Joker
Brian Azzarello , Lee Bermejo
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36787/bmid_joker-awF-36787.jpg
4
228
228
S pomocí zabijáka Jonnyho Frosta se Joker opět dostane ven z Arkhamského blázince. Okamžitě kolem sebe začíná shromažďovat ke všemu ochotná individua, aby mu pomohli ovládnout celé město. Ve svém boji o moc se neštítí žádných prostředků a jde doslova přes mrtvoly. V příběhu se objeví i další známí padouchové gothamského podsvětí – Harvey Dent (Two-Face), Penguin, Killer Croc či Riddler. Jokerův autor Brian Azzarello je označován za jednoho z deseti nejlepších komiksových scenáristů, který stvořil např. noirovou sérii 100 nábojů.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Komiksy
Vydáno: 2012 , BB artOriginální název:
Joker, 2008
více info...
Přidat komentář
Drsný komiks o šílencovi, který byl shledán příčetným. Kresba super, střídání technik ještě lepší. Povedený kousek.
Tak tohle byla naprostá komiksová pecka. Temný, noirový příběh z Gothamu vyprávěný z pohledu zločince, který se připojí k Jokerovi a jeho gangu, aby převzali město. Tahle kniha je jednoznačný důkaz toho, že komiksy v žádném případě nejsou určeny pouze pro děti a zejména ne ty od DC. Azzarellův příběh je vyprávěn s hutnou atmosférou a psychologickým zaměřením na Jokerovu osobnost. Do toho exceluje Lee Bermejo se svými naprosto prvotřídními kresbami. Pět z pěti!
Neuvěřitelně mě tento komiks překvapil. Skvělá temná noirová bruťárna plná násilí. Joker je zde vyobrazován jako totální magor s občas nelogicky vraždícími sklony, což mi k němu ale sedělo, on takový prostě je a místo věčného ňimrání se v postavě ala Tom King se zde dává Joker do kolejí, jak ho vlastně známe, akorát s nesmírně větší dávkou prostoru, který mu svědčí. A jeho postupné získávání moci v Gothamu, který je zde skvěle vyobrazován i popisován jako stoka prosáklá gangy, je rovněž opravdu dobré. Celý příběh je vyprávěn z pohledu jeho řidiče. Jak na něj postupně působí Joker a jeho život s ním je dost fajn věc, než kdybychom příběh sledovali z pohledu samotného Jokera.
Na to naše krásné rčení "Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti." potřebuje Brian Azzarello 120 stránek:) Ale je to cajk, odsýpá to, Joker je šílenější než kdy dřív a je tam pár silných momentů a dobrých hlášek. Nemůžu říct, že jsem se bavil, ono z toho ve finále totiž spíš mrazilo. A to je vlastně dobře, ne, pane Frost?
Nádherná kresba, skvěle promyšlené panely, dobrý příběh, Jokerovo šílenství sálající z každého jeho pohybu. Dokonalost, ale u mě byste asi u knihy, ve které vystupuje Joker nečekali nic jiného. Joker se dostává z arkhamského ústavu a chce si podmanit město, protože má stále dojem, že mu patří a že všechna špína, která se v něm děje je důsledek toho, že nevládne on.. a tak to vezme společně s Jonnym Frostem do svých rukou. Jonny si totiž konečně připadá důležitě, ale postupem času pochopí, že tady je všechno špatně.
A dopadnout to samozřejmě může jen jednou jedinou variantou... tou, že se zjeví Batman.
Povětšinou se komiksům vyhýbám (což je vtipné, protože je sbírám), protože starší verze klasického komiksu mi připadají dějově dětinské a v kresbě úděsné (jako když se tlustou fixkou snažím namalovat detail). Poté následovaly komiksy, kdy ženy měly prsa velikosti hlav a úbory téměř neviditelné - takové sny nadrženého puberťáka.
Ale tento komiks je něco jiného. Kresba velmi krásná, příběh zajímavý (i když by mohl být lepší, ale přeci jen nemohu chtít vše) - postava Jokera není plytká, ale jeho šílenství je hlubší.
Snad podobných komiksů bude více.
Tenhle noir příběh o Jokerovi z pohledu jeho řidiče Jonnyho Jonnyho Frosta se mi líbil. Je to ve správném stylu.
Jokera propustí z Arkhamu a nikdo neví proč. Nějak se mu povedlo přesvědčit doktory, že není blázen. Vyzvedne ho právě Jonny Frost, který se na tu práci přihlásil. Joker se snaží sehnat své bohatství a území zpátky. Kontaktuje staré známé a Jonny s ním tyto schůzky objíždí a vyřizuje...
První věc z DC Black Labelu co u nás vyšla, kdy se ještě nevědělo, že něco jako Black Label existuje..
Jokera zbožňuju, je to můj nejoblibenější batmanovský záporák a i tady se mi líbil, i když byl lehce drsnější (což mi vůbec nevadilo). Příběh je fajn, sledujeme Jokera z pozice jeho řidiče, takže hlavní protagonista hraje druhé housle, což není na škodu, ale jak už psali mnozí přede mnou, příběh je jednodušší s tím velkým překvapením na konci..
A jo, kresba byla příjemné temná jako u "Batman: Zatracení", což je svazek, který vlastně následuje po tomto Jokerovi, takže čtěte nejdřív Jokera a pak Batmana, nedělejte chybu jako já:)
Upřímně, čekal jsem o něco víc. Pokud už scénář dělal Azzarello, tak tohle byla slabota. Kresba byla fajn, taková klasická, ale nejsem úplně její přívrženec. Děj byl... uf.
Je otázkou, jestli Joker potřebuje vypravěče, kterým není právě Joker. Teoreticky asi ano, Joker přeci představuje chaos a nikdo neví, co se mu honí hlavou, ale nebylo by právě v tom kouzlo jeho komiksu, okusit jeho myšlení, i kdyby bylo značně nonsensové? Takto jsme měli k dispozici příběh Jonnyho Frosta, prostřednictvím něhož jsme Jokera zažívali, ale nikoli prožívali. A to byla škoda.
Objevy starých známých postav tak, jak je neznáme či jejich starší mírnější varianty (Killer Croc, Two Face, Harley atd.) byly dobré, ale takové o ničem. Ukázalo se, jak funguje zločinecké podsvětí Gothamu, a to je vždycky fajn, některé scény ale byly moc perpetuum mobile, samoúčelné, Joker byl tolikrát naddimenzovaný, jako by mu nikdy nic nedokázalo ublížit, přitom byl absolutně zranitelný. Cameo Batmana bylo fajn, protože mě po celé knize Joker už štval, ale opět ten samý problém, Batman je tu jako hrdina, který přichází sjednat spravedlnost. Ale pokud už čtu komiks o Jokerovi, čekám, že tady bude Batman ten špatný, ten, který Jokera nechápe... ale ne, v knize Joker je Joker prostě jen špatný, zlý, otravný...
A co se týče onoho Jonnyho Frosta? Hezký psychedelicky psychologický příběh o tom, jak Jokerovi postupně propadá a jak se Joker stává centrem jeho světa. Na jednu stranu neustálé ohrožení, na druhou stranu na konci téměř až chronická závislost. Nevím, co to mělo ukázat čtenáři, ale bylo to působivé. :)
Kresba nádherná, príbeh o čosi jednoduchší, ale bavil som sa. Nedokázal som komiks pustiť z ruky, kým som ho nedočítal, za mňa spokojnosť.
Jen lehký nadprůměr. Kresba se mi zpočátku nezamlouvala, ale ke stylu vyprávění nakonec sedí dost dobře. O něco horší je to s Azzarellovým pojetím Jokera. Vypravěčské kvality jsou jedna věc, ale ve vystihnutí Jokerova charakteru mi u Azzarella vždycky něco v pozadí lehce skřípalo... Zřejmě je to především faktem, že se z jeho příběhů vytrácí ten "joke", který hlavní antagonista nese ve jméně, což je ohromná škoda. Přiznejme si, Joker prostě není jen další chlap v dlouhé řadě brutálních zločinců s touhou po moci, slávě a penězích, naopak, jeho motivace je mnohdy skrytá a cesta k jejímu naplnění geniálně nepřímočará. Vykreslovat ho podobně čitelně (udělá za každou cenu něco brutálního) jako všechny ostatní záporáky je strašlivě ploché. Takové pojetí se sice blíží Millerovi, ale ten si s vtipnou stránkou Jokerovy postavy přeci jen poradil o dost lépe. Celkově se mi tento "temný" styl příliš nezamlouvá, vytrácí se z něj nepředvídatelnost a upadá do stereotypů, navíc zcela opomíjí zvláštní dynamiku mezi Batmanem a Jokerem, jak ji tradičně známe, kdy je Joker schopen s Batmanem spolupracovat, varovat ho před nebezpečím nebo mu klidně i zachránit život (protože bez Batmana by na světě přece byla ohromná nuda), což by u tohoto komiksu samozřejmě vůbec nefungovalo, tohohle Jokera totiž zajímá jen brutalita a žádná legrace. Ale popojedem - k lepším stránkám komiksu patří určitě netradiční vypravěčský styl z pohledu Jokerova poskoka, který byl poměrně svěžím oživením, a který by si určitě zasloužil o mnoho stránek víc, aby pořádně zafungoval. Celý ten motiv s postupnou proměnou Frosta (odcházím z vězení a budu sekat dobrotu - ale poflakovat se s Jokerem je vlastně super - nebo ne?) byl zvláštně nekonzistentní a potřeboval by rozpracovat. Jako psychologická sonda do duše jednoho poskoka, byť s lehce pochybně vykresleným Jokerem, to mohla být naprostá paráda! Škoda nevyužitého potenciálu, celkově to vidím na 70 %.
Joker se vrací a chce zpátky, co mu patří. Jednoduchý příběh se skvělou kresbou.
Zpočátku mne příběh chytl hodně, ale postupem času to nadšení trochu opadlo. Děj je poměrně předvídatelný, a to i v případě nevypočitatelného Jokera, kde je spíše nejistá jeho nálada, než to, jak se zachová vůči dalším postavám. U Jokera mi pak přišlo, že se příliš vyzdvihla právě ta nevypočitatelnost a šílenost a málo se pracoval s tím, že za tou šíleností bývá chladně kalkulující osoba. Kresba se mi hodně líbila, stejně jako zapojení velké části Batmanových protivníků z Gothamu, ačkoliv všichni působí vedle Jokera jako třetí liga. Po dočtení však ve mne zůstal dojem ne zcela využitého potenciálu, který námět umožňoval.
Joker si bere své město zpět a krev přitom stříká všude kolem. Za mě úplná spokojenost po výtvarné stránce, i co se týče příběhu, nechybí ani ujetý 'Jokerovský' humor.
Tak uznávám, že jsem od toho čekala víc. Ale jinak jsem se dobře pobavila. Joker je prostě nejlepší!
Přečteno v angličtině. Temná atmoška. Skvělá kresba. Příběh slabší. Rozhovory trochu jalové. Hlavní postava paradoxně trochu přebejvá, Batmana zase naopak smutně málo.
supr kresba ale za 4kila strašne malo muziky joker se tam ani poradne nerozjede mit o 200stran vic jasna petka takhle viz výše
Žiaľ, čakal som viac. Komiks má perfektnú kresbu a štylizáciu, no príbeh, ak sa vôbec dá nazvať príbehom, ho ťahá dole. V tomto prípade viac, než kedykoľvek predtým, cítiť, ako je Joker naozaj šialený a aj jeho vlastní ľudia nevedia, čo čakať. Dej nesleduje žiadny konkrétny Jokerov cieľ. Všetko robí impulzívne a podľa nálady. Z toho sú nervózne aj všetky ostatné postavy a koniec koncov aj čitateľ, lebo naozaj nevie, čo očakávať. Po Luthorovi som očakával podobnú sondu z pohľadu najväčšieho záporáka Gothamu. Joker je však len dofetovaný magor, ktorí zabíja, znásilňuje a kradne ako mu príde. A možno práve to je tá sonda, len ja sa do toho neviem poriadne dostať. Možno pri druhom prečítaní...
Namalované je to skvěle, Lee Bermejo odvedl perfektní práci a ansábl Gothamského podsvětí je v jeho podání jednoduše dokonalý. Takový mix gangsterské reality s Batmanovským kánonem, aniž by jedno bylo proti druhému. Vážně moc pěkná práce.
K zápletce už takhle pozitivně přistupovat nedokážu. Přestože mám Briana Azzarella hodně rád, tohle je taková ta oslava extrémistické anarchie, kde se ztrácím v myšlenkách i postojích. Což ještě znesnadňuje samotná postava Jokera, který mění charakter častěji než chameleon barvy na diskotéce, takže těžko říct, kdy se mluví vážně a kdy s nadsázkou. Nebo obráceně. Výsledná pointa, že věčné souboje mezi Netopýrem a Klaunem mají takřka vždy nějaké oběti, jež na první pohled nejsou vidět, je fajn, ale formát povídky by možná úplně stačil. Jenže u Azzarella se to má vždycky tak, že po dočtení kteréhokoliv jeho alba ve vás zůstane pocit, že chybí nějaký kousek skládačky, aby člověku docvaklo to podstatné. Takže je klidně možné, že mi uniklo něco mezi řádky.
Samostatný příběh o Jokerovi nám jej prezentuje jako gangstera a byť je vizáž inspirována Ledgerovým podáním, stal se komiks inspirací pro Letovu verzi. Kniha je vyprávěna z pohledu Jonnyho Frosta, který Jokera vyzvedl před blázincem a následně sleduje, kolik šílenství je schopen v krátké chvíli napáchat. Nejznepokojivější je pak zřejmě výjev muže staženého z kůže, který se čtenáři vryje do paměti, protože ať už Joker v komiksech napáchal cokoliv, máloco se tomuhle vyrovná.