Jméno růže
Umberto Eco
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30289/bmid_jmeno-ruze-Jh3-30289.jpg
4
3836
3836
Historický román italského spisovatele. Eco v románu využil své hluboké teoretické a odborné znalosti. Čtenář, fascinován srozumitelnou hloubkou Ecova pohledu, proniká po jeho boku do tajů teologie, filozofie i středověké politiky, do milostných vytržení, do víru hlubinných duchovních prozření i smyslné rozkoše, tajů Aristotelovy Knihy smíchu, středověkých léčivých herbářů i jedů, uhranutí mladého teologa mladičkou láskou, kterou – aniž zná alespoň její jméno – si nese životem až na dno svých dnů.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány Historické romány
Vydáno: 2005 , Český klubOriginální název:
Il nome della rosa, 1980
více info...
Přidat komentář
S podobnou pokorou jako Evaho 73 přiznávám, že audio je pěkné, protože je zkrácené, film je líbivý protože se mu povedlo zachytit středověkou atmosféru. Já bohužel navíc sáhla asi i po starším vydání s překladem, kde se píše o Benediktu z NORCIE nikoli z NURSIE jako zakladateli benediktinů :( a i to mě prozatím odradilo od četby. Asi je tato kniha přeceněná, nevím. Styl je opravdu nezáživný, byť velmi košatý a popisný. Myšlenka přiblížení středověké mystiky je opravdu geniální, ale způsob provedení malinko nad autorovy síly zdá se mi i z toho mála, co jsem přečetla. Třeba si časem dáme s Umbertem ještě jednu schůzku ??
Myslím, že Evaho to popsala velice trefně!
A ještě lépe purie o kousek výše - to bych taky podepsala. Intelektuálně líbivé balení sedí velice přesně!!
Kniha na pomezí historického románu a středověké detektivky. Napsána je nesmírně čtivě. Srovnám-li s filmovým zpracováním, je kniha samozřejmě mnohem propracovanější, jdoucí do větší hloubky a zejména detailněji popisující motivy jednání postav. To však nic nemění na faktu, že film naprosto brilantně zachycuje syrovou, šedivou, chladnou atmosféru středověkého kláštera kdesi v italských horách, popsanou v knize. A pak je tu samozřejmě knihovna, bezčasá, záhadná stavba ukrývající mystéria dávných dob, přeneseně v podstatě protagonista děje. Knihovna se značně restriktivními pravidly přístupu ke knihám. Jen tento samotný fakt vyvolává ve čtenáři nesmírnou zvědavost. Čtenář chce číst a objevovat, ale knihovník mu to nedovolí. S tím úzce souvisí další motiv, klikatící se dějem, a totiž náboženská hereze. Řádky, kde Adso rozplétá detaily o kacířích, jsou jedny z nejzajímavějších. Je správné bránit přístupu k informacím, pokud tím chráním status quo? Je to skoro až totalitní motiv. Děj nemá smysl dále komentovat, napsáno o tom bylo mnoho. Knihu jednoznačně doporučuji. Jedna z nejzajímavějších mnohovrstevných knih, které jsem kdy četl. A přitom čtivá, nesmírně zábavná a zdánlivě přímočará.
Měl jsem s touto knihou problém, trvalo mi jí přečíst dost dlouho. Nečetla se vůbec lehce. Ale stálo to za to. Sice není vše, zejména latinské texty a debaty mezi mnichy vždy zcela jasné. Pohled do zákoutí mnišského řádu navíc s detektivní zápletkou byl ale sepsán velmi povedeně. Určitě doporučuju.
Dlouho jsem se tomuto románu vyhýbala z přesvědčení, že se jedná o horor a ještě ke všemu v prostředí kláštera. Pak jsem knihu získala (ani nevím kde) a ležela mi doma. A protože čtenářskou výzvu chápu jako výzvu a jeden bod z ní nutí přečíst něco, po čem bychom běžně nesáhli (ó jak přízračné pro tuto knihu - sáhnout po té pravé knize), vzala jsem ji na milost a dala se do ní. Protože jsem zvyklá číst rychle, nevyhovoval mi styl této knihy - tato se opravdu musí číst pomalu. Někdy jsem měla problém dočíst nějaký rozhovor nebo popis, který trval několik listů!, ale na konci knihy nelituji ničeho, ona za přečtení opravdu stojí. I film jsem hned dnes zkoukla, sice je to minimum toho, co je v knize, zase mi to ale poskytlo některá vysvětlení a vizualizaci (nemám totiž velkou představivost). Malou radost mám i z toho, že jsem měla správné podezřeni.
Tato kniha patří mezi mé nejoblíbenější knihy vůbec, a to pro svou mnohovrstevnatost - není možné Jméno růže pochytit a porozumět jí jen na jedno přečtení. Nicméně to je na ní právě tak skvělé - při každém čtení v ní naleznete něco nového, co jste tam dříve neviděli. Stejně tak obdivuji, jak se Ecovi podařilo elegantně do knihy namíchat několik žánrů od detektivky přes náboženský román po román historický a filozofický (a to jsem dost možná teď něco vynechala). Rozhodně to není jednoduché čtení, ale ten čas se tomuto dílu jistě vyplatí věnovat. A opakovaně.
Tato kniha byla pro mě velmi náročná. Některé části knihy se mi líbily, byly napínavé, jiné mne neoslovily a musel jsem se do nich popravdě nutit.
V knize nalezneme dobrodružný příběh, detektivní zápletku, erotiku, problematiku středověku, filozofické úvahy aj.
Znám čtenáře, kteří knihu milují a nedají na ní dopustit a na druhé straně existují čtenáři, kterým se kniha nelíbila. Řadím se spíše k druhé části, ke knize se už rozhodně nikdy vracet nebudu a rovněž neplánuji číst další knihy od tohoto autora.
Viděl jsem také film, který se mi líbil mnohem více než kniha.
tak přemýšlím na jaký způsob si tu růži ještě dám - v rádiu jsem slyšela, film viděla, v městském ( u Mrštíků) též viděla a několikrát četla, tak nevím. A stejně je ta klášterní knihovna nejlepší...
Počítám, že Eco nejspíš během svých bádání nad středověkými tajuplnostmi narazil na nějaký skutečný magický grimoár a s jeho pomocí následně stvořil či chymicky uklohnil zázračnou knihu. Takovou, která je extrémně populární a oblíbená nejširším čtenářstvem a zároveň neobyčejně propracovaná, intelektuální podnětná a vůbec brilantní ve všech ohledech - v literatuře dost vzácná, vpravdě kouzelná kombinace. Snad je to tím vhodně zvoleným tématem: umírající středověk a tajemné mnišství je natolik uhrančivé téma, že k sobě dokáže přitáhnout i ty, kdo by se jinak těžším textům a pasážím v latině vyhýbali jako Luciper krucifixu.
Na každý pád to byla jedna z nejzásadnějších knih mého dospívání; kdybych ji četl teď, a ne tehdy, asi bych si ji užil více a už bych lecčemu rozuměl mnohem lépe, ale stejně jsem rád, že se mi dostala do ruky už v oněch letech, kdy jsem si ještě myslíval, že opat Suger získal své jméno, protože byl slaďoušek, a že Hildegarda z Bingenu vynalezla binge-watching televizních seriálů.
Bojíte-li se za základě ostatních komentářů, že něco z knihy nepochopíte, pak se přestaňte bát. Samozřejmě, že nepochopíte. Ale strašlivé mordy v krásném a ponurém prostředí vás donutí číst dále; a třeba se omylem přiučíte i něco o středověku. Plavat s nezměřitelnými hlubinami pod sebou - to je lekce, kterou potřebuje asi každý. A nejlépe opakovaně.
Spíše posloucháno jako skvěle zpracovaná několikadílná dramatizace Českého rozhlasu, část jsem četla. Není to vůbec jednoduché čtení, ale příběh je to skvostně promyšlený! I film je výborně natočený. Zařadila jsem si ji do výzvy kupodivu ne kvůli knihovně, ale pro rok 1. vydání... ;-)
I přes svou obsáhlost a složitost je Jméno růže zajímavá a výborná kniha. Je potřeba, alespoň základní orientace v historii a náboženství, aby se čtenář neutopil ve spleti popisů a vyprávění. Samotná zápletka je výborná, tajemná a krásně graduje.
Dílo mistra všech mistrů spisovatelů svého druhu se středověkou zápletkou, která se taktéž objevovala a myslím, že i nadále objevuje v povinné četbě. Román objemnějšího formátu jsem si pořídila o Arga s překrásným přebalem a těšila se, že si po letech tento neobyčejný historický román přečtu. Vskutku fantastický román, který nepopisuje čtenáři pouze historii s detektivním příběhem, ale dobové propracované popisy církve samotných mnichů i společnosti, vykreslené pocity i myšlenky, nadčasové dílo, kterému se v tomto ohledu nic nevyrovná.
Filmové zpracování je úplně jiného rázu, a chybí mu to kouzlo, co Umberto Eco dokázal mistrně napsat a vykreslit.
Román jsem přečetla až na druhý pokus. Není to žádné jednoduché čtení! Jsem na sebe pyšná, že jsem to dokázala.
Hodnotit knihu nebudu, to mi snad ani nepřísluší. Doporučuji k přečtení.
K dílu není co nového dodávat, napíšu to tedy jen stručně. Fenomenální a geniální kniha od geniálního člověka. Vtěsnat do jedné knihy vědomosti takového velkého a širokého formátu, to prostě značí mnohé o autorovi. Musím však podotknout, že toto dílo prostě není v silách běžného smrtelníka pochopit po všech stránkách, leda snad profesor filozofie, teologie, historie a umění v jednom by to pobral celé. Četl jsem ji podruhé, už zase vím o něco více, ale je jasné, že za pár let si ji budu muset přečíst znovu, zase budu o něco moudřejší do té doby.
Zatím jsem absolvovala film a audio:) na literární skvost se začínám těšit:)
Skvost na poli literárním. Nevím, co napsat, abych vyjádřil, jak rád jsem četl tuto knihu, aniž by si někdo nepomyslel, že jsem další z "intelektuálů", kteří si hrají na to, že vše pochopili a mohou se honosit tím, že přečetli jednu z nejznámějších knih. Snad jen, že pro mě kniha je oslavou intelektu (tentokráte již bez uvozovek), že ač jsme schopni vnímat pouze znaky znaků neschopni uchopit řádně podstatu věcí, často ztraceni v labyrintu, má smysl i byť jen v maličkostech hledat vzor a nezůstávat v stagnaci v temnotě hlouposti. Rád se vyžívám v postmoderní literatuře a nestydím se za to, dopustil bych se chyby, kdybych tvrdil, že mé interpretace jsou správné, ale již sama snaha o interpretaci mi dává jistotu, že má pro mě cenu číst takovéto knihy.
Dala jsem si takovou malou výzvu, že tuto knihu přečtu ještě letos. Tuším, že jsem se ji marně pokoušela přečíst minimálně pětkrát. A to v rozmezí určitě deseti roků. Tentokrát se podařilo, ale hodně stran jsem nečetla, listovala jimi. Nemůžu prostě překousnout tu teologii, která se táhne celou knihou a pro mne je to jen snůška blábolů. (teď se jistě mnozí z vás chytají za hlavu, ale tohle je můj názor a pohled na věc, ať se vám líbí či ne). Taky přemíra latiny - ne všichni pozemšťané ovládají tento jazyk! Na druhou stranu mám ráda místa, jako jsou kostely - jsou to úžasné architektonické objekty a ... a dál už nic.
Co se mi ale moc líbilo, byla knihovna - její labyrint byl skvěle vymyšlený. Nakonec se přece jen podívám na film, až se mi kniha "uleží". Ještě mě láká přečíst Pražský hřbitov, ale po takové dávce teologie si myslím, že s tím budu bojovat minimálně dalších deset let.
Štítky knihy
náboženství teologie zfilmováno středověk italská literatura Itálie inkvizice kláštery, opatství knihovny mnichové, mniši
Autorovy další knížky
| 2005 |  Jméno růže |
| 2011 |  Pražský hřbitov |
| 2001 | Foucaultovo kyvadlo |
| 2015 | Nulté číslo |
| 2001 | Baudolino |
Jméno růže je taková "knižní delikatesa". Něco jako brie nebo kaviár. Nebude se líbit každému a ze začátku může být hodně těžké do díla vplout a najít chuť ke čtení. Sladí-li se však konečně s vašimi literárními chuťovými pohárky, pak jistě oceníte Ecův styl psaní, kulturně-historický přehled a schopnost napínat. A po přečtení ho čtenáři milující výzvy jistě zařadí mezi své oblíbené.