Jmenuji se Alice: Jsem narkomanka
Ivona Březinová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/448647/bmid_jmenuji-se-alice-jsem-narkomanka-650c6098bf0cc.png
4
538
538
Holky na vodítku série
< 2. díl >
Alice je dívka, které rodiče naplánovali kariéru lékařky, a ona se jim snaží vyhovět. Avšak na střední škole jsou větší nároky a Alice žije pod velkým tlakem, že se jí nepodaří vše zvládnout. Stres vyplývající ze strohé výchovy a nároků vede k touze po tom být sama sebou a vyzkoušet vše zakázané. S novou láskou se dostává do společnosti, kde drogy jsou běžná věc a její život se rázem dramaticky změní. Příběh je psaný ve dvou rovinách. Jedna je tvořena přítomností odehrávající se právě v léčebně, druhou tvoří soukromý psychoterapeutický deník hlavní hrdinky.... celý text
Přidat komentář
Cetla jsem jeste jako pubertacka spolu s dalsimi knihami v teto serii. Pamatuju si, ze se mi libily.
Zajímavý pohled do světa narkomanky. Líbilo se mi rozlišení přítomnosti a minulosti. Určitě si přečtu další knihy autorky.
Konečně jsem se donutila po této knize šáhnout a během jednoho dne jsem ji zfoukla. Neskutečně vykreslené postavy, všechny ty emoce a stavy byli skvěle popsané. I rozdvojený děj byl zvládnut na jedničku.
Příběh studentky, se kterou mají rodiče tak velké plány, až je to Alici na škodu. Bohužel začne brát drogy. Pokud děj srovnám s „My děti ze stanice ZOO“, tak tohle je taková soft zkrácená verze, pokud s „Mementem“, tak myslím, že knížka Johna odradí víc dětí od drog, protože jeho knížka má odstrašující konec. I když tahle knížka je pro mládež určitě čtivější.
Krátké, výstižné, zařadila bych do povinné četby v rámci protidrogové prevence. I pro rodiče, kteří jsou často spoluviníky toho, že jejich děti jdou špatnou cestou.
Obdivuji se autorce, že dokáže do takových podrobností vylíčit duševní stav narkomanky a sama zůstat "čistá". Musí být těžké popsat tak přesvědčivě "dno", když se nejedná o autobiografickou prózu.
Příběh je uvěřitelný (snad až na ten únos do Turecka - tak strašný čin by musel být v knize víc propracován a nezůstat jako epizoda). Memento je, že příčiny závislostí často tkví už v rodinné výchově, která se tak stává děsivým paradoxem.
Neuvěřitelně chytlavá knížka!
Jsem nadšená, opravdu jsem nečekala, že kniha bude tak krásně čtivá.
Byl to velice promyšlené a kvalitní příběh plný nadějí, emocí, smutku i radosti.
Příběh ze života a takové knihy mám nejraději. Myslím si, že ne jen mládež by si měla tuhle knihu přečíst. Hodně jsem si oblíbila povahu Alice. Bylo hrozně zajímavé, že vlastně i Alicini rodiče byly závislí na něčem a nejhorší je, že tyto závislosti jako je braní prášků nebo kouření se v dnešní společnosti už berou normálně, ale vždyť to je jako "feťáctví" - "Já bych si něco šlehl." - tato věta pro společnost v mnoha případech není normální. " Já bych si jednu zapálil" - tahle je prostě už normální!! Je to smutné. Nepodporuji kuřáctví ani žádné závislosti a tato kniha nás poučí i nám vysvětlí proč do toho někdo spadl- Je to nepozornost rodičů? Šikana? Zmařená láska? Určitě si přečtu další díl. Opravdu povedená kniha a hlavně dobrý nápad.
( Jen mi hrozně vadí "pražský" Přízvuk napsaný v knize. Nejsem na to zvyklá!)
Knížka je určená pro mládež a to já už hódně dlouho nejsem, takže to asi bude důvod proč ji až tak úplně neocením. I když na druhou stranu ji četla i moje 15ti letá dcera a na dotaz jaký to bylo, jen pokrčila rameny. Měla jsem to stejně, prostě to v člověku nic nezanechá. Čte se sice celkem dobře, ale přišlo mi to takové strohé, vzato hodně hopem. Možná proto to na mě působí tak trošku nereálně (i když věřím, že to někdy i takto začít může). Ve srovnání s My děti ze stanice zoo je knížka jen takový čajíček. Ale uznávám, že nejsem cílová skupina a mladší děti na to můžou mít jiný pohled.
Knize se zase nedá moc věcí vytknout . Po přečtení 1 . dílu série Holky na vodítku jsem neodolala a půjčila si i díl druhý . A ten mě opět nezklamal . Nádherné zpracování , pochopitelné vypravování i napínavý děj a to ještě není všechno co můžete očekávat od této jedinečné a úžasné knihy .
Knihu jsem si půjčila v dětském odd.knihovny, protože mě zaujalo téma popsané v anotaci. A i když jistojistě věkem nejsem cílová skupina, pro kterou je kniha napsána, kniha mě velmi oslovila. Příběh je napsán retrospektivně formou zápisků z léčebny a já ho přečetla jedním dechem. Knihu doporučuji určitě všem dospívajícím, protože věřím, že jim nenásilnou čtivou formou ukáže rizika a důsledky experimentování s drogami. Samozřejmě že kniha všechny děti v pubertě od pádu do závislosti neodradí, ale i kdyby životní cestu jednoho dítěte ovlivnila pozitivně, měla smysl!
Moje nejneoblíbenější část celé série. Alice se mi zdá dost podobná Christiane F. a celkově na mě celý její příběh působí jako zjednodušení příběhu z My děti ze stanice Zoo, ale i tak je skvělá. I přesto ji zbožňuju.
Za mě nejlepší díl celé série. Opravdu klobouk dolů. ;)
Všechny díly mě opravdu nadchly.
Četla jsem v tom nejlepším věku - v pubertě. Kniha na mě zapůsobila a já si alespoň uvědomila, že mám krásný bezstarostný život.
Nevím, jestli můžu o knize říct, že byla skvělá. Je hrozné si představit, že toto opravdu někdo prožívá.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Řvi potichu, brácho |
| 2007 | Jmenuji se Martina: Jsem bulimička |
| 2006 | Lentilka pro dědu Edu |
| 2007 | Jmenuji se Ester: Jsem gamblerka |
| 2005 | Básník v báglu |
Tento příběh se mi do ruky dostal už někdy ve 14 letech a vím, že jsem tuto i další dva díly zhtla jak malinu. Když jsem jí četla pár týdnů zpátky, už to nebylo takové bájo, ale pořád nezklamala. Oceňuji psaní v minulosti a přítomnosti, touhu bojovat se závislostí a styl autorčina psaní.