Ochlazení: Špionážní thriller z blízké budoucnosti
Michael Žantovský
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/281854/bmid_ochlazeni-66314fa7deddb.png
4
125
125
Josef Karásek série
1. díl
Titul Ochlazení, sci-fi thriller z blízké budoucnosti, není míněn pouze v přeneseném smyslu – v tomto případě se ochlazují vztahy mezi Ruskem, Evropskou unií a NATO –, ale i doslovně. Rusko přestává Evropě dodávat ropu a plyn. Příběh vypravěče K., který ve službách české zpravodajské služby začíná svou pouť v Bělorusku v kapitole uvozené slovem Proměna, pokračuje obloukem přes Čechy (Zámek), Ameriku a Izrael (Amerika) a končí v Rusku (Proces). Odkaz na dílo Franze Kafky má své opodstatnění. Svět kafkovských hrdinů není úplně odlišný: nejistota je součástí nejen jejich okolí, ale i jejich vnitřního ustrojení. V prostředí současných zpravodajců, bývalých operativců ministerstva vnitra a spolupracovníků KGB z doby normalizace či samotných agentů KGB si vypravěč nemůže být ničím jistý, je neustále v ohrožení života. Musí jednat rozhodně, odhadovat přesně situaci a pečlivě promýšlet každý další krok. Současně však žije v přízračném světě zrcadel, v němž nikdo nedůvěřuje nikomu, ba ani sobě samému, jak káže zásada zpravodajské práce. Na začátku románu ruské tanky potlačí v Bělorusku, bojujícím za demokracii, jak lidská práva, tak „kontrarevoluci“. Tato událost, která má mnohé shodné rysy s rokem 1968 v Československu i s následnou normalizací, k nimž se autor v retrospektivě vrací, přerůstá v mrazivý, děsivý příběh. Nadějí zůstává jen láska, bezpodmínečná, nic neočekávající. Nové vydání románu Michaela Žantovského Ochlazení nelze nazvat doslovně „špionážním thrillerem z blízké budoucnosti“, jak uvádí podtitul knihy. Ochlazení je už dnes svým způsobem thrillerem z horké současnosti. Sám autor pak nové vydání tohoto románu mírně upravil a také doplnil osobně laděným doslovem.... celý text
Přidat komentář
Z dnešního pohledu téma téměř věštecké - nebo to byl jen výstřel naslepo? Spiš ne, vždyť Žantovský má spoustu zkušeností z mezinárodní politiky a diplomacie. Ale jinak nic moc, takový kříženec le Carrého s červenou knihovnou. Zpočátku má děj spád, ale postupně je to stále rozvleklejší a méně pravděpodobné. Ale v tomto žánru jde o jeho prvotinu, příště to možná bude lepší.
Pro mě milé literární a ve světle událostí posledního roku také společensko-politické překvapení z pera někdejšího politika a velvyslance p. Žantovského. Knihu jsem četl v počátcích ruské agrese na Ukrajině a místy jsem žasl, jak autor před mnoha lety dokázal vykreslit tehdy zcela hypotetické události, ke kterým mělo dojít v Bělorusku poté, co Rusko převzalo nad tímto státem kontrolu. Zejména pasáže o mrznoucí Evropě v důsledku omezení či přiškrcení dodávek plynu Ruskem do Evropy se mi nečetly lehce. V našem reálném světě naštěstí vše dopadlo o moc lépe, ale kdo to před rokem mohl vědět? Knihu doporučuji, p. Žantovský napsal kvalitní příběh.
Knihu jsem četla již v roce 2017 a tenkrát jsem si říkala, je fajn, že je to jen román ve stylu Johna le Carré.
Teď jsem knihu vytáhla znou a ze zcela jiných pohnutek. Lehké mrazení z toho, že vše se nás týká víc než bych si ráda připouštěla.
Na pozadí politických událostí se odvíjí milostný vztah, který je hned od samého začátku odsouzen k ne zrovna romantickému konci.
Člověk si tu dost tvrdě uvědomí jak jsou některé věci dané a nezmění se. Pan Žantovský se dlouhou dobu pohybovat ve vysoké politice a diplomacii a tak moc dobře věděl, že je bohužel jen otázkou času, kdy jeho kniha nebude pouze fikcí .... I když už teď jsou některé texty jako okopírované z dnešních novin ....Současná krize je důsledkem arogance a hniloby Západu, který si osobuje vnucovat své hodnoty a postoje zbytku světa, aniž by předtím řádně zajistil blahodyt a potřeby vlastních občanů...
...Lidských práv se nenajíme, provolával dav. Demokracií nezatopíš...
(SPOILER)
Občas jsem si říkal, že si pan spisovatel plnil své "vlhké sny". Místy zbytečně utahané a filozofické, zbytečně dlouhé odbočky, které nikam nevedou a pak se vše najednou skoro vyřeší samo. Hlavní hrdina je takový James Bond, český James Bond , který má nejlepší léta za sebou a je otráven životem...
V souvislosti s aktuální situací si člověk říká, jak to pan spisovatel mohl vědět? Ono je to vlastně logické. Co jiného Rusku zbývá...atom či plyn.
Novinové vsuvky byly zajímavé a tvořily atmosféru. Škoda, že ke konci už jsou jen prořídlé a řeší se, kde se vyspat...za aktuálnost 5* za provedení 2*, takže 3*.
Ale bavilo a neurazí...
Důvěryhodný pohled do zpravodajské práce v kombinaci s prozíravým obrazem blízké budoucnosti Evropy při vystupňování tlaku na ruského medvěda. Styl skoro autobiografický, hlavní postava K. – to je kavkovský pražský unavený muž, který zažil oba naše režimy a také dobře zná současné světy východu i západu. Inteligentní, dobře promyšlená, napínavá četba až do konce. Dlouho mi připadalo, že na výbornou, dokud jsem nezačal mít pocit, že autor považuje za povinnost předvést čtenářům co nejvíc ze svých devatera, nebo možná ještě více, řemesel. Jeruzalémské blouznění po Gal Gadot také nevyznělo moc přesvědčivě, alespoň mi ale připomnělo jedinečné prostředí bájné země, do které bych se rád znovu podíval. Doslov fundovaně připomíná dobu, kdy kniha vznikala.
85 % (zatím 102 hodnocení s průměrem 71 %).
…
Z opojení je rázně vytrhl brunátný obličej irského policisty, který výhrůžně ukazoval na láhve v jejich rukou a důrazně říkal cosi, čemu ani jeden z nich nerozuměl, přestože dohromady přeložili do češtiny zhruba stovku amerických románů, her a básnických sbírek. Slova „brown paper bag“ zachytil K. jako první, a snad proto se také první začal klidit, aby svou chybu nějak napravil.
…
„Co je to alija?“
„Alija je normální emigrace Žida do Izraele, na což má každý Žid podle zákona právo. Má to být něco víc než normální emigrace, do Izraele se Žid nestěhuje, nepřichází, ale vystupuje vzhůru, jako by tím byl najednou něco víc nebo někde výš. A když ho to náhodou přestane bavit a zase se odstěhuje, tak se nestěhuje, ale sestupuje, ,jored‘, klesá, parchant jeden mizernej. Tohle mi vždycky připadalo docela legrační, jenže tady spousta lidí nemá moc smysl pro humor, což je docela legrační samo o sobě, protože přece Židi mají mít smysl pro humor, Židi humor vynalezli, jenže to byli ti druzí Židi, řeknou tady, ti, co se poníženě krčili a nechali si srát na hlavu a nahnat se jako ovce do plynových komor, a my už jsme jiní, z nás si nikdo legraci dělat nebude, ani my sami ne.“
Z knihy mám rozporuplné pocity.
Pan Žantovský není "jen" spisovatel, ale především intelektuál a to se do této knihy dost promítlo. Asi bohužel. V této knize evidentně zúročil všechny své profese a zkušenosti a musím říct, že jsem některé pasáže přeskakoval, případně jen povrchně prolétl, protože byly, dle mého, zbytečně erudované a dlouhé, u špionážního thrilleru se chci hlavně bavit!
Pointa je dost slabá a nevěrohodná, ale příběhu to vyloženě neškodí.
Při čtení (hlavně poslední třetiny knihy) mi na mysl vytanul J.M. Simmel a jeho romány. Už je to dlouho co jsem je četl, ale spatřuju zde jistou podobnost: proplétání historických reálií s dobrodružnou linkou okořeněnou láskou a milostným vzplanutím v každém věku.
Je možné, že znalec Kavkova díla si tuto knihu užije víc než já.
Pěkný špionážní thriller, ale po dílech typu Homeland už nemusí mít podtitul z blízké budoucnosti. Kniha má světové parametry.
Nicméně na můj vkus obsahuje až moc odboček mimo. Filozofické úvahy nepatří do čistého thrilleru. A na konci mi přišlo, že plyn byl puštěn nějak moc rychle.
Moc se mi líbilo prokládání textu novinovými úryvky a zprávami ze sledování. Uvažuji, že ke spuštění likvidacím došlo z naprosto hloupé záminky, ale jsem ochotna věřit, že takováto motivace může být reálná.
Hodně se mi líbil kontrast mezi zmrzlou Evropou a Amerikou, Izraelem v pohodě. Dále narážky na reálné osoby - český ministr zahraničí, který vypadal jakoby podřimoval. Hlavní hrdina začal dělat ochranku zřejmě Havlovi, apod.
Knihu jsem si koupil ze tří důvodů: 1) mám rád Žantovského (Michaela!), 2) chtěl jsem podpořit nakladatelství Prostor, 3) téma se zdálo být aktuálním.
Když jsem začal číst, jako bych četl reálné zprávy z Běloruska. Někdy se to holt tak pěkně sejde. Stejně jako píše Žantovský v doslovu o tom, jak se sešlo vydání knihy s uzavřením plynových kohoutů z Ruska.
Kafkovská stylizace byla v některých ohledech možná svazující, ale jinak zajímavá. Svůj intelektuální rozhled neváhal autor ukázat na poli hudby, literatury, filosofie i šachu. Tak nějak jsem si říkal, že kdybych někdy psal knihu, tak bych chtěl dát na odiv, co všechno vím, ale nutno podotknout, že ve větším množství to začíná být trochu iritující.
Příběh byl zajímavý, věřím, že se dalo více vytěžit z přicházející "post-apo" situace, ale chápu, že hlavní zaměření příběhu bylo špionážní, nikoli katastrofické. Závěr globální dějové linky mi přišel poněkud naivní (ale hezky naivní), závěr individuální dějové linky byl skvělý.
"Dneska máme biliony ve vašich bankách, protože našim nevěříme, ale každý se nám směje a chcípáme po tisících jako mouchy na nemoci, na chlast a na to strašný zklamání. Nějak těm lidem musíš říct, že za to nemůžou, že za to může někdo jiný, jinak půjdou po tobě, ale to ještě neznamená, že tomu věříš."
Moc jsem od knihy neočekávala, občas jsem nasadila rychločtení, ale kniha mě chytla a říkala jsem si: Sakra, vždyť to se stalo.. Zajímavé podání, psychologie, myšlení K. Až na ten trošku sladší závěr to byla jízda
Poměrně rozsáhlá próza, trochu thriller, hodně politiky, něco erotiky a velmi mnoho toho správného hnidopišského komentování moderního světa, což dělá Žantovský s osobitým vtipem a krásným smyslem pro detail - dokáže s jízlivostí najít a vystihnout podstatu, ať už jde o strukturu současných filmů, nebo o chování lidí v hospodě, ale to už je psychologie... Když už jsme u toho, té psychologické teorie je tam trochu příliš, naštěstí jen místy, ale bohužel jsou to místa, kde se román trochu zbytečně táhne. Chápu, že Žantovský ten obor studoval, na druhou stranu vypravěč K. psychologii vůbec nerozumí a tak by autor mohl mít o to větší slitování se čtenářem, který také ne... Naštěstí klady převažují, ale pokud chcete napínavou knihu od začátku do konce, potěší vás nejspíš až druhá půlka románu. Ale to by byla škoda, i když musím uznat, že první půlka je možná místy rozvleklá, přesto jsem si tuhle knihu opravdu užil, včetně mnohých kafkovských narážek, tu zcela jasných (vypravěč K., či názvy kapitol knihy), jindy méně postřehnutelných (např. citace z Kafkových děl).
Asi není obvyklé, aby bývalý český(!) politik napsal politický thriller, fikci, která se záhy stane politickou realitou. Z tohoto hlediska běží z knihy mráz pozádech a tento mráz přichází, jak autor přesně předpověděl, z Kremlu. Z literárního hlediska nejde o nic výjimečného, ale rozhodně je to kvalitně odvedená práce, řemeslně slušně zvládnutý román. --- Pozor, spoiler! --- Přidávám se k ostatním, kafkovské zakončení odkazující k Procesu se mně také líbilo.
Ochlazení na mě udělalo dojem z hlediska obsahu. Spojení dobrodružství agenta české zpravodajské služby s geopolitickou krizí mi přijde jako originální nápad, kterému se donedávna čeští autoři prozatím vyhýbali. Z poloviny na mě román zapůsobil taky jako cestopis. Živě jsem měla před očima obrovská prostranství a oficiální prostředí Washingtonu, starodávné uličky a pestrobarevné trhy v Jeruzalémě i ve zkratce zachycenou mrazivou Moskvu. Přece jen jsem však od Žantovského čekala trošku víc, ať už jde o jazyk a formu, nebo vykreslení hlavního hrdiny jakožto zkušeného stárnoucího zpravodajce, který se snaží přežít každodenní prázdnotu svého života. To, že se v šedesáti zamiluje do "té pravé" ženy, které se v té vší bondovské atmosféře snaží zachránit život, mi přijde jako vrchol všeho patosu. Přes to všechno jsem se neubránila ohodnotit knížku hned po jejím dočtení se všemi čerstvými emocemi v hlavě. A tudíž přese všechen odpor, který chovám k patetickým zápletkám i koncům, dávám čtyři hvězdičky a myslím si, že román Ochlazení je velmi dobrá kniha.
Solidně napsaný politický thriller, v závěru ovšem nepochopitelně rozředěný červenou knihovnou a smířlivým happyendem (jehož absurdní vyznění nemohla zachránit ani poslední scéna u řeky). Panu Žantovskému se nedá upřít literární talent ani životní zkušenosti, díky nimž je patrné, že autor nevaří z vody a ví, o čem píše (geografické popisy amerických měst či Jeruzaléma, geopolitické ukotvení, profesní povědomí o práci diplomata/špiona etc.) a především pak nepopiratelné prognostické schopnosti - hybridní válku a mocenské ambice Ruské federace předpověděl dokonale a po stránce je jeho román palčivě aktuální (srovnání kupříkladu s norským televizním seriálem Okkupert z dílny Joa Nesbøho, proti kterému dokonce protestovala ruská diplomacie...takový dosah Žantovského kniha ještě nemá :-) ) Kniha mi ale přišla místy trochu zdlouhavá (chápu sice autorovu profesní obsesi psychiatrií, ale analyzování diplomové práce bylo až příliš sofistikované...stejně jako gurmetské exhibice a defilé bluesových hudebníků...) a především trochu nevěrohodná - to že zrovna český agent hraje part hodný Jamese Bonda (jaksi mimochodem právě on zachrání Evropu a všechny ženy mu při tom samozřejmě padají do náruče), mi přišlo až trochu moc...
Ze zacatku jsem mela pocit, ze ctu literaturu faktu, ale pak se to rozjelo a moc me bavilo pronikat do taju agentu. Tema Ruska me fascinuje leta, politiku a jeji zakulisi je desive. I kdyby z romanu byla pravda jen tretina. Jasne, nektere pasaze jsou romanticke nebo bondovske, ale pro me to na celkovem dojmu nic nemeni- za me dobre! A spetka cerneho humoru tomu dodala tresnicku!
Rozhodně zajímavé čtení. Není to "velká LITERATURA", ale v rámci žánru to není vůbec špatné. Při části věnované Bělorusku mě mrazilo. Pokud se knížka bere jako špionážní román, nějaké to klišé se najde a v závěrečné části romantický prvek a jeho zapojení do řešení krize autor trochu přehnal.
Vzhledem k osobě autora jsem v některých pasážích věřila, že dobře ví, o čem píše.
Myslím, že teď už databaze může uvést skutečného autora Michaela Žantovského. První část knihy (Bělorusko, Česko, USA) mě chytla a hodně bavila, ale zbytek (Izrael, Rusko) je jako kdyby to psal někdo jiný - (SPOILER) najednou je to doslova brak - milování za úsvitu v poušti, láska na první pohled a na celý život. A vějička na ruského prezidenta a setkání s ním - to by nenapsal ani autor amerického bestselleru (to není pochvala).
Po dvou třetinách knihy jsem byl bez váhání rozhodnut pro absolutní hodnocení - mělo to spád, mělo to nápad, mělo to koule, mělo to tah na bránu, mělo to grády... v momentě kdy se ale děj přesunuje do Ameriky, kniha většinu z toho ztrácí. Zcela mizí popisy krizí sužované Evropy (politiku mám totiž rád a tohle byly mé nejoblíbenější pasáže), občas zcela zbytečné popisy jazzu, New Yorku či Izraele (možná abychom věděli, co všechno autor zná) a vstoupí do děje dvě hlavní ženské postavy a s nimi i romantická dějová linka. Takže asi takhle - prvních 260 stránek úplná bomba - pak 100 stránek slabších a... naštěstí posledních 15 znovu bomba! Nejvíc mě však na téhle skvělé knize fascinuje samotné datum vzniku a obsah, o kterém je. Člověk si pak říká, jestli je autor zázračný věštec, anebo jen stačí mít v hlavě svých pět pohromadě a mělo by pak dojít každému, kam současná závislost na Rusku může vést...
Kniha mě rozhodně zaujala námětem. Co mi však vadilo byla rozvleklost některých pasáží.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Havel |
| 2016 |  Ochlazení: Špionážní thriller z blízké budoucnosti |
| 2023 | S prominutím řečeno |
| 1990 | Woody Allen |
| 2006 | Přežili peklo |
Obávám se, že musím napsat..škoda každé vytištěné stránky...