Ošklivá vévodkyně přehled
Lion Feuchtwanger
Historická freska o osudu zemí tyrolských, korutanských, bavorských a braniborských a panovnících, kteří měli načas ve svých rukou římskou říši - především o Janu Lucemburském, Ludvíku Vitelbašském a Albrechtu Habsburkém -, je postavena na protikladu dvou žen: krásné Anežce z Flavonu a Markétě Pyskaté. A právě ta poznamenaná, leč mocná prošla i našimi dějinami. ... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1947 , Dělnické nakladatelstvíOriginální název:
Die Schrekliche Herzogin, 1957
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Ošklivá vévodkyně. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (42)
Lion Feuchtwanger napsal historický román určený spíše pro historicky více zasvěcené čtenáře, hlavní postava Markéta Korutanská, řečená Pyskatá je z politických důvodů vdána za Jana Jindřicha syna mocného Jana Lucemburského, ale díky dalším politickým pletichám je její manželství zrušeno a ona se vdána za Ludvíka Bavorského. Za panování chtěla povznést své milované Tyrolsko, vydala mnoho ediktů ku prospěchu svých poddaných, povolila podnikání příchozím židům. Bohužel Markéta se bohužel dočkala pádu svého Tyrolska a ovládnutí mocným rodem Habsburků.
Přijemný historický román, pokud ho budeme brát spíše jako historií inspirovaný příběh, který obsahuje nějaké ty faktické chyby a nejspíš se takto vůbec nestal, protože je nepravděpodobné, že by vévodkyně Markéta byla až tak ošklivá, i když možná nebyla považovaná přímo za krasavici. I dnes jsou docela průměrně vypadající političky často označovány za ošklivé. Autor se přitom v ošklivosti hlavní hrdinky vyžívá, aby mohl ukázat, jak právě na tom ztroskotávají všechny její snahy o zvýšení životní úrovně v Tyrolsku, až na ně časem rezignuje a víceméně se stává tím, co jí je přisuzováno. Jak to bylo doopravdy se asi nikdy nedozvíme. Proto mám radši knihy o smyšlených postavách, které nemohou skutečnému člověku křivdit ani ho přikrášlit. Četlo se mi to ale lépe než slavná Židovka z Toleda.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Ošklivá vévodkyně v seznamech
v Právě čtených | 7x |
v Přečtených | 427x |
ve Čtenářské výzvě | 24x |
v Doporučených | 13x |
v Knihotéce | 268x |
v Chystám se číst | 69x |
v Chci si koupit | 13x |
v dalších seznamech | 3x |
Štítky knihy
středověk 13.-14. století historické romány
Autorovy další knížky
2008 | Židovka z Toleda |
2007 | Lišky na vinici |
1967 | Ošklivá vévodkyně Markéta Pyskatá |
1992 | Židovská válka |
1967 | Žid Süss |
Autoři historických románů můžou k historickým faktům přistupovat různě - buď se jich můžou věrně držet nebo si je můžou kvůli uměleckému záměru "ohnout". Feuchtwanger v řadě případů sáhl k tomu druhému přístupu. Nemám ani tak na mysli obyčejné chyby (olomoucké arcibiskupství, věk Jana Jindřicha či jeho otce Jana nebo nikým ještě nezmíněné legrační vlastnoruční podepisování listin panovníky (kteří byli vesměs negramotní, navíc listiny se tehdy nepodepisovaly, nýbrž pečetily, a ani to panovníci a šlechtici nedělali vlastnoručně, na to měli personál)), protože to jsou skutečně jen chyby ve znalostech autora, jako spíš případy, že si skutečnosti záměrně pozměnil, aby mohl vystavět příběh podle své představy.
Podle mě chtěl Feuchtwanger zpracovat příběh ženy, která to měla těžké, protože byla ošklivá - a proto Markétu takovou vylíčil, ač taková zřejmě vůbec nebyla. Proto taky velkou část této knihy naplňuje napětí mezi (údajně) ošklivou Markétou a krásnou hraběnkou Anežkou z Flavonu (zda šlo o skutečnou historickou postavu, nevím). Tento protiklad zřejmě měl být největším dramatickým prvkem příběhu (Markéta intrikovala proti Anežce, Anežka zase proti Markétě), ale podle mého subjektivního pohledu se Feuchtwangerovi moc nevydařil. Možná proto, že autor se ve zkratce snažil postihnout celou dobu Markétiny (spolu)vlády, takže často odbíhal k jiným záležitostem, k intrikaření tří panovnických rodů a k intrikaření šlechty, a napětí mezi oběma fyzicky protichůdnými ženami se tak ztrácelo v přehršli spousty dalších událostí. Nabyl jsem dojmu, že Feuchtwanger honil několik příslovečných zajíců najednou a logicky všechny nemohl dohonit.
Souzním s jedním z předchozích komentářů, že kniha byla lepší na začátku. Například pasáž »Ve stanovený den se pak konal skvělý turnaj, na který se celé Tyroly již léta těšily. Byla to náramná švanda. Čtyři rytíři byli probodnuti, sedm jich bylo smrtelně zraněno. Kdekdo uznával, že už dávno se nevydařiila tak znamenitá kratochvíle.« ve mně vzbudila čáku (tj. očekávání :-) ), že si Feuchtwanger v příběhu bude utahovat z různých nehezkých stránek tehdejšího středověku, leč toto mé očekávání se nesplnilo, spíš se autor podle mě až moc snažil budit dramatickou náladu, až se mně to někdy zdálo přehnané, ale jízlivá nota se přece jen občas vrátila (»Jakub ze Schenny byl bohatší a mocnější než jeho bratři Estlein a Petermann. Měl sedm pevných hradů, devět újezdů a dominií, rozsáhlé vinohrady, četná privilegia, hojné přímy z daní i hotové peníze. Mluvíval o tomto majetku opovržlivě a s jistou ironií. ... Často děvčeti vykládal, jak tyrolská a korutanská šlechta dobrého krále Jindřicha zle vykořisťuje. A on sám musí bohužel držet s nimi krok, jinak by jeho podíl uchvátil někdo jiný, kdo by toho byl méně hoden. A tak s veškerou skepsí, láskyplnou lítostí a naplněn soucitem k oškubávanému Veličenstvu si nahrabával i on.«).
Konec Markétiny vlády nad Tyrolskem a její odchod ze země je v knize vylíčen dramaticky a docela přitažlivě, zase až na to, že ve skutečnosti to bylo jinak (Markéta dožila na předměstí Vídně). Takové ohýbání faktů spisovateli sice v některých lehkověrných čtenářích může zanechat mylné domnění, na druhé straně nejednoho zvídavého čtenáře přiměje historický příběh zapátrat, jak to skutečně s těmi historickými postavami bylo, což platí prakticky o všech historických románech.
Můj subjektivní soud je, že tato útlá knížka má pasáže zajímavé i poněkud mdlejší, ale celkově za přečtení stojí. Přes všechny nedostatky je to zajímavé okénko do středověké mocenské politiky.