Židovská válka
Lion Feuchtwanger
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/290/bmid_zidovska-valka-aM9-290.jpg
5
157
157
Josephus Flavius série
1. díl >
První část významné románové trilogie (- Synové, Zaslíbená země) v níž autor sleduje dramatické životní osudy a kariéru římského židovského historika v Josepha Flavia na pozadí dramatických historických událostí v 1. století našeho letopočtu.
Přidat komentář
Poměrně rozsáhlý historický román, kde je hlavní postavou Josef, syn Matoušův, neboli Josephus Flavius (37 - 100 n. l.), skutečně žijící židovský spisovatel, kněz, politik. Zde na DK je možné přečíst si jeho stručný životopis.
Myslím, že historická fakta v maximální míře sedí, protože autor vycházel z Flaviových zápisků. Nejvíc na mě zapůsobil popis dobývání Jeruzaléma Římany a zničení hlavního chrámu. Jako už tolikrát konstatuji, že lidský život měl pramalou cenu (a to, bohužel, nejen tehdy...).
Další dvě části si nechávám v záloze. Přiznám, že přes nesporné kvality mě kniha nestrhla tolik, abych bažila co nejdříve zvědět, jak se věci nadále vyvíjely.
P. S. Níže, v svém komentáři braunerova geniálně vystihuje podstatu věci. Cituji: "Vedle židovského fanatismu Římané nevypadají jako brutální dobyvatelé, ale jako nositelé pokroku". :-)
První díl trilogie je rozdělen do pěti částí. Prostřednictvím hlavního hrdiny Josephuse Flavia se dostáváme do hlavního města Itálie. Tento velice vzdělaný historik přichází z Jeruzaléma do Říma, aby dokázal nevinu tří starců a pomohl jim tak z vězení. Jeho cíl se mu daří, ale za cenu ediktu o Caesareji. Po vyhlášení ediktu dochází ke střetům a krveprolití a mnoho židů je pobito.Tato doba byla pro židovský národ jedna z nejtěžších. Následovaly události, které vedly k zániku starověkého Jeruzaléma. Židé neměli šanci, genrál Titus Flavius Vespasianus vyplenil západní břeh Genezaretského jezera tak, že bylo rudé krví a jeho břehy poseté mrtvými. Velice kvalitní historický román se strhujícím závěrem, zcela jistě si osvěžím i zbývající pokračování.
Výborný plnokrevný historický román. V kontextu s tím, v jaké době vznikal, jaké následovaly historické události a koneckonců i toho, co se děje dnes, je to o to poutavější čtení. Každý národ má nějakou historii, historie židovského národa je plná zvratů, bolesti, ale i neskutečné síly, odhodlání a vytrvalosti. Stejně tak lidé v každém národě jsou hloupí i chytří, zlí i dobří, stateční i zbabělí. Hlavní postava Josepha ve mně vyvolává protichůdné pocity, ale o to lidštěji působí. Doba byla těžká a v některých momentech je těžké pochopit, jak a proč hrdinové jednají. Autorův styl a skvělý český překlad krásně souzní s historickou epochou, kdy se příběh odehrává. A že se do něčeho podobného jen málokdo pustí, podobných knih je jako šafránu. Ráda si přečtu i pokračování.
Skvěle vylicene osudy historika Flavia Josefa ( Josefa ben Matatyahu) na pozadí pádu Jeruzaléma a pokoření židovského národa predstaviteli římského impéria.
"Ne, nezkysne v Jeruzalémě", honi se Josefovi hlavou, když se vypravuje na cestu do Říma vyjednat propuštění tři židovských učenců. No, já bych na jeho místě v Jeruzalémě klidně zkysla.
" Hyerosolima est perdita, Jeruzalém je zničen. "
Díky B-hu ne navěky. I na římské impérium nakonec došlo, i když to chvíli trvalo.
Přiznám se, že mi postava Josefa zpočátku nebylo moc sympatická. Jenže příběh se zde teprve začíná rozbíhat a my sledujeme osudy židovského národa a velké nepřemožitelné Římské říše. Postupně přibývají další zajímavé postavy - šlechta, Josefovi protivníci v názorech na víru, židovský herec a dvě ženy, které budou mít na osudy hlavního hrdiny velký vliv. Feuchtwanger se čte stále velice dobře.
Historický román, srovnání kultur Říma, Judee a ostatních v imperiu. Ale pro mě hlavně Josefův příběh. Dívat se na porobení vlastního národa, byť bláznivého. Dívat se a nemoci nijak účinně zasáhnout. Vidět opravdové porobení v intencích starověku, kdy je město srovnáno se zemí, vypáleno a obyvatelé pobiti nebo prodáni do otroctví. Těm lidem rozumět, ale přesto s nimi nesouhlasit, mít osobní přátele mezi nepřáteli národa. Je to jako předehra ke konci knihy, kdy má možnost zachránit 77 lidí ze stotisícového města. To je něco, co musí člověka budit do konce jeho dnů. Obličeje a hlasy těch, které si nevybral.
Poutavý, mistrně napsaný historický román, který od doby svého vzniku v 30. letech minulého století nic neztratil na své čtivosti. Přestože se jedná o beletrii, přináší i poučení o historii Říma a Judeje v 1. století, vystupuje v něm řada historických postav (a nejedná se "pouze" o hlavního hrdinu a jeho bezprostřední okolí). Když si dohledáte informace např. na internetu, zjistíte, že autor je ve svém vyprávění relativně historicky věrný (samozřejmě úměrně době, kdy byl román napsán, a skutečnosti, že se jedná o umělecké, nikoliv vědecké dílo). I s ohledem na dobu vzniku mrazivá paralela mezi antisemitismem helénistického světa a utrpením Židů v dobách 1. židovské války a jejich osudem ve 30. letech 20. století a za 2. světové války, mezi systematičností a logikou Římanů a obdobně racionálním a systematickým přístupem německého fašismu. Přesto nemám dojem, že by autor Římany explicitně odsuzoval: jejich kruté počínání je do značné míry "pouze" reakcí na vnitřní rozpory uvnitř židovské společnosti, na fanatismus jedné její části, přičemž velký podíl na tragickém konci má i nezměrná ctižádostivost hlavního hrdiny, historika Josefa Flavia, jehož postava je spolu s dalšími osobami v románu výborně vykreslena. Přestože román končí pádem druhého jeruzalémského chrámu a praktickým zánikem starověkého Jeruzaléma, vtírá se otázka, kdo z dlouhodobého historického hlediska nakonec zvítězil: Římská říše, která po období světovlády a rozkvětu nakonec zanikla, nebo duchovní poselství té části obyvatel Judeji, kteří se dovedli byť za cenu obětí přimknout ke své identitě a přežít jako národ i v nových, obtížných poměrech ? Nebo jejich, byť žádnou stranou explicitně nechtěné (ale možná nevyhnutelné), spojení ?
Feuchtwanger popisuje rokli až po okraj naplněnou mrtvolami Židů a vyhublé obyvatele Jeruzaléma, kteří si pro pobavení římských legionářů mohou vybrat, zda se vrhnou ze střechy, nebo uhoří. Když to Feuchtwanger píše, zbývá rok do nástupu Hitlera k moci a sedm let do druhé světové války.
Autor svůj román zkonstruoval nadčasově. Josef je další z mladých mužů, kteří mají schopnosti i drajv a snaží se o společenský vzestup. Řím je zobrazen jako motor globalizace
a Josef cítí, že chce být Židem, ale zároveň Římanem, že chce být světoobčanem. Sledujeme zároveň člověka, který dokládá úsloví, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. A k tomu se z hlavního hrdiny stává zrádce národa, od něhož se se odstupuje na sedm kroků. A nejde jen o Josefa, Feuchtwanger tvoří i další plnokrevné postavy s vlastními zájmy, jejichž postoje vlastně dokážeme pochopit, i když jsou ve vzájemném střetu. Výborný je generál Vespasiánus, tajemná Bereniké s chůzí, jakou nemá žádná jiná žena na světě, nebo i vedlejší postavy jako vůdci povstalců Šimon bar Giora a Jan z Gišaly. K tomu řada postřehů nejen o rozdílech mezi Židy a Římany nebo Řeky.
A přestože jsme v Judeji v letech cca 66 – 69 po Kristu, o Ježíšovi nepadne ani slovo. Ale zato ukřižovaných je na výběr až příliš…
Po prvních stránkách jsem si říkal, že jestli se Josef nepřestane neustále hecovat, co zvládne a co je jeho cíl, tak s tím seknu. Dal jsem tomu 50 stránek. Naštěstí jsem vydržel do druhé kapitoly a příběh na pozadí dvou zdánlivě velmi odlišných náboženských směrů dostával gradaci.
Židovství i římský polyteismus si byly vlastně velmi podobné, oba směry plné strachu, příkazů a bezcitného odosobnění. Už se nedivím, že z jejich duelu vzniklo bokem křesťanství, které pak svým oproštěním od strachu, a několika stovek příkazů a zákazů oba směry strčilo do kapsy. Zajímavé také je, že o křesťanství se autor v knize zmiňuje jen jednou a to ještě jako o sektě, která zbaběle prchá z Jeruzaléma.
Když jsem dočítal strhující konec, vlastně už mi ten pomalý začátek nevadil a začal mi dávat smysl - určil směr a hodnoty, na kterých kniha posléze staví. Hloubka díla je značná a to se mi vždy líbí!
Výborná kniha, od některých částí jsem se nemohla odtrhnout. Židovský fanatismus versus barbarský Řím. Ctižádostivý Josef Flavius, z kterého touha po slávě a obdivu udělá muže jedněmi nenáviděného, druhými opovrhovaného, muže, který nakonec svádí boj o vlastní identitu. Spousta historických detailů o židovské válce a zničení chrámu, politice Říma, ale vše čtivě rámováno příběhy Josefa, Vespasiánova syna Tita a jeho lásky k židovské princezně Bereniké... Jsem moc ráda, že jsem se k Feuchtwangerovi po letech vrátila.
"Ostatní si myslí," odpověděl Jochanán, "že jste pozbyl svého židovství, Josefe ben Matouši. Ale i když se sůl ve vodě rozpustí, zůstává v ní i nadále, a když se voda vypaří, je sůl opět zde."
Prvni dil trilogie o Josefu Flaviovi mne opravdu nadchl. Cely dej okolo vzniku konfliktu na zidovskem uzemi proti vladnoucimu Rimu a pak dobyvani Jeruzalema a zanik chramu je vylicen strhujicim zpusobem. Soucasny Jeruzalem jsem navstivil pred par lety a udelal na mne veliky dojem. Takze moje predstavivost pri cteni popisu tech mist pracovala na plne obratky :-) No a o cem vlastne pak budou ty dalsi dily, kdyz to nejvetsi drama je v dilu prvnim? Uvidime. Jeste par poznamek. Roman mne tak nadchnul, ze jsem zkusil nahlednout i do Flaviova originalu, ale to fakt cist neslo, to je spis cteni pro historiky. Dalsi poznamka, chvilema je roman poplatny dobe vzniku, autor ukazuje v dobe nacistickeho protizidovskeho utlaku jak je zidovsky narod historicky a dulezity a byval v politickem ci filosofickem smyslu rovnoceny partner velkeho Rima.
Hutné. Může se člověk vyprostit z okovů tradic, své víry a národa ? A má to vlastně cenu ?
Konfrontace dvou myšlenkových světů je zde moc hezky hezky znázorněna, obzvláště pak duševní pochody člověka, jenž je mezi těmito světy rozpolcen.
Menší výhrady mám však k překladu ( či k originálu, to však nemohu posoudit ) - sousloví o silném tabáku do knihy o Římu prostě nepatří. Vím, malichernost, ale zamrzí.
Skvělá kniha, četl jsem jí už několikrát. Vedle židovského fanatismu Římané nevypadají jako brutální dobyvatelé, ale jako nositelé pokroku.
"Co ti mám dát můj Žide? zeptal se Titus. Dejte mi, požádal Josef, sedm svitků písma a sedm lidí.
Oba stáli v holé krajině velicí a osamělí. Titus se usmál: Dostaneš sedmdesát svitků, Josefe, a sedmdesát lidí."
Ambiciózní a vzdělaný Josef ben Matouš přijíždí do Říma, aby vyjednal propuštění tří učených Židů, členů Velké rady, kteří byli v Římě neprávem odsouzeni jako buřiči. Za vydatné podpory římského Žida a populárního herce Demetria Libana dochází k audienci u samotné císařovny. Ta s propuštěním tří zajatců souhlasí, ale má jednu podmínku. Římské divadlo ji připadá nudné, hrubé a topí se v zastaralých tradicích. Když Demetrius zahraje nové představení - Žid Apella, ty tři muže z vězení propustí. Ministr Filip Talassus nemá Židy rád. Nemá rád ani císařovnu. Už sedm měsíců čeká na podpis císaře o ediktu Caesareje a tak se rozhodne spojit otázku Caesareje s amnestií těch tří. Když potom guvernér Gessius Florus seznámí obyvatele Caesareje s císařovým rozhodnutím, kterým Židé pozbyli nadvlády nad městem, řecké a římské obyvatelstvo propadne nadšení. Edikt tak vede k nepokojům a k první židovské válce. Kniha mistrně popisuje události 1.stol. n.l. Je velmi zajímavé nahlédnout mezi vzájemné vztahy Židů. Nejenom těch z Judska, ale také z Říma a Alexandrie. Kniha nejsou suchá historická fakta. Jsou to také mezilidské vztahy a vášně. Milostná vzplanutí, chtíč a láska. Náboženství. Egoismus, krutost a smrt. Je zajímavé sledovat vztah židovské princezny Berenike a Vespasianova syna Tita, stejně jako Josephuse Flavia s egypťankou Dorion. Za sebe mohu knihu jen doporučit.
Přečetla jsem celou trilogii jedním dechem a bylo mi moc líto, že je konec všemu tomu nádhernému čtení a poučení. Pro mě mělo největší přínos to, že nejde jen o fabulaci, ale o historická fakta. Je to taková nádhera, že k tomu ani nic víc nebudu psát.
Autor opět nezklamal, těším se na další dva díly. Snad jediná připomínka je k nedotaženému vykreslení některých stěžejních událostí - např. pád Jeruzaléma.
Štítky knihy
Židé Izrael starověký Řím judaismus 1. století historické romány
Autorovy další knížky
| 2008 |  Židovka z Toleda |
| 2007 | Lišky na vinici |
| 1967 |  Ošklivá vévodkyně Markéta Pyskatá |
| 1992 | Židovská válka |
| 1967 | Žid Süss |
Pět hvězd. Bez diskuze. Pro milovníky doby Římské se jedná o povinnou četbu, pro ty ostatní o doporučenou.
PS: ,,Kdo vyznává rozum, musí trpět."