Šílený vědec na Marsu
Edgar Rice Burroughs
John Carter, pán Marsu série
< 6. díl >
Bývalý pozemšťan Ulysses Paxton věrně sloužil největšímu učenci Barsoomu, dokud jej příšerný obchod jeho pána s živými těly nepřinutil ke vzpouře. Poté, aby zachránil tělo ženy, kterou miloval, byl nucen zaútočit na mocný Phundahla jeho krásnou leč ďábelskou vládkyni…
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1998 , PasekaOriginální název:
The Master Mind of Mars, 1927
více info...
Přidat komentář
Sérii o Johnu Carterovi v tomto dílu došel dech a to tak že výrazně, nemluvě o tom, že John C. se objevuje až v úplném závěru knihy. Jako by Paxtonovy příhody napsal úplně jiný spisovatel, chybí napětí, spád, děj je pomalý a prakticky bez dramatických zápletek které tak zdobily předchozí díly.
S příchodem pozemšťana Ulyssese Paxtona na Mars se do příběhu vkradla jakási křečovitost. Jakoby autor vyčerpal zásobu nápadů pro další dobrodružství Johna Cartera a jeho potomků, a tak stvořil Paxtona a šíleného Rase Thavase. Do vínku jim vetknul spíše než touhu po vědeckém poznání, honbu za tajemstvím zvrácených experimentů. Byť je motiv pro jejich páchání u každého jiný, je to celé přitažené za vlasy, nesourodé a nereálné. Poprvé u této série mě napadá, že celé dobrodružství je jedna velká, prázdná a nafouklá bublina.
Tedy, zde už jsem se trochu ztrácela. Nějak mi uniká motivace hlavního hrdiny. Kniha patří k těm nejslabším.
Štítky knihy
space operaAutorovy další knížky
1991 | Tarzan z rodu Opů |
2003 | John Carter na Marsu |
1927 | Princezna z Marsu |
2000 | Mistři meče na Marsu |
2002 | Llana z Gatholu |
Pravděpodobně nejslabší díl, minimálně z těch co jsem zatím četl. Problém nebyl v zápletce ani v postavách, ale v uspěchanosti a povrchnosti. Aktéry jsem si nestačil oblíbit, prozkoumávání cizích krajů se odbylo v poklusu a když už autor vymyslel skvělý charakter šíleného chirurga, přiřadil mu jen vedlejší roli. Tenhle díl měl vzniknout jako intrikářské drama s množstvím zvratů. Burroughs by musel vystoupit mimo žánr a trochu potemnit atmosféru, ale protože očividně přešlapuje na místě, mohl risknout malou odbočku.