Joga pozornosti
Eduard Tomáš
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/155642/bmid_joga-pozornosti-1R6-155642.jpg
5
19
19
Sedm postupných mentálních cvičení s metafyzickým výkladem doplněných výňatky z deníku žáka jógy pozornosti.
Přidat komentář
Útlá a přesná kniha, návod ke krátké stezce. Doporučuji všem s racionální myslí a vhledem do psyché a fungování ega. Myslím, že posoudit její kvalitu lze až poté, co člověk opravdu cvičí, co v ní nalezne a vidí výsledek. Pak to teprve dá smysl.
Na rovinu říkám, že popularita autora na mě nedělá žádný dojem. První část obsahuje některá základní cvičení na pozornost, ale celé podání je jakoby duchovně přeslazené. A už od začátku mě šokovalo zjištění, že autor nabádá k potlačení ega. Třeba na straně 83 vyloženě píše: "Jenomže pravda, jak víme, je stavem bez ega." Opravdu nevím jak tomu mám rozumět. Je třeba možné, že nechápu kontext tohoto požadavku v nauce E.T. Já si totiž naopak myslím, že právě duchovní člověk by měl mít zdravé ego. Ego je přece základ lidské psychiky, ale není špatné samo o sobě, ale pokud se prosazuje na úkor celé osobnosti člověka. Je přece něco jiného potlačování ega a neztotožňování sebe s egem.
(Lidem se západním paradigma možná pomůže tohle: https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/236x/74/fe/8a/74fe8a2148af6c09722a6b01011f69ae.jpg
a nebo zde vyloženě pohled ovlivněný Freudem: http://www.watkinsmagazine.com/wp-content/uploads/2014/07/Psyche-in-detail2.jpg)
V knize se objevují občas bizarní tvrzení, protože autor očividně nikdy neslyšel o gurujóze. Možná další moje nepochopení. Možná je to tím, že jako člověk s budhistickým pohledem mám problém s paradigmem indické jógy.
Druhá část knihy je autorovým výběrem blízkých témat k józe pozornosti. První kapitola o Bruntonovi mě nijak nezaujala. Před 50 lety možná, ale v dnešní době, kdy jsou dostupná učení dzogčhenu, vadžrajány nebo kašmírského šivaismu, je jeho nauka překonaná. Kupodivu mnohem staršími tradicemi. Asi nejzajímavější byly úryvky z přednášek Jiddu Krishnamurtiho, ale rušily mě autorovy vsuvky. Následoval Šrí Ramana Mahárši a pro mě opět nic. Zkrátka úplně jiný směr duchovního přístupu. Poslední kapitola autorových zážitků byla pro mě za hranicí čitelnosti. Sice jsem tam objevil jeden shodný zážitek co jsem měl na šalvěji, ale opět nic pro mě. Jedna z věcí co v duchovnu nemám příliš rád, je zavádějící literatura a tohle mě bohužel přišlo zavádějící dost. Dokonce i motání pojmu mysl, který je jednou synonymem myšlení a jednou ne, pochopení knihy nepřispívá. Racionálním lidem a budhistům nedoporučuju. 50%
Autorovy další knížky
| 1999 |  Milarepa |
| 2000 | Jóga pozornosti |
| 1999 | 999 otázek a odpovědí na cestě poznání |
| 1998 | Paměti mystika |
| 2000 | Tajné nauky Tibetu |
Silné čtení, ale asi teď ne pro mě to pravé. Cítím pravdu i hloubku, ale neumím se napojit. Věřím, že se jednoho dne přiblížím.