Lion Feuchtwanger

Přidat do oblíbených Koupit knihy

německá, 1884 - 1958

Populární knihy

/ všech 29 knih
Židovka z Toleda
Židovka z Toleda
Lišky na vinici
Lišky na vinici
Ošklivá vévodkyně Markéta Pyskatá
Ošklivá vévodkyně Markéta Pyskatá
Žid Süss
Žid Süss

Nové komentáře u knih Lion Feuchtwanger

Bláznova moudrost Bláznova moudrost

„Tedy, málokdy jsem takhle hltal, i přes slábnoucí zrak, takhle obsáhlejší knihu:)“
— cervec

Synové Synové

„Kniha mě skvěle bavila, proto jsem ji četl velmi pomalu a doufal jsem, že to celé jen tak neskončí... Ještě, že je ještě třetí díl. Ale potom...“
— miker.90

Ošklivá vévodkyně Markéta Pyskatá Ošklivá vévodkyně Markéta Pyskatá

„Autoři historických románů můžou k historickým faktům přistupovat různě - buď se jich můžou věrně držet nebo si je můžou kvůli uměleckému záměru "ohnout". Feuchtwanger v řadě případů sáhl k tomu druhému přístupu. Nemám ani tak na mysli obyčejné chyby (olomoucké arcibiskupství, věk Jana Jindřicha či jeho otce Jana nebo nikým ještě nezmíněné legrační vlastnoruční podepisování listin panovníky (kteří byli vesměs negramotní, navíc listiny se tehdy nepodepisovaly, nýbrž pečetily, a ani to panovníci a šlechtici nedělali vlastnoručně, na to měli personál)), protože to jsou skutečně jen chyby ve znalostech autora, jako spíš případy, že si skutečnosti záměrně pozměnil, aby mohl vystavět příběh podle své představy. Podle mě chtěl Feuchtwanger zpracovat příběh ženy, která to měla těžké, protože byla ošklivá - a proto Markétu takovou vylíčil, ač taková zřejmě vůbec nebyla. Proto taky velkou část této knihy naplňuje napětí mezi (údajně) ošklivou Markétou a krásnou hraběnkou Anežkou z Flavonu (zda šlo o skutečnou historickou postavu, nevím). Tento protiklad zřejmě měl být největším dramatickým prvkem příběhu (Markéta intrikovala proti Anežce, Anežka zase proti Markétě), ale podle mého subjektivního pohledu se Feuchtwangerovi moc nevydařil. Možná proto, že autor se ve zkratce snažil postihnout celou dobu Markétiny (spolu)vlády, takže často odbíhal k jiným záležitostem, k intrikaření tří panovnických rodů a k intrikaření šlechty, a napětí mezi oběma fyzicky protichůdnými ženami se tak ztrácelo v přehršli spousty dalších událostí. Nabyl jsem dojmu, že Feuchtwanger honil několik příslovečných zajíců najednou a logicky všechny nemohl dohonit. Souzním s jedním z předchozích komentářů, že kniha byla lepší na začátku. Například pasáž »Ve stanovený den se pak konal skvělý turnaj, na který se celé Tyroly již léta těšily. Byla to náramná švanda. Čtyři rytíři byli probodnuti, sedm jich bylo smrtelně zraněno. Kdekdo uznával, že už dávno se nevydařiila tak znamenitá kratochvíle.« ve mně vzbudila čáku (tj. očekávání :-) ), že si Feuchtwanger v příběhu bude utahovat z různých nehezkých stránek tehdejšího středověku, leč toto mé očekávání se nesplnilo, spíš se autor podle mě až moc snažil budit dramatickou náladu, až se mně to někdy zdálo přehnané, ale jízlivá nota se přece jen občas vrátila (»Jakub ze Schenny byl bohatší a mocnější než jeho bratři Estlein a Petermann. Měl sedm pevných hradů, devět újezdů a dominií, rozsáhlé vinohrady, četná privilegia, hojné přímy z daní i hotové peníze. Mluvíval o tomto majetku opovržlivě a s jistou ironií. ... Často děvčeti vykládal, jak tyrolská a korutanská šlechta dobrého krále Jindřicha zle vykořisťuje. A on sám musí bohužel držet s nimi krok, jinak by jeho podíl uchvátil někdo jiný, kdo by toho byl méně hoden. A tak s veškerou skepsí, láskyplnou lítostí a naplněn soucitem k oškubávanému Veličenstvu si nahrabával i on.«). Konec Markétiny vlády nad Tyrolskem a její odchod ze země je v knize vylíčen dramaticky a docela přitažlivě, zase až na to, že ve skutečnosti to bylo jinak (Markéta dožila na předměstí Vídně). Takové ohýbání faktů spisovateli sice v některých lehkověrných čtenářích může zanechat mylné domnění, na druhé straně nejednoho zvídavého čtenáře přiměje historický příběh zapátrat, jak to skutečně s těmi historickými postavami bylo, což platí prakticky o všech historických románech. Můj subjektivní soud je, že tato útlá knížka má pasáže zajímavé i poněkud mdlejší, ale celkově za přečtení stojí. Přes všechny nedostatky je to zajímavé okénko do středověké mocenské politiky.“... celý text
— nmek

Zaslíbená země Zaslíbená země

„Téměř po pěti měsících paralelního čtení (souběžně s jinými knihami) jsem konečně dospěl do cílové rovinky této monumentální Feuchtwangerovy trilogie, vyprávějící o životě slavného židovského učence a historika Josefa Flavia – a chci-li napsat nějaké hodnocení, napadají mě jenom samé omšelé a častým používáním už i trochu zprofanované výrazy obdivu jako „geniální“, „fantastické“, „úžasné…“ Už jsem to zjistil u Židovky z Toleda, ale teď se mi to potvrdilo stonásobně: Lion Feuchtwanger je autor, který na ostatní své kolegy shlíží opravdu až z těch nejvyšších pater literární pyramidy. Historie starého Říma (zde 1. století n. l. – císařové Vespasiánus, Titus, Domitiánus) je obecně sama o sobě hodná zpodobnění, ale v této trilogii k tomu přistupují ještě dějiny židovské a vznik křesťanství – a samozřejmě (a především) pozoruhodný život samotného Flavia, osoby nesmírně mnohovrstevnaté a rozporuplné… Vřele, vřele doporučuji.“... celý text
— marlowe

Židovská válka Židovská válka

„Pět hvězd. Bez diskuze. Pro milovníky doby Římské se jedná o povinnou četbu, pro ty ostatní o doporučenou. PS: ,,Kdo vyznává rozum, musí trpět."“
— miker.90

Přejít na knížky autora