Amnézie
Michael Robotham
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/274352/mid_amnezie-vZq-274352.jpg
4
310
310
Joseph O'Loughlin série
< 2. díl >
Jedné studené londýnské noci je z Temže vytažen detektiv oddělení vražd Vincent Ruiz. V noze má kulku a v paměti mu zeje obří propast. Nevzpomíná si ani na střelbu, ani na to, jak se ocitl v řece. Jediným vodítkem je fotografie nalezená v jeho kapse. Je na ní Mickey Carlyleová, sedmiletá dívka, pohřešovaná už celé tři roky… Co když to ale policie celé špatně pochopila? Ruizovou jedinou nadějí, jak celou záhadu vyřešit, je vydat se po svých vlastních stopách a rozpomenout se, co se tu noc vlastně stalo. Pomoci mu může jediný muž – psycholog Joe O’Loughlin. U románu Amnézie nestačíte otáčet stránky. A zvraty v ději jsou smrtonosné.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2016 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Lost, 2005
více info...
Přidat komentář
Pro mě je Robotham zárukou kvalitního napínavého čtení. Autor se vyhýbá explicitním popisům brutalit a spíše brnká na psychologickou strunu. Zápletka je perfektně vystavěná, a konec mě potěšil.
"Tři věci jsou na tý amnézii úžasný: kromě toho, že na Vánoce můžu sám před sebou schovávat svý dárky, každý den se seznamuju s novýma lidma."
Líbilo se mi, že tentokrát byl hlavní postavou detektiv Ruiz. Už minule jsem si totiž říkala, jak se k tomu Joe připlete - tady teda jenom pomáhá kamarádovi. Vzhledem k tomu, že už tentokrát nebyl psycholog jako hlavní postava, tak ani kniha tolik nehrála na psychologickou notu. Samotný příběh se mi líbil, i tak ale shledávám, že tento autor na mě píše moc rozvláčně a zatím v jeho dalších knihách asi pokračovat nebudu...
Zklamání. Po přečtení první knihy série jsem očekávala další případ psychologa Joea a ono ejhle! Nic takového se nekonalo. Pár věcí na začátku nesedělo a tak mi chvíli trvalo, než jsem pochopila, že příběh najednou vypráví někdo jiný než Joe. Ale i poté to byla slabota. Bylo jasné o co jde a o co se detektiv snaží, ale děj mě vůbec nedokázal strhnout. Velice rychle se měnilo prostředí a zvraty díky tomu vlastně nebyly zvraty. No uvidíme co dál...
Tak tohle mě vůbec nebavilo, po dvou super knihách Podezřelý a hlavně Řekni lituji, byla tahle kniha strašně nezáživná a utahaná. Autor si zřejmě vybral slabší chvilku, protože jinak psát umí.
V pořadí druhá kniha, kterou jsem od autora četl. Ve srovnání s románem V podezření se mně líbila o něco méně. Možná je to tím, že tentokrát příběh nevyprávěl psychiatr Joseph O'Loughlin, který mi přirostl více k srdci. Přesto považuji tento thriller za vydařený. Rozhodně mám v úmyslu přečíst si i další autorovy knihy.
Autorův styl mě prostě baví, třetí kniha ze stejné série a přitom pokaždé jiná. Musím, ale dát za pravdu komentujícím, že některé části jsou zdlouhavé. Ale i tak dávám 5 hvězd, protože i přes dlouhé pasáže si je kniha zaslouží.
O předchozím díle jsem si myslela,že je trochu rozvláčný a že místy ztrácel tempo...Tak o Amnézii to v tom případě platí dvojnásob. Klidně bych ji zkrátila, přišla mi nekonečná. Naštěstí mě autorův styl baví a dobře se čte a líbil se mi konec, zachránil knížce hvězdu mého hodnocení. Určitě budu pokračovat v sérii,jen doufám,že do třetice (tj. Střepy) už to nebude váznout ani trochu.
Tento díl mi přišel poněkud průměrný. Čekala jsem více napětí, více akce a tady se mi to až tak nenaplnilo. Z celé série je za mě tento díl nejslabší.
Je škoda že začátek je dějově pomalý a nezáživný. Věřil jsem v obrat a dočkal se až v polovině čtení.
Knížka je zbytečně dlouhá, klidně mohla být o 100 stran kratší, ale přesto je příběh poutavý - ( až od poloviny )!?
Detektiv Vincent Ruiz se málem utopil v Temži. Je zachráněn, ale nepamatuje si co se stalo. Vodítkem je fotografie sedmileté pohřešované dívky, nalezená v jeho kapse. Ale dívka je se pohřešuje již tři roky… detektiv se vydává po svých vlastních stopách a snaží se vzpomenout. si , co se stalo.
Pomáhá mu psycholog Joe O’Loughlin.
Knížka se mi líbila podle mě je stejně dobře napsaná jako ostatní knihy z této série.
Tahle knížka je třetí v pořadí, kterou jsem od autora přečetla. Začala jsem Řekni lituji, pokračovala Podezřelým a teď Amnézie. Po přečtení zdejších komentářů jsem se trošku bála, že budu zklamaná, ale opak byl pravdou. Vyprávění tentokrát obstaral Ruiz a sedlo mi stejně dobře, jako když vyprávěl Joe, možná je to i tím, že jsem se do této série zamilovala. Zítra si jedu koupit Střepy a hlídám i červnové vydání Robothamovy další knihy Zavři oči. Prostě zažívám podobné okouzlení, jako když jsem objevila sérii knih od Tany French.
Nárůst hvězdiček si zasloužila tato pasáž:
Sedám si ke stolu v lahůdkářství na rohu, kde probíhá čilý prodej kafe s sebou a domácí polévky, kterou servírují české dívky s těžkopadným přízvukem a v přiléhavých svetřících.
Byla jsem překvapená, že hlavní hrdina je již poměrně v letech, zřejmě jsem očekávala někoho mladšího, když se má objevit postřelený v Temži.
Celý děj je hodně překombinovaný, že mi zvrat už nepřišel ani zvratem, jenom jsem si řekla dobře tedy.
Přečteno jedním dechem, jako správná detektivka. Spousta klišé - ztracené dítě, uzavřený a omezený prostor jako místo činu, padouch = ruský mafián. A přesto je to pro mě strhující čtení. A v textu spousta zajímavých úvah, třeba na téma rodina, přátelé.
"Nechápu, proč jsou lidé ochotni mi takhle nabízet pomoc. Měli by ode mne utíkat, až by se jim za patami prášilo. Ali říká, že v lidech probouzím pocit loajality, ale zdá se mi, že přijímám laskavosti, které v životě nemám šanci splatit. Ani náhodou nejsem dokonalá lidská bytost. Jsem cynik a pesimista a občas mám pocit, že jsem vržen do tohoto života nehodou zrození. Ale v takovýchto chvílích ve mně náhodný projev laskavosti nebo dotyk jiné lidské bytosti vzbuzují víru, že dokážu být jiný, lepší, očištěný. Joe na mě takhle působí. Chudý člověk by si neměl půjčovat víc, než je schopen splatit."
Chybičky a překlepy se vloudily, ale v únosné míře; naopak překlad je skvělý! A tak se omlouvám za dva komentáře a doporučuju všemi deseti. Nebo spíše všemi pěti!
Mám za sebou pouze 1.kapitolu, takže samozřejmě nemohu hodnotit. Četla jsem už hodně detektivek, ale tohle je poprvé, kdy jsem se od začátku do konce té úvodní kapitoly pochechtávala a předčítala úryvky svým rodinným příslušníkům. Možná to nebude dobrá detektivka, ale už za ten úvod si autor zaslouží - alespoň v mých očích - velikou pochvalu!
" . . . Podtrženo a sečteno, inspektore, jste dítě štěstěny." Dělá si srandu? Kolik štěstí člověk potřebuje, aby ho postřelili?
A další důvod k pochvale. V předešlém díle byl vypravěčem a hlavním hrdinou psycholog Joseph a jako buldok po něm šel inspektor Vincent Ruiz. Tady se role obrátily; pro autora zajímavá výzva ke změně stylu. Moc se těším na tohle čtení, tak snad mě autor nezklame.
A abych nezapomněla: skvělý mi připadá i grafický styl všech Robothamových detektivek vydaných nyní nakladatelstvím MOBA. Ty barevné kombinace, v každé knize záložka téže barvy, to je pak radost se do knihy začíst!
Opravdu ráda bych četla knížky ze série po sobě, ale naše vydavatelství mi to někdy neumožňují (po Timu Weaverovi i tento autor). Snad i chápu podnikatelský záměr, ale je to zkrátka neúcta ke čtenáři.
V tomto případě jsem začala správně - po "V podezření" přišla "Amnézie": protivný, až nepřátelský vyšetřovatel z 1. dílu se stal vypravěčem, a pro mě se tím stal i lidsky pochopitelnějším. Oceňuji, že autor tomu přizpůsobil i styl - věty jsou úsečnější a přímočařejší; samozřejmě, myšlenkové pochody policisty a psychologa se liší. Příběh sám byl zajímavý a napínavý. Celkově vzato mi tento díl nepřišel horší než první, přestože je jako jediný ze série v modrých číslech.
Kniha mě nezaujala, hlavní hrdina mi byl velmi nesympatický, příběh se mi nelíbil, styl psaní taktéž ne, další knihy od tohoto autora si již nepřečtu.
Tak tohle je jedno velké ACH JO....Celé to na mně působilo jako klipový film. Kapitola, klap. Další kapitola, klap. První díl byl super, tady prostě nedočteno. Jediný světlý výkřik do tmy byl humor Ruize.
P.s. : Budu optimistka a věřit, že další díl už bude zase nášup...
Autorovy další knížky
| 2021 |  Hodná a zlobivá holka |
| 2015 | Řekni lituji |
| 2015 | V podezření |
| 2017 | Střepy |
| 2018 | Štvanec |
V úvodním dílu zahnal autor do neřešitelné situace psychologa Joea, nyní provedl něco podobného jeho drsnému policejnímu rivalovi, který zde Joea odsouvá na vedlejší kolej. Spolu s ním je skoro hmatatelně ve významné roli opět můj oblíbený Londýn s jeho tajemnými podzemními přítoky Temže.
Amnézie, to je vděčné, spisovateli i filmaři zdánlivě nadužívané, téma. Před několika lety jsem uklouzl při bowlingu, lehké ťuknutí do zátylku, a ten trvalý dvouhodinový výpadek paměti, během něhož jsem podle svědectví přátel v pohodě dohrál a výjimečně i vyhrál, mi dokazuje, že si ti autoři zase tak moc nevymýšlejí.
80 % (aktuálně 156 hodnotících s průměrem 76 %).
...
Nějakej hajzl mě postřelil! Mělo se mi to vrýt do paměti. Měl bych být schopen to prožívat znovu a znovu jako ty kňourající oběti v odpoledních televizních talk show, které přitom mají na rychlé předvolbě v telefonu právníky specializující se na nemajetkovou újmu. Ale já si nepamatuji nic. A bez ohledu na to, kolikrát pevně zavřu oči a pěstí si budu tlouct do čela, se na tom nic nezmění.