cervec komentáře u knih
Tedy, málokdy jsem takhle hltal, i přes slábnoucí zrak, takhle obsáhlejší knihu:)
Na mou duši opravdu dobrá, výborná kniha. Budete se divit, ale já bych jí dal přečíst i (těm) fyzikům, co se tak zoufale trápí / patlají v počátku vesmíru. Třeba by je to mohlo postrčit k pochopení k toho, jak se to s tím časem a hmotou vlastně má, třeba
Ps: ten konec je přece tedy trochu jen překombinovaný…
Asi nejlepší kniha o přírodě co jsem kdy četl. Je malinko out-of-date, něco málo by tam ještě šlo přidat, ale jinak super!!!
Jako klukovi se mi moc líbila, konečně, jsem si jí s chutí prolistoval i nedávno
Jeden takovéto knížky (např. také Na obzoru plachta bílá, Kdo byl Kyrat a podobné) shání, čte a pozitivně hodnotí (bez ohledu na ideologický odér) proto, že v nich nachází dávno zapomenutý měkký dotek/pocit dětství... Prosvícení desítky roků v paměti zašantročených, vybledlých obrázků a dialogů je provázeno kratičkým návratem, krůpějí živé vody... (herdek, abych to s tou patetičností nepřehnal!:)
Nemusely to být špatné knížky, když si je člověk tak dlouho pamatuje a dokonce si z nich občas odnesl i nějaká ta drobná fakta...
Knihu jsem se z nějakého nezřetelného popudu (myslím interview s p. Mahlerem) rozhodl opatřit padesát roků po té, co jsem ji četl jako kluk a nenalézám adekvátních slov k vyjádření obdivu nad hloubkou záběru, šíří a nadhledem, se kterým prezentuje fenomén Indie. Jistě, je zde nemalý časový odstup i ideologický patos, ale to vše zcela vybledne před pronikavě svěžím a přes to ohromujícím dojmem z této knihy.
Na knize je nejcennejsi popis toho, jak samani ke svemu "osviceni" / "zasveceni" dosli: Samota, priroda, deprivace... Potom nepodminena radost - Joy, joy, joy... Je podnetne to porovnat s knihou Yogi Ramacharaka - stejne postrehy...
Na svou dobu absolutní bomba. Tehdy nic obdobného nebylo. Trochu mi tam chybí důraz na přírodu. Každopádně jsem na ní vyrostl :) Dnes je podobné literatury plno, ale bohužel už je příliš zprostředkovaná, neautentická, nevěrohodná...
Jako (dost) dobrý, ale trochu moc omáčky a taky bych více zdůraznil roli přírody a možná to celé tak trochu odlehčil :)
Pomoci (obcas "vysroubovanych") striktne rytmickych versu zprostredkovana, prekvapive siroce a moderne a lidsky a vtipne, problematika celeho vesmiru. Trosicku parodie a komplement k Nerudovi.
Plnost, zaber a expresivita pouziteho jazyka u Vrby vzdy zaskoci (i otrnuleho ctenare)...
Na závěr Vrba říká: Nikdo na to údloí nezapomene, jak je krásné, ale nikdo se tam nebude chtít vrátit, jak je smutné, ale neposlouchejte ho :) Já se tam vracím rád...
Konečně někdo alespoň "zašeptal", že "Císař pán je nahý" - chtělo by to hlasitěji.
Celá (mainstreamová) fyzika totiž stojí na vodě :(
Ukradkem jsem se vsiml, ze okouzleni a radost z hyperrealizmu teto knihy muze sdilet jak skolak v USA (nekde to meli jako povinnou cetbu, cemuz se - vzledem k jeji urcite rasove necitlivosti - trochu divim), tak napriklad veteran z vietnamske valky, kde knizku dostavali s proviantem... Takovy zaber (obzvlaste, zatvrzeleho milovníka teto kniky) potesi :)
Absolutni srdcovka pro... pro "kluky" jako ja :)
Ps: Musel jsem tedy potlacit nutkani napsat "spravne kluky". Jednak by to bylo subjektivni a jednak/druhak k nim mam daleko :(
Ohromujici orgie ceskeho jazyka, shovivave obnazujici pozici 'silneho' pohlavi
Diky sve syrovosti vsak asi nemusi byt vzdy zcela po chuti "neznemu", opacnemu, pohlavi...
Receno jinak: Blahopreji muzum, jejichz zenam/pritelkynim se tato kniha libi :)