Jmenuju se Ozzy
Ozzy Osbourne , Chris Ayres
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/544190/bmid_jmenuju-se-ozzy.jpg
5
256
256
Jak se z povaleče stala žijící legenda rockové scény.
Literatura světová Biografie a memoáry Hudba a zpěv
Vydáno:
2018
,
Bookmedia
Originální název:
I Am Ozzy, 2009
Interpreti: Otakar Brousek ml.
více info...
Přidat komentář
Že to bude sranda sem čekal, ale že až taková? Skvělý :)) Ozzy to je legenda která má vlastní styl kterému se nikdo nepodobá. Není to žádnej Einstein, je to narkoman, ale taky rocková hvězda a o to jde především. Je to dost vtipné.
Mimoriadne zábavná kniha, pri ktorej som dostával záchvaty smiechu, niečo na spôsob Chinaskiho peripetií.. Má to len jeden háčik, mám neodbytný dojem, že to nepísal Ozzy.
Odposlechnuto jako audiokniha.
Hned na začátek musím zdůraznit, že nejsem žádný velký hudební fanoušek, metalová hudba jde úplně mimo mě a Ozzyho znám víceméně jen z bulváru, který se mi na přelomu milénia dostal do ruky a asi 3 jeho písničkám, které hrají na mainstreamových rádiích. Taky nemám moc ráda audioknihy a po autobiografiích známých osobností sahám zcela výjimečně.
Píšu to proto, aby bylo jasný, že nebyl víceméně jediný důvod proč by se mi tahle záležitost měla líbit. A víte co? Bavila jsem se každou minutu co jsem ten životopis poslouchala. A doporučila bych to víceméně každému čtenáři, který hledá odreagování mimo klasické literární žánry.
Velkou zásluhu na tom, že se mi ta kniha tolik líbila určitě má Otakar Brousek, který Osbournův životopis čte v 1. osobě. Je to napsaná opravdu čtivě, vtipně a popisované události, byť jsou leckdy za hranou uvěřitelnosti vás úplně pohltí.
Za mě je tohlejedno z největších literárních překvapení. Protože očekávání jsem měla úplně nulová, byla to taková nouzovka, ale ve výsledku mi bylo líto, že už jsem na konci.
Jmenuju se Ozzy
Říkali mi, že bych tuhle knížku vůbec neměl psát.
No...vysral jsem se na ně - protože tady je.
Úplně stačí, abych si teď aspoň na něco vzpomněl...
Doprdele. Já si přece nevzpomenu vůbec na nic.
No, možná až na tohle...
Tak takhle začíná kniha a Ozzy začíná vzpomínat a začíná jeho šílená jízda rockovýho života plná chlastu, koksu, prášků proti všemu a na všechno.
Takhle jsem se teda už dávno nepobavila :-))
Knihu jsem sehnala jako jeden z posledních výtisků a jsem nesmírně ráda, že ji vlastním. Ozzy vzpomíná od svýho dětství až skoro po současnost na svoje začátky v rockové kariéře, která zahrnuje asi 40 let. Vysvětluje jak to vlastně všechno bylo /třeba s ukousnutou hlavou netopýra, ukousnutou hlavou holubice na návštěvě u Bushe v Bílém domě.../ a vůbec si nebere servítky na všechny svoje eskapády, kdy byl vlastně permanentně pod vlivem alkoholu, koksu a sedativ. Ano, neměl to jednoduché, aby se dostal na špičku rockových kapel, ale za jakou cenu?! Nicméně si ho vážím za to, co dokázal, mám ráda Black Sabath i jeho sólovou tvorbu.
Byl to šílenec a kdyby nebyl, tak asi nevznikne ani tato kniha a ani jeho skvělá alba. Musím vyzdvihnout taky skvělý překlad L. Šenkyříka.
Doporučuji přečíst všem rockerům...a třeba i nerockerům.
Prostě a jednoduše jsem se při poslechu téhle knížky v podání Otakara Brouska nesmírně bavila. Nekorektní, vtipná, místy neuvěřitelná. Jak jsem psala už na FB do Co čteme, omylem zfetovat faráře může asi fakt jen Ozzy. Pravda, celým příběhem se táhne červená nit ve smyslu "to vlastně všechno samo, já nic, já muzikant" (vtipe, vylez), ale to mi vlastně bylo jedno. Co taky můžete čekat od věčně nedospělého děcka, které se stane legendou. Ať je to jak chce, je to prostě magor a jeho život bych prožít nechtěla. Ale číst/poslouchat o něm, byla prostě a jednoduše zábava a sranda.
Co dodat, prostě Ozzy, tak jak ho všichni známe + ještě spousta dalších peprností, o kterých jsem neměl ani ponětí.
knihu Jmenuji se OZZY si původně koupil muj partner a protoze se doma uz dlouho valela bez povsimnuti tak jsem se rozhodla i na zaklade toho ze jdeme na jeho koncert ze si to prectu. Kniha me velice zaujala. Libi se mi ze o sobe dokaze napsat pravdu a nestydi se pouzit i par sprostych slov. kniha je velice ctiva a zabavna a narovinu kdo by tohle vsechno prezil :D
Nemohu říci, že bych jeho životní styl s hektolitry chlastu a kily fetu nějak schvaloval, ale při čtení knihy jsem se rozhodně nenudil a občas se řehtal pěkně nahlas. Je to dobré :-)
Bez obalu se přiznávám, že mám Ozzyho rád a že u žádné jiné knihy jsem se tolik nenasmál jako u jeho (auto)biografie.
V knize se dočtete o všem - proč se Ozzy naučil šaškovat, o neúspěšných (a velmi komických) pokusech o zlodějskou dráhu, o vězení, práci ve fabrice a na jatkách, o zformování Black Sabbath a vztazích s ostatními členy, o přátelství s fenomenálním kytaristou Randym Rhoadsem, o průběhu sólové kariéry a rovněž také o skandálech, výstřelcích a životních eskapádách.
Z toho všeho vám ve výsledku vyjde především jedno - že Ozzy není jen legenda nesmrtelně zapsaná do dějin rockové hudby, ale také v jádru hodný chlap, který celý život bojuje se svými démony a který ničeho nelituje.
Knihu doporučuji všem bez ohledu na to, jestli mají Ozzyho rádi nebo ho předpojatě považují jen za vypatlanou blekotající fetku.
Jedná z nejzábavnějších knih co jsem kdy četl. Jasně Ozzy byl většinu života jen troska, která se stala slavnou jen díky šťastnému řízení osudu, ale kdo by si to alespoň na chvíli nechtěl zkusit. Většina z nás by to pravděpodobně nepřežila ani týden. Krásně to dokazuje pasáž popisující jeho počítání dnů, ne podle střídání dne a noci, ale podle toho kdy dopil svou poslední láhev Hennesey. Více ztřeštěných historek v tak úzké knize asi vážně není jinde k nalezení.
Ozzy je prostě ďábel a tomu odpovídá i tato kniha. Občas jsem ji musela odložit, abych ty informace vstřebala a popřemýšlela, jak to ten blázen vlastně sakra myslel. Každý kdo se věnuje rockové muzice nebo Ozzymu samotnému, by si měl knížku přečíst :)
U žádné knížky jsem se nezasmál jako u této. Vyzdvihuji český překlad, protože na tom má svou zásluhu a přitom dílo překladem nijak neutrpělo. Víc netřeba říkat.
Po přečtení Ozzyho zpovědi jsem zjistila, že vlastně není nic, za co by si ho člověk mohl vážit - kromě jeho hudební kariéry a tou vlastně prošel v takovém stavu, že si půlku věcí musel nechal odvyprávět. Nepamatuje si ani to, jak se snažil uškrtit svoji manželku. Byl mizerným manželem, mizerným otcem, šaškem, ale také násilníkem, paranoikem, alkoholikem a feťákem. Choval se nevhodně snad na všech místech, včetně večeře s G. Bushem. Přesto zpívá tak, že pro mě je to "number one". A tak nějak na pozadí celého jeho naprosto šíleného života cítím, že v jádru to není zlý člověk. Je to prostě šílenec, který jen tak mimochodem dělal geniální hudbu...
AJ keď nie som fanúšikom jeho hudby, životopis bol celkom fajn. Trochu to smrdelo agitáciou "bol som prasa a bola to chyba" ale nevnucoval sa tak to nevadilo...