Job: Komedie spravedlnosti
Robert A. Heinlein
Během výletu na Tahiti se Alec Graham se svými spolucestujícími vsadí, že dokáže stejně jako domorodci projít ohněm – je to přeci otázka víry a jeho víra v Boha je silná! Po absolvování rituálu se bohužel pan Graham pomátl. Myslí si, že je někdo úplně jiný a že pomatený je svět kolem něj – například ta srážka jeho výletní lodi s ledovcem uprostřed Mexického zálivu nebo ty nesmyslné aeroplanos, které z ničeho nic poletují po obloze namísto důvěrně známých, moderních cestovních vzducholodí… V biblických dobách podrobil Bůh víru nic netušícího Joba těžkým zkouškám. Nyní evidentně zkouší sílu víry Alexe Hergensheimera – ta je ovšem pevná jako skála, a to i ve chvíli, kdy konec světa opravdu nastane! A jeho víra jej vede i napříč Nebem až za brány Pekelné, protože jeho Margrethe není tam, kde by měla být – a nikdo neví, kde vlastně je… (ani vševědoucí Bůh!)... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2006 , WalesOriginální název:
Job: A Comedy of Justice, 1984
více info...
Přidat komentář
Uprostřed začne kniha mírně stagnovat, i když se furt řeší Bible a Křesťanství, jaká je to blbost. Ale jakmile se dostane do Nebe a dál, tak to chytne druhý dech. Byl jsem překvapen, pobaven a vážně mě zajímá, jak to teda je...
Tak takhle kniha mě naprosto dostala. Jednoduše řečeno - čtivá filozofická jízda ve stylu Cizince v cizí zemi. První polovina není kdovíjak úžasná, prostě propracované vyprávění, v němž je hlavní hrdina chaoticky přenášen mezi světy, přičemž on je na stejném místě, ale svět kolem něho se změní v alternativní realitu s jinými dějinami. Autor mistrovsky porovnává duchovní i technologické rozdíly (někde má církev moc obrovskou, jinde žádnou a podobně), rozebírá, co je to vlastně morálka, když co je někde špatné je jinde naprosto normální. Příběh postupně nabírá na obrátkách, je pořád zajímavější, a vyvolává další a další otázky, jak tohle vlastně může dopadnout a co za tím vším je. Poslední třetinu jsem pak přečetl prakticky v kuse. Velmi propracované, nechybí rozmluva s Hospodinem i Satanem, rozebírání citátů z bible a zamyšlení nad tím, jaký je vlastně ten který bůh a ti, co v něj věří. Milovníkům promyšlených filozofických knih vřele doporučuji, pro mě naprostá lahůdka.
Ano, je to dost netradiční kniha. Ale když nebudete brát vše co se tam píše doslova, tak se můžete při čtení skvěle bavit jako já :)
Autorovy další knížky
| 2002 |  Hvězdná pěchota |
| 1984 | Dveře do léta |
| 1994 | Měsíc je drsná milenka |
| 2011 | Vládci loutek |
| 2020 |  Cizinec v cizí zemi |
Knihu bych rozdělila na tři části. Vtipný a svižný začátek, příliš dlouhé putování a strašně dlouhé hledání s americkým koncem.
Nejintenzivnější pocit, který ve mně tato kniha zanechala, je založen na principu Cimrmanovy frustrační metody: očekávání, zklamání.
Snad proto, že na podobná témata jsem již za život prodiskutovala spoustu hodin, něco opravdu nového jsem v téhle knize nenašla.
Kdyby autor vydržel hýřit vtipem až do konce, dala bych o hvězdičku víc, ale i v tomto ohledu je zde tendence sestupná.