Joan Miró

JOAN MIRÓ (1893–1983) je z rodu umělců, pro něž tvořit vpravdě znamená žít, dobírat se pramenů života, čerpat z nich a rozdávat životodárnou sílu. „Obraz by měl být plodný. Musí se z něho zrodit svět. Málo záleží na tom, zda jsou na něm k vidění květiny, postavy, koně, ale na tom, zda odhalí svět, něco živého." Miróovy obrazy, sochy, tapisérie, grafiky i keramické objekty k nám hovoří nezaměnitelnou řečí. Řečí, která je nám blízká, dotýká se nás, vzrušuje nás, ačkoliv se stále proměňuje a uniká jednoznačnému výkladu. Je to řeč zdánlivě jednoduchá, radostná, jakoby dětsky spontánní, přitom však hluboká a moudrá, protože její tvůrce nikdy nepřestal přemýšlet a hledat, nikdy nepřestal žasnout nad zázrakem stvoření, nad nejprostšími věcmi a vztahy, protože pochopil zákony přirozeného dění, zákony života. Vyložit dílo tohoto všestranného umělce, který ovlivňoval vývoj moderního umění po sedm desetiletí, není snadné. Dnes již uzavřená Miróova tvorba skýtá mnoho možností interpretace, neboť se vřazuje do různých souvislostí. Naše monografie respektuje tuto skutečnost zařazením dvou textů: jednoho od Rosy Marie Maletové, ředitelky Nadace Joana Miróa v Barceloně, druhého od české historicky a teoreticky umění Evy Petrové. R. M. Maletová žije v bezprostředním styku s umělcovým dílem i prostředím a může tedy o nich autenticky vypovídat a postihnout, v čem spočívá Miróovo tak zdůrazňované katalánství a jakou roli hrálo v jeho tvorbě. E. Petrová se zaměřuje na širší souvislosti Miróova díla i na jeho ohlas v českém prostředí. Oba texty jsou provázeny bohatou obrazovou přílohou (136 barevných, 30 černobílých reprodukcí), v níž jsou zastoupena umělcova nejzá-važnější díla ze všech oborů jeho tvůrčí aktivity. ... celý text