Pomalý valčík želviček
Katherine Pancol
Pokračování úspěšné knihy Žluté oči krokodýlů. Co nového se stalo od minule? Nejpodstatnější je asi fakt, že Joséphinu potkal ohromný literární úspěch. Ztratila ale manžela Antoina, který zmizel v Keni. Sežrali ho opravdu krokodýli se žlutýma očima? Joséphine se přestěhovala z pařížského předměstí do bohaté čtvrti, zdánlivě bezpečného místa pro život francouzské smetánky. Jaké je to být slavnou, ptá se Joséphine? Je tím člověk šťastnější? Změnilo se všechno, ale vlastně se nezměnilo nic. Její ambiciózní dcera Hortense se právě přestěhovala do Londýna, aby prokázala svůj talent v módním byznysu. Roztomilá dcera Zoé zvolna odrůstá dětství, nikoli bez potíží. Joséphinina egocentrická sestra Iris, notorická lhářka, se bohužel nezměnila vůbec...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , JotaOriginální název:
Valse lente des tortues, 2008
více info...
Přidat komentář
Za mě naprostá bomba. První díl se mi líbil, ale jako by mi tam něco chybělo. Ale tento druhý díl jsem hltala každou volnou chvilku. Jsem natěšená na třetí díl.
Velke plus za kriminalni zapletku, minus za zacarovani jedne postavy a za mluviciho andelskeho kojence. Sice miluju fantazy, ale tady mi to prislo uplne zbytecne.
Takové průměrné čtení, chvílemi se to táhne, že jsem to chtěla vzdát, pak to zase dostalo spád, byla tam i detektivní zápletka. Nevím, jestli se pustím do další knihy, možná časem.
Překvapuje mě, že má tento díl vyšší hodnocení než první, připadá mi totiž mnohem horší. Naprosto ulítlé zápletky, ploché postavy, rozsáhlé nudné popisy a vnitřní monology. Knize by prospělo, kdyby byla aspoň o 200 stran kratší. Do třetího dílu už se určitě pouštět nebudu.
Ne, prosím, ne! Opravdu se mi chtělo křičet, když autorka do textu začala přidávat "mluvící medvědy" , tedy například dítě, jako převtěleného Einsteina a jiné. Navíc se kniha i žánrově začala kniha posouvat někam k detektivce. A navíc ten konec s Iris... No, dočetla jsem, ale už to nebylo ono.
Moc hezké pokračování krokodýlů. Už se těším na další díl. Čtení je spíš pro ženy po 30., taková oddechovka. Nic náročného nesmíte od knihy očekávat. Hezké počtení.
Tento díl se mi líbil více. Byl více akční a napínavější, ale stále si myslím, že i tento díl by mohl být kratší.
no, některé pasáže jsou trošku ujeté, jako např. ten malý jak se chová, ale jinak se to pěkně čte..., chvilku dám pauzu, přečtu něco jiného a pustím se do veverek...
Někdy mě ta naivita Josefíny až štvala :-), ale takoví lidé mezi námi asi i ve skutečnosti žijí. Moc hezky se to čte a kniha má výborný překlad.
Myslím, že je to nejlepší díl z trilogie, tím ale nesnižuji kvalitu prvního a třetího dílu. Tady to nebyl jen romám, ale detektivka :-) Stojí za přečtení :-)
Kniha je velmi čtivá, prolíná se zde celá řada příběhů různých lidí - všichni s nějakým vztahem hlavní hrdinky Josephiny. Příběh Josephiniíných dcer, její matky, sestry, nevlastního otce a jeho nové ženy...a samozřejmě samotné Josephiny. Ta se, poté co díky velkému úspěchu své knihy přestěhuje do "lepší" čtvrti, stává součástí podivné série vražd. Nejprve někdo přepadne ji samotnou a ona jen náhodou unikne smrti. Další oběti už takové štěstí nemají. Kdo je tím zvráceným vrahem? Manžel Antonio, který ve skutečnosti nezemřel? Milenec Luka? Nebo někdo ze sousedů v domě, kde teď Josephine bydlí? Nebo někdo úplně jiný? Postupně se všechno logicky vyřeší. Skoro se mi chce říct - dobro zvítězí a zlo je potrestáno. Ale to vítězství je lehce trpké.
Co mi na knize líbilo už jsem napsala - velmi čtivý děj, který má spád a nenechá vás vydechnout. Co mi vadilo? Mám pocit, že některé motivy už byly přehnané - zvráceného vraha s jeho nepřiměřenými důvody k vraždění - to jsem ještě brala. Vlastně to bylo velmi logické, i když jsem ráda, že ve skutečnosti takového člověka neznám. Ale motiv uřknutí? Návrat Alberta Einsteina do nového těla v dnešním světě? To mi přišlo v tomto jinak realistickém románě nepřiměřené.
Ještě jednu velkou pochvalu této knize a ta se týká grafického ztvárnění obálky. Na obrázku to není vidět, ale je vlastně plastická. Krunýře želviček jsou proříznuté a červená barva je barvou knihy pod obálkou. V reálu to vypadá moc dobře.
A ještě něco málo na závěr - pokud chcete odhalit co za knihou stojí, zamyslete se nad jejím názvem. Už první díl - Žluté oči krokodýlu naznačil jednu skutečnost - manžela Antonia sežere krokodýl. A když tak o tom přemýšlím, doufám, že název třetího dílu (Veverky v Central parku bývají v pondělí smutné) naznačuje, že autorka už nechá Josephine trochu na pokoji, dopřeje jí něco poklidného života a bude se věnovat mladší generaci.
Kniha je pokračováním románu "Žluté oči krokodýlů", v popředí se nadále odvíjí příběh dvou sester Iris a Josephine. Ty se na závěr 1.dílu rozešly "ve zlém", neboť díky starší dceři Josephine vyšlo najevo kdo je skutečnou autorkou knihy. Tato skutečnost přinese do domácnosti Josephine dostatek peněz, přestěhuje se do centra Paříže, mezi jiné lidi, jiné sousedy, jejichž životy se stanou vedlejšími dějovými liniemi románu. Její sestře se zhroutí svět, opustí ji manžel, syn, kamarádky. To se bude snažit ve druhé polovině románu napravit, tradičně po svém, což ji nakonec uvrhne do náruče psychopata a vraha. V první polovině knihy jsem se již místy začala nudit, zdálo se mi, že autorka to již přehání s barvitostí, líčením prostředí, rozvětvením děje......., že příliš vkládá do úst Josephine, coby spisovatelky, své dojmy z psaní či to, jak by chtěla psát, zkrátka jsem z toho měla pocit křečovitého psaní. Pak děj naštěstí dostal svůj spád, stal se z něj trochu detektivní příběh, takže konec dobrý, všechno dobré. Uvidíme co přínesou "Veverky v Central parku":-). Když jsem si na závěr přečetla poděkování, se vzpomínkou na svého zemřelého přítele, kterého si asi stále nosí v srdci, tak jsem se nakonec začala dívat trochu jinak na to její psaní a mám nyní pocit jakoby šlo o určitou formu psychoterapie autorky. Ale to je jen mé "pseudofilozofování". Každopádně kniha stojí za přečtení, vyloženě relaxační literatura.
Dostat pohled od manžela, o kterém máte oficiální zprávu, že jej v Keni, kde pracoval na krokodýlí farmě a potkalo jej neštěstí a že je mrtev /sežraly jej krokodýli/, je poněkud děsivé. Po prvním díle to začíná dcela napínavě a tak jsem zvědavá jak se Josephine - šedá myška - vyspořádá s touto informací. Trochu moc náhod, které se ji stávají věští naínavější čtení. Už se těším na víkend, kdy bude prostor na klidnéčtení:)
jelikož mám tuto knihu pujčenou ,netušila jsme že je to druhý díl ,nemohla jsme se do knihy začíst ,bylo tam moc osob a tak jsem se musela při čtení vracet na přečtené listy ,tak mě kniha moc nebavila a nemohla jsem se začíst.Ale když jsem osoby pochopila tak to bylo jiné a knihu jsem dočetla najednou někdy v noci .Moc pěkná kniha a tak už mám domluvený k zapůjčení i První díl.
Štítky knihy
spisovatelkyAutorovy další knížky
2011 | Žluté oči krokodýlů |
2013 | Veverky z Central Parku bývají v pondělí smutné |
2012 | Pomalý valčík želviček |
2015 | Muchachas (mučačas) 1 |
2014 | Líbejte mě |
Líbil se mi i tento druhý díl. Hrdinky dopodrobna popsány. Děj mě vtáhnul ba co víc úplně mě pohltil.