Jolka
Jana Guljuškina
Jolka si myslí, že studijní pobyt v Petrohradu je dobrý nápad, jak za sebou spálit mosty. Jak se naučit být sama a hlavně získat nový pohled na značně komplikované rodinné a milostné vztahy, které nechala doma. Cizí prostředí, cizí jazyk, poznávání velkoměsta na Něvě i lidí v něm s sebou ale znovu přináší vztahy, které se — vlastně nepřekvapivě — začínají Jolce značně komplikovat. Rozervaná hrdinka z 21. století vypráví expatovskou variaci na stále stejné téma: člověk sám před sebou neuteče ani na kraj světa.... celý text
Přidat komentář
Žena se stínem, co kdysi býval její muž. // Jana Guljuškina je rozhodně prozaička s duší básnířky, umí zachytit okamžik a obrazem popsat pocity; na dnešní poměry vydařený český milostný román.
Na knihu jsem se těšila na základě starého úryvku z blogu spisovatelky. Ovšem byla pro mě zklamáním. Jednak mi byla hlavní hrdinka silně nesympatická, což se mi obvykle nestává a pak mě vůbec neoslovil styl psaní. Iritovalo mě přeskakování v čase, kolikrát jsem netušila kdo vlastně vypráví a o co vlastně jde. Rozkošatělé úvahy a neustálé hnípání se v sobě samé i ostatních protagonistů bylo doslova úmorné... Vůbec se nedivím, že autorce je blízké Rusko a Rusové - ti totiž dokážou o nesmrtelnosti chrousta zasvěceně hovořit třeba celou noc... Několikrát jsem knihu chtěla odložit, ale nakonec jsem to silou vůle zvládla.
Jolka
Knížka mě nezaujala. Prvních cca padesát stránek mě bavilo, pak už to bohužel šlo ke dnu...