Vřesoviště
Belinda Bauer
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/198438/bmid_vresoviste-198438.jpg
4
150
150
Jonas Holly série
1. díl >
Originální psychologický thriller plný napětí je vynikající prvotinou Angličanky Belindy Bauerové. O kvalitách románu svědčí nejen nadšený ohlas čtenářů, ale i uznání, jehož se mu v roce 2010 dostalo od britské asociace autorů detektivek: získal jednu z nejprestižnějších cen - Zlatou dýku. Dvanáctiletý Steven Lamb doufá, že zlomí prokletí své těžce zkoušené rodiny, když zjistí, co se stalo s jeho tenkrát jedenáctiletým strýcem, který před dvaceti lety beze stopy zmizel právě v době, kdy v okolí zakopával zneužité dětské oběti sériový vrah. Exmoorské vřesoviště Steven prohledává dlouho marně, a proto se pustí do nebezpečné hry: uvězněnému vrahovi pošle dopis…... celý text
Přidat komentář
Tak za mě bomba. Další kniha s nízkým hodnocením, která se mě osobně moc líbila. Určitě doporučuji
Kniha dobrá, tedy za tři hvězdy. Nějak mi nesedl překlad nebo styl, čert ví, čím to bylo. Samotný příběh dobře postavený, postavy také, napínavý děj, byť zase příšerné téma, ale to je spíš moje nešťastná volba, než aby za to mohla autorka. Nicméně nic, co bych nutně musela mít doma a chtěla se k tomu někdy v budoucnu vrátit. Chyběl tomu nějaký další rozměr, díky kterému by ve mně příběh něco zanechal, třeba jsem se nějak nedokázala vcítit do hrůz, které prožívaly oběti, a duševně zvracet nad pachatelem, prostě tomu něco chybělo. Ale každopádně vůbec ne špatná kniha, nejhezčí je na ní přebal.
Povídka nafouknutá do tři sta stránek. Vřesoviště má výborný úvod, kde se rychle sčuchnete s dvanáctiletým Stevenem a šedivou realitou jeho života, kde touží jen po uznání a slovech chvály. Atmosféra městečka sousedícího s velikým vřesovištěm na výbornou. Jakmile začne dopisování, autorka si vás v pohodě zaháčkuje. Jenže pak přijde tak unylý prostředek knihy, že jsem si u některých vět dokonce říkal, že to vůbec neprohlubuje psychologii, atmosféru, nic, ale jen honí znaky. Některé dějové odbočky byly navíc nesmyslné. Finále je ale zase pro změnu výborné, minimalistické a napínavé.
Asi nejvíce se mě dotkla postava kluka, který tak touží po pochvale - uznání, že se dostane do vážného průšvihu. V doslovu autorka píše: “Neměla jsem v úmyslu Vřesoviště napsat jako kriminální příběh. Myslela jsem, že to bude velmi krátké vyprávění o chlapci a jeho babičce.” -Možná ten prvotní záměr nebyl špatný a nemusel být ani “velmi krátký”.
„V shipcottském dešti bloumali tři kluci. Měli kapuce stažené do obličeje, ruce vražené hluboko do kapes a hrbili se, jako by se nemohli dočkat, kdy se z deště dostanou pod střechu. Ale nebylo kam spěchat, proto se jen tak potloukali, poskakovali po nerovné cestě, smáli se a zcela bez důvodu, zato co nejhlasitěji sprostě pokřikovali, aby světu ukázali, že zde jsou a svou budoucnost zatím vidí nadějně.“
Belinda Bauerová pro mě od první stránky, z níž vybírám citát, ukazuje vypravěčský i pozorovací talent. Životní podmínky dvanáctiletého Stevena, který se snaží zjistit podrobnosti o dávném zločinu, aby získal pozornost nejbližších a upevnil rodinné vazby, vylíčila velmi civilně a uvěřitelně. A totéž vlastně platí i pro myšlenkové pochody sériového vraha, jenže v tom je možná právě kámen úrazu. Totiž, člověk si až říká, proč si kdokoli vybere pro svou prvotinu dialog nevinného kluka a deviantního odsouzeného pachatele. Autorka coby vypravěčka zůstává stranou, v násilí se nevyžívá, jen na ně upozorňuje – ale přesto mě při čtení místy až mrzelo, že se věnuje zrovna tomuhle žánru. Protože v „obyčejné“ beletrii by byl pro mě jí vykreslený příběh pravděpodobně ještě napínavější.
Neotřelá zápletka, děj má spád, žádná hluchá místa ani vycpávky. Postavy jsou parádně vykreslené a oceňuji i jazyk.
Opět bych potřebovala kolonku "nedočteno".
Snažila jsem se a přiznávám, že mě styl autorky dost zaujal. Velmi silné jsou okamžiky, kdy hlavní hrdina těžce nese své postavení staršího bratra a z toho plynoucí povinnosti, které na něj nakládá máma, podobně jako nezvládnuté mateřské city. Skvělá byla postava přísné a tak nějak staromódní babičky. A příšerná je všudypřítomná školní šikana a přístup (odstup) její oběti k řešení.
Co to bylo platné; jakmile přišlo na myšlenkové pochody AA, zvedal se mi žaludek a neměla jsem sílu pokračovat. Možná je právě tohle důkazem autorčiných kvalit, nevím. Ale je mi celkem jasné, že pořízením téhle knížky pro naši obecní knihovnu, jejíž převážnou část tvoří dámy v pokročilém věku, došlo k omylu. Nebo se mýlím já?
"Právě Avery přece vidí širší souvislosti; Avery ví, že skutečná hodnota lidského života se přesně rovná nule. Že připravit někoho o život je totéž, jako nechat ho žít; že svědomí je jen dobrovolně přijatá zábrana, která člověku kazí radost, a že utrpení trvá tak krátce, že v mžiku kosmického oka může být umučen a zabit milion dětí."
K tomu abych Vřesoviště hodnotil nadšeně mi přece jen chyběla ona pověstná špetka.A to i přesto,že nápad je originální,vztahy v rodině nabourané,lokace výborná,postavy výborně vykreslené-zkrátka vše,co chcete od dobrého napínavého příběhu.Nevim proč,ale nedokázal jsem se na čtení soustředit,a knihu jsem četl poměrně dlouho.Silnější tři hvězdy
Za mě jedna velká paráda. Vřesoviště není detektivka a čím dříve tento fakt pochopíte, tím více si knihu užijete. Vraha znáte od začátku, jeho oběti jsou jasně dané. Tady jde spíše o psychologické drama, možná thriller.
Myšlenky malého kluka, který žije v malé vesnici, v chudé rodině, v plesnivějícím domě, jsou zkrátka a dobře uvěřitelné. Chápete, že to vše dělá proto, aby ho matka s babičkou měly rády, aby se měli všichni lépe a uzavřeli velkou ránu, která postihla jejich rodinu. Navíc celé okolí je krásně vykresleno a máte opravdu pocit, že čtete o prostředí, kde jste obklopeni jenom vřesem, chudobou a misérií. Vítané oživení žánru, doporučuji.
Opravdu nejde o klasickou detektivku, to uznávám, ale já nejsem detektivkový dogmatik. Byla jsem i tak napnutá jako … jako bych byla já ta ztělesněná dvanáctiletá nevinnost, důvěřivost a láska v blízké, kteří mě deptají a využívají, takže začnu věřit v to, že když vykopu na vřesovišti mrtvolu svého jedenáctiletého strejdy, třeba mě mamka někdy pohladí a obejme a babička se na mě usměje a další z náhradních tátů, zrovna ten nejlepší, zase neodejde.
Stevenovo nahlížení na svět, naplněné vírou v dobro, bylo v tak ostrém kontrastu s myšlenkovými pochody pedofilního vraha, až se mi tajil dech. Odpornost vraha nespočívá v popisu činů, ty si spíš domýšlíme, ale v jeho způsobu uvažování a v tom, s čím jsem se asi ještě nesetkala – v pedofilním humoru. Fuj.
Vřesoviště mi zabrnkalo na skryté vnitřní strunky a tak nějak zvláštně a celkem nečekaně mě oslovilo.
Podle mě ani detektivka, ani thriller. Spíš psychologický příběh samotářského a trochu podivínského chlapce, deprivovaného citově chladnou rodinou a chudobou, a jeho poněkud absurdní cesta k získání sebedůvěry i lásky svých bližních.
Asi nejvíc oceňuji depresivní atmosféru, která z knihy čiší a velice působivé vylíčení nehostinných opuštěných, mlhou zalitých vřesovišť. Obrazy chlapce, který v těchto strašidelných pochmurných kulisách přerývá zem, aby našel mrtvolu kdysi zavražděného malého chlapce - svého strýce, patří k hodně působivým scénám.
Vyústění celého příběhu, které asi není radno ani v náznaku prozrazovat, mě už tak nechytlo a ve chvíli, kdy děj začíná být hodně akční, už to pro mě nebylo ono… I když z vylíčení myšlenkových pochodů sériového vraha šel docela děs.
Tohle je moje druhá kniha od Bauerové a tak jsem se těšila na typickou anglickou detektivku - a nedočkala se. Mně prostě dopisování dvanáctiletého se sériovým vrahem přijde naprosto nevěrohodně - byla jsem zvědavá, jak si s tím spisovatelka poradí , ale bohužel, zklamání. Je to prostě thriller , kdy karty jsou rozdány hned na začátku, a motivy a jednání postav mne buď odpuzovaly nebo mi připadaly značně nevěrohodné.
Není to detektivka. Je to spíše thriller, který vyvolává rozdílná hodnocení. Žádnou cenu bych knize neudělil, jako psychologický thriller je kniha průměrná.
Nestrhlo mě to, ale nebylo to špatné. Když pomineme pasáže, kde se Avery rozechvívá jen při pouhém pomyšlení na slova, která končí -moore, je to příjemná kniha, byť místy docela mrazivá.
Vynikající thriller, skvěle odvyprávěný, skvěle rozehraný, skvěle uzavřený. Já mám prostě pro tyhle jednoduché zápletky slabost a příběh o dvanáctiletém chlapci, který si dopisuje se sériovým vrahem, jen aby se pokusil odhalit hrob svého zavražděného strýce a tím zachránil vlastní rozpadající se rodinu, je zkrátka jako dělaný pro mě. Deprese hustá tak, že by se dala krájet, což zcela akurátně odpovídá atmosféře vřesovišť, do kterých Belinda Bauerová svou psychologickou hříčku zasadila.
Přes všechno své nadšení ale musím uznat, že tu jsou nějaké věcné chyby. Děj je v mnoha ohledech předvídatelný, chování některých postav možná trošičku toporné a útěk z vězení je provázen naprosto nesmyslnými odbočkami. Nenápadně odlehčená stylistika autorky však tyhle nedostatky hravě smetává pod koberec a nechává čtenáře užívat si podmanivý hon kočky s myší. Dokonalou roli pak plní vesnické kulisy, které jsou natolik autenticky vykreslené, že by Peter May zbledl závistí, kdyby už dávno neměl vystaráno.
Odporná kniha. Pokud jsem někdy litovala, že jsem strávila čas čtením, tak tady. Připadalo mi, že autor se vyžívá ve zvrácenostech, víc smyslu tam není.
Upřímně, na knize mě zaujala asi jen obálka. Nevím, co jsem čekala, ale kniha mě hrozně zklamala. Těžkopádně jsem dočítala a smířila se s tím, že tuhle trilogii bude lepší vynechat.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Vřesoviště |
| 2014 |  Odvrácená strana |
| 2014 | Krysařovy děti |
| 2023 | Felix Pink čeká na smrt |
Tento psychologický thriller mě bavil. Mám ráda tento styl. Kniha byla napínavá, místy tajemná a měla spád.