Jonáš spěchá domů
Marka Míková
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/272947/mid_jonas-specha-domu-Fhq-272947.jpg
4
14
14
Projekt Jonáš spěchá domů vznikl na základě spolupráce dvou autorů, výtvarníka Radoslava Valeše a spisovatelky Marky Míkové. Radoslav Valeš (jeho Děti duhového hada byly Nejkrásnější knihou roku 2000) nejprve vymyslel příběh o putování plyšového medvídka světem a pak formou kolážové techniky vytvořil sérii velice originálních celostránkových barevných ilustrací. Při jejich zhotovení „recykloval“ lifestylové časopisy a tuší domalovával hlavního medvědího hrdinu. Stromy tak mají perlové či diamantové kmeny, na těle vážky rozeznáme kousek pruhovaného pyžama, na jejím křídle vzor látky, trávník je vystřižen z částí geografických map apod. Radek ale není spisovatel, a tak se spojil se spisovatelkou, hudebnicí (hraje na klávesy a zpívá v kapele Zuby nehty) a divadelní režisérkou Markou Míkovou, autorkou několika dětských knih (byla za ně už třikrát nominována na cenu Magnesia Litera, naposledy letos za Škvíry). Kniha vypráví o plyšovém medvídku, vyrobeném v dalekém Sinhapůru, který putuje domů k holčičce, která ho má dostat k narozeninám. Medvídek cestuje lodí, autem, na křídlech vážky i na hřbetu vlka, zažije mnohá dobrodružství, vyvázne z močálu i ze strašlivé bouře, pomáhá těm, kteří pomoc potřebují, a dotyční zase na oplátku pomáhají jemu. Nakonec šťastně doputuje domů – je nejvyšší čas, holčička zrovna oslavuje narozeniny...... celý text
Přidat komentář
Cesta ze Sinhapůru do ulice U Tří lip. Od Taia k Lee. Cesta domů… Na dlouhé pouti chlupáč poznává svět, živou a neživou přírodu.
„Co je to domů?“
„Doma je tam, kde tě budou mít rádi, chlupáči.“ (s. 7)
Jonáš by si určitě poklábosil s Kukym nebo s Flórou. Poetika Marky Míkové, respektive Radoslava Veleše, podle jehož námětu příběh vznikl, má blízko k poetice Jana Svěráka, nebo Daisy Mrázkové.
Milý příběh. Naše životy jsou jedno putování za druhým. Jdeme odněkud někam. Medvídek ví, že jde domů. Svou nepozorností zabředne do bahniska. My se v něm ocitneme nejméně jednou za život taky. Medvídka zachrání na poslední chvilku kapitán Vážka, zrovna jako i nás lidi zachraňují před utonutím dobré duše v našem okolí. A stejně jako medvídek se radujeme, když bouři ve zdraví ustojíme.
V knížce se mi líbí hned na začátku moment vzniku hračky - to si možná děti neuvědomují, že všechny ty jejich hračky někdo vymyslel a vytvořil.
Oceňuji také hezkou češtinu, kdy je vedle spisovné autorčiny použita i milá nespisovná čeština jednotlivých postav. A obzvláště si vážím toho, že jsem nenašla žádnou pravopisnou chybu.
Obrázky jsou zvláštní svou jakoby nenáročností - vlastně by takové mohl vyrobit i ten, kdo si o sobě myslí, že malovat neumí. Skoro vybízí k napodobení. Působí živě a lákají k prozkoumávání, co všechno to vlastně pan Valeš použil, aby to nakonec takto poskládal dohromady. Výhradu jsem měla jen dvakrát - košík, jehož škvírami se medvídek koukal ven, bych si představovala opravdu jinak, a v závěru jsem marně hledala dečku, kterou Lea přikryla spícího Jonáše.
Těším se, až příběh budu číst u nás doma.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Škvíry |
| 2015 |  Varvara: kniha o velrybím putování |
| 2021 | Kabát a kabelka |
| 2016 | A smutek utek |
| 2009 | JO537 |
Zprvu mě zaujaly především koláže, paráda - pro děti ve výtvarce skvělý nápad.
Ale ještě více se mi líbil text: snad každý, koho méďa potkal, ho jinak oslovoval, každého zaujal něčím jiným, každý k němu jinak přistupoval. A děkuju za komentář triatlet; Daisy Mrázková by knihu určitě se zájmem prolistovala . . .