Jméno růže
Umberto Eco
Ecovo první beletristické dílo Jméno růže je víc než historický román s detektivní zápletkou situovaný do 13. století, je to vlastně jakýsi průřez středověkým věděním a současně způsobem myšlení, pro který je serie vražd ve starém italském klášteře a jejich tápavé řešení dvojicí mnichů (!) jen jakousi zástěrkou, zástěrkou pro konfrontaci poznání s poznáváním. Eco v tomto díle originálním a neotřelým způsobem zúročil své bohaté teoretické zkušenosti a napsal knihu, která se přes svůj řekněme dobrodružný rámec vymyká všem literárním kategoriím a je v kontextu světové literatury zcela ojedinělá.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 1988 , OdeonOriginální název:
Il nome della rosa, 1980
více info...
Přidat komentář
Dílo není přímočaré – dalo by se nazvat detektivkou, teologickou naukou, dějinami křesťanství a všech jeho směrů ve vrcholném středověku, atd. Zdánlivě se může jevit, jako by bylo psáno více spisovateli, ale autorův rukopis je originální, nezpochybnitelný a Eco napsal bezesporu celistvý, výborně vystavěný román. Z prvních stran jsem měl pocit, že se mi do ruky dostal Sherlock Holmes řešící zločiny 14. století. Ale později se vyprávění dostávalo do stále rozsáhlejších dimenzí a s Sherlockem nakonec zůstalo zpodobnění snad jen zálibou v deduktivní metodě. Hlavně tedy proto, že tento román je založen na domněnkách, pochybnostech a souhře náhod.
Je jasné, že autorovy znalosti jsou velmi obsáhlé a jeho vyprávění je tím o to uvěřitelnější, čímž dokáže vtáhnout do děje (i přes některé zdlouhavé pasáže a odbočky, které ovšem ani trochu nenudí) a představit čtenáři, jaký středověký život byl. Detailní a útrpný popis popravy fra Dolcina zve k myšlenkám „to je pravý středověk“ a při velmi živé představivosti i k převrácení orgánů. Skvěle vykresleny jsou i všechny dřívější směry křesťanství, nelítostnost a ďábelská povaha inkvizice a také jaká genocida tehdy probíhala jen kvůli odlišnému výkladu Písma svatého. Přesněji řečeno kvůli tomu, kdo měl z rozdílného výkladu větší prospěch. Protože zatemněná mysl najde vždy jen ten paprsek tmy, který najít potřebuje.
V závěru Eco bravurně naznačuje úpadek středověku vším, co mu předcházelo. Kladem je i fakt, že teologické poznání knihy překračuje rámec křesťanství, byť v malé míře. Stejně tak, že autor čtenáři nechává prostor pro vlastní myšlenky a názory při disputacích kněží, aniž by někomu výrazněji nadřazoval.
Kniha patří mezi náročnější a rozhodně není pro každého. I přes vysvětlivky se smíchání s latinou zdá dílo ještě obtížnějším. Ale má to své kouzlo.
Kdyby se dal román shrnout do jediné věty, tak nejpříhodnější by byla - Scio me nihil scire.
Architektura knihy se slovy nedá popsat. Eco na to má své manévry. V tomto případě se příběh stává živoucí bytostí na samém počátku a pak už se člověk jen nestačí divit v jakém loubí slov a skutečnosti se ocitl. V podstatě jen tak meziřečí se toho člověk hodně dozví. Geniální a nápadité.
... dlouhá a popisná ... hlavně ze začátku .. rychlá a napínavá ... ke konci ... celkově velmi poučná historická krimi se zápletkou, která vám po dobu čtení nedá spát :) ...
Eco je bez diskuze pan spisovatel. Věty si dle libosti ohýbá jak nejzručnější zlatník filigrány korunovačních prstenů, vše perfektně sedí na místě a ještě tím protékají vánky. Jenomže je taky tak nesnesitelně perfekcionisticky debilní, že i jakékoli přiznání slabosti je v jeho podání vypočítavě cílenou kapkou schematického jedu. Vlastně mě četba jeho knih (tohle a fukóltovo kyvadlo) neustále něčím buněčně dráždila a ježila mi srst. I tak, ať mu aspoň bůh z pěti, vyměří provaz šibenice na čtyři kilometry. 4 ****
PS: v komentu jsem přesně užil autorovy zaříkávací formule
Když jsem se začala blížit k magickému číslu 100 s počtem komentářů přemýšlela jsem, která bude stá jubilejní okomentovaná... No a je to právě Jméno růže. Bohužel jsem dříve viděla film (jenž se mi sice líbil ale dech mi nevzal) takže jsem knihu nemohla brát jako detektivku. SPOILER (nebojte jména pachatele se ni nedotknu) hořící knihovna (a ještě takhle unikátní) je pro mě už od doby, co se ji povedlo zapálit Caesarovi v Alexandrii, a co ničili v Agoře křesťané antické knihy, doslova noční můra, takže to srovnání s Apokalypsou sv. Jana Ev., proč ne, jenže já se s knihou Zjevení nikdy nesrovnala a tady jí na mě bylo trošku moc. Střídaly se okamžiky vynikající a horší, veselé, smutné a děsivé (jak už to chodí i v životě). A smál se tedy Ježíš Kristus? Čteno zhruba v roční dobu, v níž se děj odehrává. Kniha nás nutí přemýšlet a občas i filozofovat, někdy i vyhledat další informace. Autor pro nás v závěru vykřesal trochu naděje a opatřil knihu vynikajícími poznámkami a vysvětlivkami. Není to čistých pět ale je to takových 90%. Mnohem lepší než film, který se povedlo nevhodnými zásahy upravit do podoby detektivky, která co nejvíce vyděsí a ještě do ní napasovat něco jako happy end a zamlčet při tom původní poslání Williama z Baskervillu.
Nádherná kniha s pečlivě vykresleným prostředím i znázorněnou mentalitou čtrnáctého století. Román obsahuje hodně vrstev a tak ho můžeme číst jako obyčejnou detektivku, jako filosofické dílo nebo jako dílo tak trochu teologické. Podle mě perfektní čtení, které sice neosloví každého nebo ho osloví až v určitém věku, kdy k tomuto typu četby dospěje, ale vřele doporučuji všem, aby jí dali šanci.
Znám ten příběh, nicméně pro mne je kniha absolutně nečtivá. Zkoušela jsem to a po cca 100 stránkách jsem ji odložila. Je to umělecké dílo a několikastránkové popisy zahrad a knihovny mne prostě nebavily. Asi do ní musím ještě dospět.......nebo třeba ne.......
Rozsáhlý historický román, nepodařilo se mi ho celý přečíst, poněvadž jeho obsah je pro mne těžko pochopitelný. Přečetl jsem si v závěru knihy -Svědectví o konci středověku a Zamyšlení překladatele. Jinak čtenáře neodrazuji od přečtení románu.
Bohatý příběh, který hluboce dýchá při každém slově a pomalu se sune vpřed. Propracovaný a plný zvratů kde člověk cítí zápach doby, který se šíří oplzlostí, ale i vírou nasáklými stěnami opatství. Pravá slast a opojení nad textem autora Umberto Eco je část jazyková. Ano jedná se o překlad, ale Zdeněk Frýbort odvedl, tak dokonalou práci, že je snad zachována dokonalost originálu. Pokud se ponoříte do knihy, tak si budete moct užít jazykových hříček podaných s lehkostí pírka. Jako by snad knihu psal s vědomím, že napíše takový trhák a každá věta či slovo toto úsilí dokazují.
Kniha rozhodně není pro každého a může se zdát, že je složitější, ale pokud máte čas a stojíte o opravdové umělecké dílo, tak si Jméno růže kupte. Připravte se, ale jak jsem už psal složitost jazykovou a v určitých okamžicích i perverznost příběhu.
Není to knížka pro každého. Když jsem ji před X lety měla v ruce poprvé, příliš mě nebavila a totální obrat nastal až po zhlédnutí filmu. A taky po pár nových životních zkušenostech. Dnes si Jméno růže opatruji ve své knihovně a ráda se k ní čas od času vrátím. Není marné odtrhnout se od dnešního chaotického a přetechnologizovaného světa a podívat se o pár století do minulosti. Nad starostmi, jaké tehdy řešili slovutní mudrcové, nám dnes zůstává rozum stát /ale jim by zase zůstal stát nad těmi našimi ;-)/ A jako detektivka pro fajnšmekry s hlubokým filozofickým přesahem se to taky nečte špatně.
Kéž by se víc takových intelektuálů z jakéhokoliv oboru bylo ochotno a schopno "snížit" k beletrii. Úroveň bestsellerových žebříčků by určitě razantně stoupla :-)
Někdy se najde kniha, která je tak hluboká, že ji čtete jen jednou, nepochopíte ji a víte, že ji už nikdy číst nebudete chtít. Můj případ.
Jinak mám Eca ráda - jako univerzitního lektora a skvělého rétora. V rovině populárně-vědné. S beletrií se my dva míjíme. Začala jsem totiž podobně číst i Baudolino. Ale dopadlo by to stejně, takže patří mezi knihy, které jsem nedočetla.
Určitě jedinečný příběh a náročné čtení skrz několik žánrů. Plavala jsem a nevěděla, který si vybrat. Takže pro mne osobně těžce stravitelné, zdlouhavé a nedoceněné. Za dvě.
Je jen pár knih, které jsem četl víckrát, Jméno růže je jednou z nich.
Za zmínku stojí také povedený film dle této literární předlohy. Jen škoda, že se originálu nedrží víc.
Jednoznačné "must have" pro každou domácí knihovnu!
Náročná kniha, která v sobě spojuje detektivku, historický román, učené disputace o církvi, spoustu filozofických pasáží, latinských citátů. Často jsem se musela opravdu prokousávat a určitě jsem nepochytila všechno, co do ní Eco vložil. Ale stála za přečtení. Potřebovala jsem vědět, kdo a proč zabíjí mnichy a co je tou tajemnou knihou. A pak jsem se vše dozvěděla téměř najednou....něco jsem tušila, něco bylo překvapující. A pak se i ty filozofické úvahy hodily, abych pochopila smysl. Jednou se k ní vrátím!
Knihu jsem četla, až dlouho po maturitě, přestože patřila mezi maturitní, tak nějak jsem tušila, že má smysl si ji přečíst. Je fakt, že ze začátku se mi četla dost těžko, ale jak jsem si zvykla na Ecův styl, a prokousala se mnoha popisnými částmi, tak se to četlo dobře. Nelituji, že jsem ji četla. Film jsem pak také viděla, ale přišlo mi, že kniha byla lepší.
Dočetla jsem, protože jsem prostě byla zvědavá a historie mne baví. Ale styl psaní mě neuchvátil, vynechala bych polovinu zdlouhavého textu (a taky jsem občas některé pasáže prostě přeskočila) a pak by to snad i šlo. Klasika, kterou stojí za to znát, ale vracet se k ní jistojistě nebudu. Zato se nyní velmi ráda podívám na film, jenž mi zatím unikal :).
Film byl skvělý. Magický Sean Connery, sympatický novic, úžasné opatství v horách, syrové reálie, každý mnich vypadal a mluvil jako totální úchyl a pak ten hrůzný inkvizitor, navíc jedna velmi hezká holka. Prostě ten film jsem miloval a viděl ho mnohokrát. Na tu dobu to byla dobrá podívaná.
Knihu jsem koupil a dlouho na ní neměl odvahu.Říkal jsem si, že to může být jen zklamání. A bylo. Sáhodlouhé texty a popisy, spousta latiny, hlavní hrdinové mi přišly poloviční proti těm z filmu, celé se to strašně vleklo, tohle prostě není můj šálek čaje.
A obdivuji všechny, kteří to dokážou dočíst. Člověk musí mít velkou trpělivost a hodně času.
Pro mě se jednalo o hodně náročnou četbu. Ale příběh to je skvělý a i přes náročnost hodně čtivý :)
Díky neustálým latinským vsuvkám a jejich následným překladem na konci knihy jde dle mého názoru o velmi těžkou, přesto velmi čtivou knihu, která se v mnoha věcech vůbec nepodobá stejnojmennému filmovému zpracování.
Štítky knihy
duchovno náboženství teologie tajemno zfilmováno středověk italská literatura spisovatelé Itálie inkvizice kláštery, opatství knihovny mnichové, mniši mezilidské vztahy světová literaturaAutorovy další knížky
2005 | Jméno růže |
2011 | Pražský hřbitov |
2001 | Foucaultovo kyvadlo |
2015 | Nulté číslo |
2001 | Baudolino |
V den ůmrtí U.E. přidám i já svůj komentář-zatímco film se podle mě velice povedl a je jedním z mých nejoblíbenějších,kniha byla pro mne absolutně nezáživná-nemůže za to ani děj,jako spíš to,že je v knize obrovské množství latinských citátů,kdy po půl přečtené stránce byl opět citát,muselo se samozřejmě listovat na konec,aby si člověk přečetl překlad.Nevím,proč to nepřeložili zrovna v textu přímo,nebo pod hvězdičkou,jak se to běžně dělá-to působilo strašně rušivým dojmem a z bezpochyby výborného románu a středověké detektivky jsem díky těmto rušivým elementům vlastně nic neměl-nevím,jestli to byl záměr,nebo chyba českého vydání(tuším asi 198něco),ale díky tomu se kniha prakticky nedala číst