Jméno růže
Umberto Eco
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30289/bmid_jmeno-ruze-Jh3-30289.jpg
4
3836
3836
Historický román italského spisovatele. Eco v románu využil své hluboké teoretické a odborné znalosti. Čtenář, fascinován srozumitelnou hloubkou Ecova pohledu, proniká po jeho boku do tajů teologie, filozofie i středověké politiky, do milostných vytržení, do víru hlubinných duchovních prozření i smyslné rozkoše, tajů Aristotelovy Knihy smíchu, středověkých léčivých herbářů i jedů, uhranutí mladého teologa mladičkou láskou, kterou – aniž zná alespoň její jméno – si nese životem až na dno svých dnů.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány Historické romány
Vydáno: 2005 , Český klubOriginální název:
Il nome della rosa, 1980
více info...
Přidat komentář
Vyborna historicka detektivka ...temno, inkvizice, cirkev, prostredi klastera kde se muze ukryvat cokoliv .. Boj v dusi mladeho Adsa...uzasny vyrovnany, chladny Vilem z Baskervillu...
I filmove zpracovani se mi libilo, dokazalo prenest na platno dobu temna ... A strach..
Autor píše, že si chtěl čtenáře vychovat, přizpůsobit si ho svému tempu a že ten, kdo se nezvládne zklidnit a zpomalit za prvních 150 stran, tak ať knihu klidně odloží. U mě mu to teda vyšlo, zpočátku jsem si musela dost zvykat, ale pak jsem to všechno spolykala i s navijákem. Rozhodně jedna z nejlepších knih, které jsem měla v ruce.
Příběh znám dobře z rozhlasové četby, což mi tedy čtení na jednu stranu poměrně usnadnilo, na druhé jsem se bála, že se budu nudit. Opak byl pravdou... skoro se mi chce říci, že toto je jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla.
Tohle je tak říkajíc vyšší dívčí, dílo super, příběh vynikající, ale k sakru, takhle loudavý krok jsem dlouho neviděl, hrozně rychle omrzí, právě ve chvíli, kdy zjistíte, ze přeskočíte pár kapitol anebo stránek a vůbec nic nového se neodehrálo.
Kniha knih! Kdyby někdo šlo dát víc než pět hvězd, dám je bez váhání tady. Žádná slova nepopíší tu nádheru, proto ode mě stačí.
„Na konci svého hříšného života, jak tu co kmet šedivý jako sám svět čekám, až mě pohltí bezedná propast tichého a pustého božství, [...] chystám se na tomto pergamenu zanechat svědectví o podivuhodných a strašlivých událostech, jimž mi v mládí bylo dáno přihlížet. Chci zde „verbatim“ (zopakovat), co jsem viděl a slyšel, aniž bych se v tom pokoušel hledat nějaký vyšší úradek, spíš abych těm, kdož přijdou po nás (pokud je Antikrist nepředejde, zanechal znaky znaků, aby je zbožně luštili.“
Po přečtení prvních vět se mi stalo to, co se mi u Eca stává pravidelně, slova mě pohltila, a já věděla, že se jim nedokážu ubránit :-), a tak jsem se nechala unášet vírem událostí, poskládaných jako velmi, opravdu velmi, různorodá mozaika. Ecova metoda vyprávění mě asi nikdy nepřestane fascinovat, je to naprosto dokonalé (alespoň já to tak vnímám) mísení narativních vzorců, výsledkem je úžasná kombinace (nechci psát vyšších, ale nevím, jak jinak je pojmenovat) filozofických úvah prolínajících historický román (s častými odkazy na gotický román – vzpomeňte si na labyrint) a takové (opět nevím, jak přesně tuto rovinu nazvat) „lidovější“ roviny detektivního románu. A to zdaleka není vše, setkáte se s dialogy fiktivních hlavních postav s doloženými historickými postavami ... o politice, logice, estetice, mystice, ... cestou potkáte také odkazy na kroniku, jako např. příručka inkviziční praxe :-) ... a co je výsledkem? Krásné a ucelené vyprávění dokonale propojující vzájemně související historická fakta a navozující způsoby středověkého myšlení.
Pro mě osobně je asi nejzajímavější částí románu jeho filozofická rovina (ale to jsou jen mé osobní preference, neznamená to, že by ostatní roviny nebyly stejně dokonalé :-):
„stopy, skrze něž k nám svět promlouvá jako veliká kniha“
... ke mně prostě autor promlouvá skrze slova filozofie :-) ... líbí se mi, hledat a nacházet :-) ... jako tady například odkazy na sémantiku (nauku o znacích a znakových systémech) – je to vlastně taky taková „detektivní práce“ :-):
„Jenže stopa na tom místě a v té denní době mi říkala, že přinejmenším jeden ze všech možných koní tudy proběhl. Tím jsem se dostal na půl cesty mezi obecnou představu koně a poznání koně jedinečného. Rozhodně jen ze stopy, jež byla jedinečná, jsem mohl vyvodit vše, co platí o koni obecně. ... ideje, s jejichž pomocí jsem si předtím představoval koně ... byly pouhé znaky ... znaky ideje koně, a znaky znaků používáme jen tehdy, nemáme-li přístup k věcem, které označují.“
... baví mě být „detektivem“ a hledat ... a nacházet v textu třeba Platóna, když si klade otázku, zda je mezi slovem a věcí jím označovanou přirozený a tedy nutný vztah, a nebo je ten vztah stanoven dohodou lidí? Platónovi taková nutnost nastala v okamžiku, když ho zaujala teorie poznání, hledaje cestu k idejím, nemohl se vyhnout otázce, zdali je možno užívat k poznání věcí samých o sobě, poznání jejich jmen; neboť jména, označující ne jednotliviny, nýbrž pojmy obecné, jevila se mu samostatnou oblastí, ležící za světem smyslových jevů ve směru ke světu idejí ... :-)
... je to dobrodružství, pane Eco, které mě nepřestává bavit ... takže děkuji, za další skvělou, voňavou a chutnou porci :-).
Výborné. Co k tomu dodat? Snad jen časté latinské citáty mi přišly trochu náročnější, ale i tak velmi velmi čtivé a i když jsem viděla film, tak plné napětí a humoru. Film se mi také líbil, ale tahle kniha je jiný level. Při čtení knihy se mi postava Viléma z Baskervillu začala před očima vykreslovat zcela jinak než ve filmu. Nic proti, ale Sean Connery mu nesahal ani po kotníky...
A nezapomenutelná erotická scéna? Já vím, je těžké přenést na plátno něco tak nepopsatelného jako křehkou něhu prvního setkání mladíka s ženou, ještě k tomu popsanou nádherným jazykem Písně písní, ale i tak... v knize jde o zcela něco jiného než o chvilkové vzplanutí vášně.
Byla doba, kdy bych tuto knihu zhltla na posezení a byla nadšená z každé věty. Jenže tato blažená doba studia je už dávno pryč a Jméno růže mě zastihlo v úplně jiné situaci. Jak už tu v některých komentářích zaznělo, knihu je třeba číst v bystrém rozpoložení. To se naprosto vylučuje s mými půlnočními deseti- a dvacetiminutovkami, které jsem si po dobu jednoho měsíce dopřávala a během kterých jsem si pravidelně uvědomovala, že vlastně usínám. Přitom kniha má toho tolik, co mě odborně i badatelsky velmi zajímá: středověk, církevní řády a jejich vztahy, činnost inkvizice (z jiného úhlu, než se člověk obvykle dočte), hereze, život v klášteře, práce ve skriptoriu (krásné a hodnotné pasáže, muselo za nimi být rozsáhlé studium problematiky), středověká knihovna, rukopisy, Clunyjské hnutí... a v neposlední řadě moje milovaná latina! Škoda, že jsme se s knihou nepotkaly v příhodnějším čase, obávám se, že mi toho mnoho uniklo... za pár let to určitě zkusím znovu. Ještě dodávám, že detektivní zápletka byla velmi originální, stejně jako rozuzlení a (pro mne) šokující dohra celého příběhu.
Ecův bestseller. Jistě zaslouženě. Perfektní historicko-detektivní román, který nadchne široké spektrum čtenářů. Každý den zemře nevysvětlitelnou smrtí jeden mnich. Mladý novic Adso se svým učitelem Vilémem jdou po stopách vraha, ale vždy je překvapí nová vražda. Nakonec je stopy dovedou až do klášterního labyrintu knihovny, která však skončí ... (kdo ví, ten ví...kdo neví, ten zjistí)
Četla jsem ji na střední škole a uchvátila mě. Oproti tomu film, ač tam hrál Sean Connery, brilantní záležitost. Tleskám Umbertu Ecovi, nechť je mu země lehká).
Knihu jsem četla strašně dávno, snad před patnácti lety, kdy u nás vyšlo první vydání a dodnes ji mám v hlavě. Krásná, poutavá, napínavá. Souhlasím, jak už tady bylo zmíněno, že pan Eco je mistrem slova. Kniha se mi dobře četla i když obsahovala velký počet stránek a knihu jsem přečetla běhěm týdne. Viděla jsem i filmové zpracování obsazeno výbornými herci, ale kniha byla poutavější a lepší.Tuto knihu doporučuji všem, kdo si chce přečíst kvalitní dílo.
Tohle dílo jako by vzniklo zkřížením detektivky Arthura Conana Doyla (a nebo Agáthy Christie) s nějakou odbornou filosoficko-teologicko-historickou knihou. Milovník detektivek se u ní bude často ukrutně nudit, milovníka té druhé roviny bude zase rušit zašmodrchaný a poněkud naivní detektivní příběh. Ale určitě se najde dost čtenářů, kteří mají rádi obojí, a ti Ecův příběh ocení nejvíce.
Jméno růže je pro mě taková nadkniha. Jedna z nejnáročnějších a zároveň nekrásnějších, jaké jsem četla. Nejvíc mě zaujala detektivní zápletka a vadilo mi, že od ní Eco stále odbíhá k jiným i když zajímavým věcem. Radši bych si o nich přečetla samostatně, ale i tak mě naprosto uchvátil rozsah jeho historických znalostí. Úvahy o životních filozofiích a křesťanství jsou tak úžasně napsané, že jsem se u nich opakovaně zasekla a četla si to pořád dokola, protože to byla prostě nádhera. Eco je mistr slova, který umí popsat složité věci jednoduše. Trochu jsem kvetla z těch jeho mnohočetných popisů, kdy popisuje jednu věc stovkou slov, ale zjistila jsem, že to je asi část jeho rukopisu, protože jsem na to narazila i v jiných jeho knihách. Jméno růže určitě doporučuju. CELÁ RECENZE NAHOŘE V ZÁLOŽKÁCH.
Tohle na mě čekalo léta. A stálo to za to, je to mnohem lepší, než jsem čekal. Eco je génius, který umně spřádá předivo středověké detektivky, která je ale rozhodně mnohem více. Již dříve jsem viděl taktéž výborný film, takže jsem věděl, jak to dopadne. Přesto jsem četl jedním dechem a ponořil se tak do skvostné studie středověkého mnišského života.
Štítky knihy
náboženství teologie zfilmováno středověk italská literatura Itálie inkvizice kláštery, opatství knihovny mnichové, mniši
Autorovy další knížky
| 2005 |  Jméno růže |
| 2011 |  Pražský hřbitov |
| 2001 | Foucaultovo kyvadlo |
| 2015 | Nulté číslo |
| 2001 | Baudolino |
Ono se tím člověku ani nechce prokousávat, jenže ono to člověka chytí za nohu, pak kolem pasu, pak pod krkem a nakonec, než se stihne aspoň naposled zhluboka nadechnout, ho to úplně pohltí a když ho to na druhé straně vyplivne, ještě nějakou dobu se mu nedostává kyslíku...