Jmenuju se Ozzy
Ozzy Osbourne , Chris Ayres
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/544190/bmid_jmenuju-se-ozzy.jpg
5
256
256
Jak se z povaleče stala žijící legenda rockové scény.
Literatura světová Biografie a memoáry Hudba a zpěv
Vydáno:
2018
,
Bookmedia
Originální název:
I Am Ozzy, 2009
Interpreti: Otakar Brousek ml.
více info...
Přidat komentář
Jako každá správná vzpomínková kniha i I Am Ozzy začíná zpěvákovým dětstvím. Rodák z průmyslového Birminghamu nám hned ze začátku barvitě a bez příkras vylíčí své neradostné dětství. Dál nás provede érou Black Sabbath, svou sólovou kariérou a nevyhne se ani všem svým excesům a průšvihům.
Vzhledem k tomu, že jde o memoáry, nebudu hodnotit obsah knihy. Nicméně věřím, že si při své zpovědi kontroverzní zpěvák na nic nehraje. Upřímnost je vlastně na Ozzyho vzpomínkách to, čeho si na této knize cením nejvíce. Z celé knihy vyzařuje nejen silná sebereflexe, ale především velká pokora.
tohle je knížka, kterou slupnete jako malinu. A možná ani neusíte být znalcem Black Sabbath, či vůbec Ozzyho jako takového..je psaná po lopatě, přímočaře, slovníkem často...no.. velice expresivním. A ten obsah... mordor hadra. Chudák netopýr byl jen třešničkou na dortu.
Celou dobu jsem si jen říkala, jak to, že to ten Ozzy přežil ??? třeba s arytmiemi mám i vlastní zkušenosti, a číst o tom, jak Ozzymu valilo srdce po koksu a jiných stmulatech a tlumil to marjánkou...bleee, až mě střepalo..
a pak druhá - jak to, že ho ta Sharon neposlala do pr**le ? (nebo raději 2 metry pod zem ???) jak to, že mu tolerovala všechny jeho zhovadilosti ? vždyť která žena ještě může milovat trosku, děsící děti, pochcávající se a posr***jící se (jako fakt !!!) ? a dávat mu další šanci ?
Nicméně pan John Michael Osbourne měl tuhý kořínek, a navzdory tomu všemu šílenému mu nějaké zbytky zdravého rozumu zůstaly a byl schopen sebereflexe a přežít...klobouk domlů všm blízkým kolem něj, že to přežili taky, hlavně teda jeho děcka (které znám hlavně z bulváru).
I když knížka obsahuje neskutečné množství zhovadilostí a prasáren, smekám před Ozzym, že se postavil věemu čelem.
A ráda jsem si přečetla o Sabbathech, jejch vzniku...a docela mě bavilo, jak vlastně celý ten humbuk kolem fičel (včetně názvu, dekorací, vizáže...)a pan Ozzy si plul na svých chemických vlnkách...
skvělé a šílené počteníčko, jako Ozzy. Doporučuji ! a Sharon i celé rodině přeji dobré nervy a hlavně hodně zdraví do budoucna (bo být s ním a neodrovnat se, to je výkon..a je vidět, že Sharon i děti toho dostali naloženého hodně...)
(SPOILER) (8/10) Rozhodně nic pro prudérní nebo útlocitné lidi. Mě kniha hned zpočátku velice chytla a říkal jsem si, že ji budu mít hned přečtenou, ale pak mi zatrnulo u incidentu s kočkama, přes to se prostě nedokážu úplně dostat a ač bych měl hodnotit knihu a ne činy, tak tohle je důvod, proč mám problém dát plné hodnocení. A k tomu ještě ty slepice a holubice... zajímavé, že ten nejznámější incident s netopýrem byl vlastně omyl. Takže ač jsem zas měl chuť knihu zahodit (což mám chuť i při smrti fiktivních koček), řekl jsem si, že to nevzdám, protože když pominu tohle, je to vážně čtivé a několikrát jsem se i zasmál. Co je k dobru, Ozzy to prostě popisuje tak, jak to bylo, nevykrucuje se z toho, nesnaží se své činy nějak trapně omlouvat a je to celkem jízda. Vlastně ani nechápu, jak tu nálož drog a chlastu po tak dlouhou dobu mohl přežít a jak to s ním Sharon vydržela, takže po této knize k té ženské cítím vážně obdiv.
Ozzy je úkaz. Vyprávění své životní jízdy pojal s nadhledem a humorem. Chvílemi to vystřelovalo až do takových lehce vychloubačných poloh, které připomínají hecování v hospodě, kdo vypil víc piv nebo zničil víc hotelovýho vybavení. V některých chvílích jsem se přistihl, že knihu prokládám jinými čistě proto, abych ji nedokončil moc brzy. Ale pak přišly i pasáže, které jsem chtěl mít naopak rychle za sebou. Celkově fajn příběh tak trochu z jiný planety.
Dnes jsem si vyzvedla tvoji knihu na poště. Nemohu odtud přece odejít bez tvé knihy. Překvapilo mě, že je tak silná. Vlastně jsem se ani nepodívala, kolik má stran. Tak nějak jsem si myslela, že to bude útlá knížka. Nevím, proč jsem si to myslela. Tak to budu číst do vánoc...Já... když čtu knihu, tak ji čtu pomalu a každé slůvko si vychutnávám. (Navíc mám problém s ocima) Takhle to prostě mám, no. Strašně moc se těším, až knihu otevřu a začnu číst. Teď to ještě nejde, protože na mě moje kočička dotírá a chce, abych se jí věnovala. Ale zítra začnu. Tohle je poslední kniha, kterou jsem si koupila. V mém malém bytě už není jediné místečko. Navíc si můj syn ke mě navozil nějaké věci a tak tu mám jen cestičku k posteli, cestičku k balkónovým dveřím a ke dveřím z pokoje. Ale nevadí mi to. Strašně moc se na knihu těším.
Ozzy, jsi takové mé antidepresivum. Když je mi blbě, tak si tě pustím a hned je mi lépe.
Mám tě ráda.
Tak ako začať. Najprv tým, že som si túto knihu chcel prečítať po knihe Rozprávač od Davida, ktorá bola moja prvá v oblasti Rocku. Dave je rocker ako sa patrí, ale bol som zvedavý, ako asi tak vyzerá strop v tomto rockovom svete. A kto iný, ako sám Knieža temnôt (ako sa Ozzy nerád nazýva) je ten pravý vám to ukázať? Áno, môžete namietať že "a to si ešte nečítal Lemmyho". Odpovedám: "Po tejto knihe to asi skúsim." Späť k Ozzymu prípadne Johnovi (čo mi pripadalo čudné, keď ho tak niekto vôbec oslovoval). V tejto knihe povie všetko, ale že úplne všetko a nemá potrebu niečo zatajovať. Podľa toho súdim, že jeho deti to ako tak z časti vedeli. V tejto knihe je Ozzy fakt vyzlečený do naha a povie veci tak ako sú, ako boli a ako to mali aj iní ľudia, ktorý s navonok snažia byť chrumkaví. To že vôbec žije ma prekvapuje asi ako aj jeho samotného, čo neraz spomenie v knihe, ale aj keby polovica veci, ktoré v knihe opísal aspoň z polovice nafúkol a preháňal, tak je to ku*va nárez. Ak vám takýto slovník nevadí, kniha v českom preklade je fenomenálna a minimálne 3/4 knihy sa budete šúlať od smiechu. To vám teda povím :)
Tak po prečítaní, životopisu Lenmyho došlo aj na Ozzyho...bal som sa aká bude knižka aj keď to má veľké hodnotenie. Ale vôbec neľutujem. Aj keď nie som skalný fanusik Ozzyho veľmi,ma zaujalo to množstvo vecí o ktorých som vôbec nevedel...ako to bolo stymi holubicami a netopierom. Poprípade a smrti Randyho Rhodse(hádam som to dobre vysklonoval). Za veľa toho môže ďakovať svojej žene ale prežiť to co on asi by som volal fialky odspodu každopádne ako tu už niekto písal,ten český preklad je super
Pekelná jízda od začátku do konce. Český překlad zaslouží obrovskou pochvalu, je skvělý.
Ozzyho znam, nektere songy posloucham (3-4), ale za fanouska jsem se rozhodne nepovazoval. Paradoksne jsem vic znal Sharron(zil jsem nejakou dobu v UK). Kniha je tak "ctiva" (audiokniha namluvena O. Brouskem mladsim, skvela prace), ze by me bavila, ikdyby se jednalo o fikci ala Forest Gump. Nyni uz fanouskem rozhodne jsem, objevil jsem asi 10 uzasnych songu. Jedna z nejlepsich knih, co jsem "cetl".
K poslechu této audioknihy, mě nalákalo především tak nezvykle vysoké hodnocení. Myslím si, že hlavní příčinou je fakt, že po knize sáhnou především Ozzyho fanoušci. A to celkově zkresluje literární hodnotu této knihy. Tak jako téměř u každé biografie, mě nejvíc bavil samotný začátek, kdy se z nikoho stává někdo. Těžko říci jestli Ozzy svěřil papíru veškerá svá tajemství, ale rozhodně se nešetřil a nedělal ze sebe někoho kým není. Kniha není o hudebním průmyslu a kolem tvorby písní se toho také mnoho nedovíme. Je to skutečně pouze životopis jednoho ochlasty, člověka který nedokázal žít ani jeden den bez drog, zkrátka život rockera. Bohužel se kniha točí neustále kolem těchto atributů, což po čase začne docela nudit. Audiokniha je velice vydařená a opravdu hodně dobře ji načetl pan Otakar Brousek.
Ozzy je žijúca legenda o tom niet pochýb. Podľa mňa 90% ľudí by sa nedožilo 40tky ak by fetovali a chlastali ako "knieža temnôt", to je až neuveriteľné ak niekto dokáže vypiť 4 fľašky Hennessy za deň popri iných substanciách. Kniha bola veľmi vtipná a pútavo vyrozprávaná, aj keď občas úsmev zamrzol. Ozzy by si za niektoré excesy najmä za tie voči ženám zaslúžil nakopať zadok, no na druhej strane uznávam jeho úprimnosť a sebareflexiu, čo je tak trochu poľahčujúca okolnosť. Hudobne som Black Sabbath nikdy moc nevnímal, registroval som ich ako dôležitú kapelu, ktorá stála pri zrode heavy metalu a poznal v skratke príbeh Ozzy vs. Netopier. Paranoid je asi jediná skladba, čo som poznal (hanba mi), no teraz som podľahol čaru albumov Paranoid a Master Of Reality, to sú skutočne skvosty!
Tak toto bylo opravdu radostné počtení. Během něho jsem si několikrát říkal, že Ozzy je nehorázné hovado a prase, který mi nestojí za to o něm číst dál ani list, ale taky na druhou stranu ukázal, jak moc je to prostý a milující člověk, který lituje svých hříchů z mládí. Často ovlivněných nějakými "happy" látkami. Navíc některé jeho zážitky opravdu dost pobaví (Alamo, dálnice v LA...).
Ruku na srdce, komu z nás, kdyby byl na jeho místě a během pár let, kdy se dostal z dělnického Astonu do země neomezených možností (v jeho případě opravdu doslova neomezených) a tím si splnit sen, by neruplo v bedně?
Má štěstí, že v pravý čas se u něj objevil jeho strážný anděl, který nad ním drží dost pevnou ruku a taky se ji nebál čas od času použít ;)
To, že ještě žije, sice aktuálně ukončil svou koncertní aktivitu, po tom všem co vypil, snědl, vykouřil, vdechnul a prožil je malý zázrak.
Ozzy je žijící legenda a jsem rád, že jsem jej mohl vidět na živo vystupovat.
Tvorbu mistra Ozzyho mám zatraceně ráda. A i když jsem několikrát během čtení této knihy došla k závěru, že je to vyfetovaný idiot, mám ho i po tom v podstatě ráda i jako lidskou bytost. Postavil se k tomu všemu čelem a s humorem (obzvlášť na začátku, kde popisuje dětství - při čtení jsem absolvovala několik až hýkavých záchvatů smíchu :D ). A člověk ho musí obdivovat už jenom za to, že to všechno přežil. :)
Ne nadarmo se říká: ,,Když do pekla, tak na pořádném koni. A tímto se dle mého Ozzy, řídil v plném slova smyslu...
Je k nevíře, co všechno tento "bohém - týpek...," zvládl do sebe vpravit, vypít a i přežít?! Přesto dokázal a stále dokazuje svému publiku a okolí, že je v "slušné kondici..." a na trvalý odpočinek se nechystá...
Tak sláva! Třeba se rozhodne pro pokračování této knihy, která mě svou břitkostí, surovou upřimností zcela dostala. Každopádně materiálu a "nezcenzurovaných" fotografií, by se jistě ještě našlo dost... ; )
Myslím, že 376 stran o Ozzym, na to co je zač, čím vším si v životě prošel..., je "kurevsky" málo. Tak snad si ještě na něco hodně peprného vzpomene... ; ) Každopádně i tak, klobouk dolů.
Ozzy si ve svém díle klade otázku, kterou si spolu s ním pokládá celé lidstvo. Jak je sakra možné, že po všech těch drogách, alkoholu a práškách je pořád ještě na živu?
Nemá cenu hodnotit knížku po literární stránce, je to produkt stejně jako všechno co OO dělá, ale dělá to neskutečně dobře, zná své publikum a mluví k němu dle očekávání. V knížce se beze studu vyměšuje, souloží, umírá, roztomilým zvířátkům se stávají strašné věci a nebýt Sharon, Ozzy by nebyl ani slavný ani na živu.
Knihu jsem poslouchal jako audioknihu a jedno vám tedy povím. Hrozně by mě zajímalo album Best off Ozzy, které by kompletně do češtiny přeložené nazpíval Otakar Brousek mladší.
Nemůžu si pomoct, ale nikdy jsem toho chlapa neměla ráda. A přečtení této "autobiografie" - tedy spíš sbírky toho nejskandálnějšího a nejohavnějšího, co je taková "rocková hvězda" v těsné spolupráci s jezery chlastu a tunami všemožných drog schopná napáchat - mě rozhodně nepřimělo si Ozzyho nějak zamilovat.
Hele, co je moc, to je moc. Nedělám si iluze, že v divokých hardrockových 70. a 80. letech byl rockový šoubyznys přeplněný abstinenty, vegetariány a věrnými partnery, ale tohle je prostě extrém. Jediné, co Ozzyho v mých očích malinko omlouvá, je fakt, že se na stará kolena a s relativně čistou hlavou nesnaží ta svinstva s trapnými výmluvami zamést pod koberec, ale je schopen se za ně ex post i zastydět a pracuje s nimi jako s projevem své temné stránky /sakra, a má vůbec nějakou jinou stránku??/
Co se literárního řemesla týče, většinu práce patrně odvedl Mr. Ayres, neb od dyslektika Ozzyho se nedá očekávat, že by se chopil pera sám. Svěží dílko se čte skvěle, až natolik, že jsem si občas připadala jako hyena, listujíce stránkami v očekávání, jakou další magořinu ten cvok provede posléze. Pořád mám pocit, že by mi při popisu těch šíleností neměly cukat koutky, když je to spíš ke zděšení. Ozzy, Ozzy, Ozzy...
Rozhodně jsem si ale čtení užila /majíc v ruce originál, úroveň českého překladu nemůžu komentovat. EDIT: jak se teď dívám na jméno překladatele, bude určitě kvalitní/.
Tak čau dinosaure, a užij si svá další léta, jak umíš. Sympatický mi nikdy nebudeš, ale nic zlého ti nepřeju. Pořád jsi a zůstaneš hudební i lifestylovou legendou :-)
Budu stručný. Slyšel jsem tenhle titul jako audioknihu načtenou panem Brouskem. Výborné , skvěle jsem se bavil