Jonathan Strange & pan Norrell
Susanna Clarke
Před mnoha staletími, dokud ještě magie v Anglii vzkvétala, byl největším mágem Král Havran. Tento člověk vychovaný na elfím dvoře se stal otcem anglické magie: v jeho pojetí se v ní snoubila elfí moudrost a lidský rozum. Na počátku devatenáctého století z něj však nezbývá o moc víc než legenda a Anglie se svým šíleným králem a šviháckými básníky na praktickou magii nevěří. Pak se ale v Hurtfewském opatství objeví samotářský pan Norrell a nechá obživnout sochy v yorské katedrále. Zpráva o návratu magie se brzy rozlétne po celé Anglii. Pan Norrell odcestuje do Londýna pomáhat vládě v boji proti Napoleonovi, nečekaně při tom narazí na nadaného mladého mága a vezme ho k sobě do učení. Jonathan Strange je okouzlující, bohatý a arogantní. Společně ohromí celou zemi svými podivuhodnými skutky. Do jejich partnerství se však brzy vloudí rivalita. Pan Norrell se nikdy nezbavil svého tajnůstkářství a Jonathana Strange zase přitahuje ta nejdivočejší a nejnebezpečnější magie. Uhranula mu tajemná postava Krále Havrana a riskantními experimenty s dávno zapomenutou magií ohrozí nejen partnerství s Norrellem, ale i všechno, co mu je drahé.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2015 , OmegaOriginální název:
Jonathan Strange & Mr Norrell, 2004
více info...
Přidat komentář
Zaujímavé, nápadité, prepracované a občas ťažko stráviteľné. Stále mám pocit, že keď sa fantasy hrá na veľkú literatúru, stráca kontakt s publikom. Napriek tomu si kniha zaslúži plný počet. Predsa len to JE veľká fantasy. Aj keď nie pre každého...
Moc dějových linií (chlap jako chmýří bodláčí, havran, samotný Strange či Norrel), moc postav, moc dlouhý časový úsek... Nebylo to špatné, ale nenarazila jsem tu na nic, co by mnou nějak nadmíru pohnulo.
Pořádné čtení vyžadující čas, pozornost i trpělivost. Nikdo a nic tu není jen černé nebo bílé, dobré a zlé se proplétá, vše se vyvíjí a v závěru parádně zrychluje. K tomu velká porce jemné anglické ironie a skvělá znalost reálií. Velmi příjemný zážitek!
Jedna z nejlepších fantasy knih, jaké jsem četl - nejen za poslední dobu, ale prostě vůbec. Susanna Clarková smíchala historické reálie, vlastní fantazii a anglickou mytologii, roztočila celý orloj postav, z nichž ale žádná nakonec nebyla navíc, všechno to vypráví přímo dickensovským jazykem a s kouzelným nadhledem a humorem, který jako by pocházel ze samotné Zeměplochy. Je to strhující čtení plné překvapení, moc se mi líbilo, jak velkou roli v tom měla (stejně jako v životě) náhoda, jak příběh postupně gradoval a jak bylo všechno stále přehledné a ačkoliv to mělo téměř tisíc stran, jak to bylo neukecané a prosté jakékoliv vaty. Například všechny ty popisy krajiny, počasí, měst a domů... Dovedu si představit, že by mě v jiné knize nudily, ale sem patřily stejně jako to množství poznámek pod čarou, které většinou odkazovaly na neexistující knihy a události, což považuji za naprosto neodolatelný husarský kousek. Pochválit musím i skvělý český překlad, tahle kniha opravdu nemá chybu.
Mezi ostatními hodnotiteli patřím někam doprostřed.
Kniha se mi líbila, obdivuji spisovatelku za všechny informace, které si pro knihu vymyslela a pospojovala je s reálnými osobnostmi, ale na druhou stranu byla tato spousta informací na škodu rychlosti děje a jeho atraktivnosti.
Nevadí mi dlouhé, obsáhlé knihy, ale tady toho bylo opravdu hodně. A ty předlouhé poznámky pod čarou...
Brala jsem to ovšem jako předzvěst budoucího děje - seznámit se dopodrobna s povahami mágů a jejich názory a těšila se na gradaci děje.
Za polovinou je kniha již svižnější, ale přišlo mi, že se vše vyřešilo vlastně jen tak - náhodou, stylem pokus - omyl, uvidíme, co bude.
A vlastně je otevřený konec. Měl být druhý díl?
na tuhle knížku si člověk musí najít ten správný čas, nakonec jsem ale velice nadšená propracovaností a stupňováním napětí!!
Čekal jsem hodně a dostal dost málo. Příběh mě na prvních dvaceti stranách nejprve zaujal. Pak na dalších 250 stranách moc nebavil. Následovalo 10 stran napětí a pak se příběh znova rozpliznul. Posledních 100 stran jsem jen zběžně prolistoval a na konci se přesvědčil, že kniha dopadla, jak jsem tušil. Odbočky do války s Napoleonem mě rušily a cítil jsem je jako dost zbytečné. Dosti mě překvapoval fakt existence náboženství a magie vedle sebe, aniž by autorka zaujala pevnější stanovisko obou stran. Vše je sledováno se zvláštní povrchností - vztahy, cestování i sama magie.
fantasy pro dospělé.. možná že nejlepší co jsem kdy četl.. žádné špičaté klobouky ani draci.. jen dva mágové v 19. století
Kniha je dlouhá, spletitá, trochu trvá než se do ní člověk začte a trochu se v tom zorientuje. Není úplně špatná, ale neřadila bych ji mezi mé top. Snad poprvé musím říct, že se mi TV zpracování líbilo víc jak kniha.
Prvych 40 stran-katastrofa.dva tyzdne mi kniha stala.absolutne som nemala tusenia ako sa moze rozvinut dej a tym padom ma vobec nelakalo citat ju.potom som si povedala,ze idem na to a zacitala som sa.nevedela som knihu pustit z ruky.citala som vsade a kazdu chvilu!perfektny dej,nenudila ma ziadna cast a vsetko do seba perfektne zapadlo.boli miesta ked som zatajila dych,zvedava na to co pride.boli pasaze,kedy som mala neskutocne nervy,ze ti dvaja magovia poriadne nepocuvaju co im ostatni hovoria najmä pokial islo o zlomyselneho feéra a uväznených ludi..proste som sa na tyzden ocitla vo svete magie,bojovala som s Napoleonom,ucila sa nove kuzla,cestovala s mágmi a nakoniec som sa ocitla v Temnote.zaver pre mna uplne dokonaly.nejak som necakala,ze by sa v tejto knihe nakoniec vsetko na dobre obratilo.nieco muselo ostat tajomne
Kniha má několik kladů, ale více záporů. Velmi se mi líbil knižní jazyk, kterým je kniha napsaná, určitě na tom má velký podíl překladatel. Také se mi líbilo prostředí, ve kterém se kniha odehrává a celková atmosféra. Z počátku mě bavily poznámky pod čarou, postupně mě ale začaly nudit a z větší části jsem je, hlavně ty obsáhlé, začala přeskakovat. Jako velký zápor vidím v tom, že kniha je moc obsáhla na to, kolik má děje. Knize by podle mého názoru jen prospělo zkrácení tak o třetinu. Ubíjející byly třeba kapitoly o napoleonských válkách nebo vůbec celý začátek, kdy poznáváme Norrella a londýnské prostředí. Na to, jak je kniha dlouhá, nemohu říci, že by postavy byly dobře a detailně napsány. Jistě, můžeme říci, že daná postava je taková a taková, ale její opravdový charakter či to, jak by se postava zachovala v konkrétních situacích, si představit nedokáži. I tak by se mi knížka spíše líbila, kdyby neměla takový konec, jaký má. Přišlo mi, jako by si autorka ke konci řekla: "ty vado, už je to dost dlouhý, musím to nějak ukončit". Konec na mě působil nedodělaný a narychlo splácaný. Ta knížka má skoro 800 stran, neměla by mít otevřený konec! Působí skoro jako sedmisetstránkový prolog k tomu, co má teprve následovat. Jsem ráda, že už jsem knihu zdolala, četla jsem jí na své poměry dost dlouho, mnohdy jsem se nemohla vůbec začíst. Kdyby měl příběh dobrý konec, byla bych spokojená, takhle jsem spíše na rozpacích.
Tak u téhle knihy jsem se vždy těšil, až ji konečně opět vezmu do ruky- k mé nelibosti se mé potěšení po přelouskání poloviny knihy stalo méně intenzivním, i přes to si ale kniha jakž takž drží v průběhu svou kvalitu. Děj se táhne a dosti odbočuje k věcem, které nemají mnoho společného s hlavní linkou, autorka toto svým poutavým vyprávěním a britským suchým humorem zpočátku zvládá bravurně, ke konci méně bravurně.
Mezi hlavní klady patři vykreslení postav (na spoustu z nich jen tak nezapomenu), pozoruhodné příhody, vzniknuvší absurdní situace, sarkasmy, atd. Také slušně zvládnuté propojení s historií stojí za zmínku. Hlavní děj je originální a zajímavý, i když se Clarke v celém průběhu drží v zajetých kolejích a nesází žádné rádoby wtf momenty.
Díky sedmi stům stran nepůsobí dlouhé období v knize popisované nějak ledabyle, naopak tím, že si autorka dává na čas s popisy a vším mimo děj, tak mne to krásně vtáhlo a mimo pár výjimek nepustilo až do poslední strany, knize zkrátka ta utahanost sedí a díky ní lze vše v pohodě vnímat, vidět progres postav, lze pochopit jejich úmysly a utvořit si na ně názor.
Chápu že z těchto důvodů může mít kniha i dost odpůrců, takovémuhle psaní musí člověk hovět, mě se tím Clarke trefila do vkusu.
Jo a také musím také vyzdvihnout překlad, kterýžto na mne dýchal atmosférou anglického 19. století i při čtení v češtině. Skvělá práce.
Je zajímavé, že kniha má dva zcela odlišné tábory hodnotitelů, jedni ji povětšinou nedočetli a ti druzí jsou z ní nadšeni. Zde je můj příběh.
Před několika lety jsem byla nucena chodit na rehabilitaci, protože jsem si pekelným způsobem zablokovala páteř, neboť knihy jsou má velká láska, staly se i ony tématem našich hovorů s rehabilitační pracovnicí. Naprosto nadšená mi vyprávěla o skvělé knize, která ji utkvěla v paměti a protože hrozilo, že její název v mé paměti neuvázne, napsala mi ho na kousek papírku. Tento papírek pak pár let ležel na mém pracovním stole v malé hromádce s poznámkami. Narazila jsem na něj pokaždé, když jsem poznámky procházela, až mi se mi název knihy nadobro vryl do paměti, takže jsem po letech papírek vyhodila. Letos na jaře jsem navštívila své oblíbené knihkupectví a překvapivě mezi novinkami bylo další vydání knihy Jonathan Strange a pan Norrell, tedy té knihy, která mi byla před lety doporučena. Knihu jsem si zakoupila a protože skvělých knih vychází více než zvládám přečíst, odložila jsem ji ke "kamarádkám" na noční stolek. Zde se stabilně nachází cca 30 kousků, které sice pravidelně odčítám, ale se stejnou pravidelností dokupuji. Díky její tloušťce jsem usoudila, že je vhodnou knihou na dovolenou, jeli jsme na týden, tak jsem si pro jistotu vzala i tři další. Začala jsem číst a nuda, nuda a ještě trochu nuda, nicméně alespoň hezky popsaná. První třetinu jsem byla na rozpacích, druhou třetinu jsem si říkala, že knihu asi jen tak nepřelouskám, ale pak pomalu, opravdu velmi pomalu začalo do sebe vše hezky zapadat, jako když se potkají ta správná ozubená kola a pomalu začnou roztáčet soukolí. Čím více jsem se blížila ke konci, tím zajímavější vše bylo, a to co se na počátku tvářilo jako nuda, dostalo úplně jiný význam, takže výsledkem bylo, že se mi kniha líbila a myslím, že stojí za to ji dočíst. Je to jakýsi druh výzvy, takový knižní Mont Blanc :-) .
PS: Zdolat ji mi zabralo týden, asi není možné ji zvládnou za jeden den, člověk musí vždy na chvíli zastavit a odpočinout si.
Zase jedna rádobyžánrovka, která se usilovně snaží předstírat, že patří do "vysoké" literatury. Od graficky pěkného, leč nicneříkajícího obalu přes solidní vazbu až po nehoráznou cenu.
Nakonec je z toho ale kočkopes, který nebude číst ani fanoušek fantasy /málo akce, čar a kouzel/, ani snobský inťouš /ten možná ocení kultivovaný starosvětský styl a kvalitní překlad, ale bude tam pro něj zase těch čar a kouzel moc/. Navíc se v té bichli nedá vyznat. Cosi jako pozůstatky děje se strašlivě vlečou a močálem nezáživnosti se plouží postavy, z kterých si můj zájem, natož sympatie, nezískala ani jediná. Někdy kolem třetiny mi došla trpělivost. Proti svému zvyku jsem Jonathana a spol. nedočetla a dočíst velmi pravděpodobně nehodlám. Ledaže by v okruhu 100 světelných let kolem mě nezbylo k přelouskání nic kromě technické příručky v maorštině. Howgh.
K přečtení téhle knihy musíte mít lásku ke starým textům. Ne nutně zrovna Vergilia v originále, ale musíte být zvyklí na knihy dlouhé, popisné a místy těžké. Kdo četl středověké eposy, napoleonské deníky, georgiánské či viktoriánské romány, přelouskal je a uměl si je užít - ten si užije i tuhle knihu.
Děj nikam nespěchá, nevláčí od akce k akci. Plyne pomalu, nechává nás poznat svět, hrdiny, okolnosti, a teprve potom eskaluje příběh. Někoho nudí, někoho uvádí v úžas.
Já jsem, naštěstí, ten druhý případ. Ta kniha by mohla být tisíckrát tlustší, a stejně bych litovala, že je konec.
Pokud někomu stačí seriál, aby si vychutnal jen ty nejžhavější momenty, pak přijde o vše, co tomu příběhu dodává hloubku a barvu.
Ať žije stará dobrá Anglie!
Co se téhle knihy týče, tak nemám problém nějakou tu knihu dočíst., ale zde to problém opravdu byl. Ze začátku jsem byla nadšená, protože přeci jen všude bylo spoustu kladných recenzí, ale když jsem začala číst, tak místy mě kniha opravdu hodně nudila a několikrát jsem ji musela odložit a velmi se přemáhat, abych se k ni znovu vrátila. Kniha v člověku vyvolává spoustu otázek na které odpověď ani není. Sice je hezké jak děj dokáže zapadat do období Anglie za Napoleona, ale ani to nezachrání tu nudu, která tato kniha v čtenáři vyvolává. A navíc ještě kolikrát dlouhé poznámky pod čarou, které se objevují tak často, že už člověku pomalu začínají lézt na nervy.. Tahle kniha byla opravdu jedná velká nuda..
Tak veľmi som chcela, aby sa mi to páčilo! Kniha má v sebe skvelý nápad, štýl písania a odvíjania deja, netradičnosť, mysterióznosť i nepredvídateľnosť. To, ako prichádzali postavy do deja a poznámky pod čiarou, tiež repliky i odbočky od hlavného deja. Napriek tomu sa stal asi magický čin a chcem pogratulovať autorke, že mi skazila všetky moje očakávania, že som sa dosť nudila a knihu ledva dočítala. Taká smola.
Štítky knihy
prvotina magie anglická literatura Benátky Hugo (literární cena) Waterloo World Fantasy Award (cena) Locus Poll Award (ocenění) zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
2007 | Jonathan Strange & pan Norrell |
2021 | Piranesi |
2009 | Dámy z Grace Adieu a jiné povídky |
800 stránkový román plný magie v Anglii 19.století.
Krásná, čtivá a propracovaná fantasy. Nic není černé, nic není bílé. Vtáhla mě do děje tak, až mi bylo líto, že skončila.
A výborný překlad Viktora Janiše.