podruhé (s odstupem asi 30-ti let) viděla film, znovu mě zaujal a jsem tvůrcům vděčná za jeho vznik i nezapomenutelné herecké obsazení. Ještě ten večer, jsem si náhodně otevřela knižní předlohu a zjistila, jak je proti filmu podrobná a vysvětlující. A v následujících dvou týdnech jsem si ji četla pěkně od začátku a k tomu si v duchu pouštěla filmové obrázky. Je to obdivuhodné dílo, Vilém i Adson jsou skvělí hrdinové, jejich pátrání, pochyby, úvahy i vzájemné ponoukání - prostě krása a přátelské souznění. Chvála důvtipu (humoru!) a vzdělání. Popisy prostředí, dokonalé. Historické a další informace, obsáhlé, složité, ale stále se vztahující k příběhu lidského bytí a vědění, a také k úloze církve, po moci toužící, kruté, lživé a chamtivé (už napořád). Bylo to občas náročné čtení (jen těch latinských slov a vět), ale moudré, s mnoha krásnými myšlenkami a odkazy. Pro každou knihovnici je to povinná nebo spíše doporučená četba.