Jošt
Zdeněk Grmolec
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/424889/bmid_jost-eSn-424889.jpeg
4
29
29
Jošt, Jan Soběslav a Prokop – tři synové moravského markraběte Jana Jindřicha – mají mezi sebou neshody kvůli majetku. Markrabě Jošt se snaží dobýt hrad Bzenec, který má v držení Prokop. Na Joštovu stranu se přidává i uherský král Zikmund. Král Václav IV. se snaží vyřešit spor smírem a pozve všechny do Prahy. Jako prostředníka stanoví bavorského vévodu Fridricha. Na hostině pořádané na Pražském hradě se ovšem pokusí Václava a Fridricha někdo otrávit. Václav se uzdraví, ale Fridrich umírá. Podezření padne na Jošta a Zikmunda... celý text
Přidat komentář
Řekla bych, že to bylo celkem dobré čtení. Žádné zbytečné popisování, celkem stručně popsaný příběh markraběte, o kterém jsem do teď nevěděla a ráda jsem se dozvěděla něco nového o naší historii.
Při podobné četbě mě vždy napadá, že kdyby zbraně hromadného ničení byly k dispozici už ve středověku, dnes bychom tu nebyli. Kvůli moci a majetku si členové šlechtických a hlavně královských rodin šli často nemilosrdně po krku. Nedělali to jen Lucemburkové a před nimi Přemyslovci - ti v tom byli skutečnými mistry, to vůbec nebyla česká specialita, takhle se činili ve všech vládnoucích dynastiích.
Ústřední postavou románu je samozřejmě moravský markrabě Jošt, ale velký prostor dostávají i další historické osobnosti. Menší pozornost je věnována jeho bratrům Janu Soběslavovi a Prokopovi a mnohem větší jeho bratrancům českému králi Václavu IV. a v té době uherskému králi Zikmundovi. Obzvlášť rozporuplná a psychicky nevyrovnaná osobnost Václava IV. tu má velkou roli.
Postava moravského markraběte Jošta mě vždy hodně zajímala a nejen proto, že denně chodím kolem jeho jezdecké sochy i kolem kostela svatého Tomáše, kde je pohřbený, takže při hodnocení možná nejsem úplně nezaujatá ;-).
Jošt sice nebyl žádný svatoušek, naopak byl obratný a zároveň lstivý politik, toužící po moci a v zájmu svých cílů neváhal měnit strany a názory, ale jako markrabě byl prozíravý a velmi schopný finančník. Obnovil brněnskou mincovnu a po celou dobu vlády razil vlastní mince. Jošt byl neobyčejně vzdělaný, rád četl a knihy si půjčoval i od Jana Husa. Současníci ho považovali za nejschopnějšího člena lucemburské královské rodiny své doby, myšleno samozřejmě ve své generaci. Byl zvolen i králem Svaté říše římské, ale z královského titulu se netěšil dlouho, na tento trůn dosáhl jen několik měsíců před svojí smrtí.
Jošt byl posledním moravským panovníkem, po jeho smrti už připadl titul markraběte vždy českým králům.
Už toho raději nechám, tady bych byla schopná napsat velmi dlouhý elaborát... :-)
Kniha mě moc bavila, je napsaná s mimořádnou lehkostí a vtipem, jako málokterý historický román. Několikrát mne napadlo, že autor místy volil spíše humornou než vážnou verzi. Slovní hašteření hlavních postav bylo velmi často úsměvné :-).
Oproti předchozímu příběhu, který se mi od autora velmi líbil, tak tento velmi slabý, až moc nečtivý.
Jošt Moravský (také i Lucemburský), jediný markrabě moravský a český ne-král, který se stal římským králem. Píšu to takto, protože Karel IV. byl jak římským a českým králem, tak i moravským markrabětem. Knížka mě uvedla do světa vysoké politiky, kde není problém rychle obracet plášť podle hesla Qui bono. Že byl Joštův bratranec Václav IV. alkoholik a slaboch, to se všeobecně ví. Méně známé ale je, že Zikmund (Liška ryšavá) byl zdatný státník a Jošt Moravský mu byl rovnocenným spojencem/protivníkem. Životní příběh Jošta mě zaujal, vždyť alespoň jednou týdně se v Brně ocitnu na Joštově ulici a na Moravském náměstí. Musím ještě někdy vyhledat jeho náhrobek v kostele sv. Tomáše. Knížka se četla dobře, takže zájemci o naši historii ji zvládnou určitě rychle. Vadila mi ale odbytá redakční práce, takže místo v kobce se vězni zavírali v kopce (asi sena) a autor běžně používá metrické míry, byť byly zavedeny až v druhé polovině devatenáctého století. Dávám čtyři hvězdy.
Připadá mi, že jsme neměli jiné vladaře než Lucemburky. Alespoň podle toho co chrlí naši autoři historických románů. Tady byla alespoň naděje, že jde o větev z Moravy a navíc návaznost na tetralogii Nadi Horákové. Dobrý dojem vydržel ani ne do poloviny knihy. Jošt je líčen jako všeho schopný, spíš kramář než panovník. Připraven uzavřít spojenectví s kýmkoli a vzápětí ho zradit. Včetně nejbližší rodiny. Pak ale tuto linii autor opustí a věnuje se královské větvi. Mám v románech rád historické souvislosti, ale proč proboha po x-té musíme číst tyto omílané skutečnosti? Navíc bez toho, že by se objevil alespoň náznak nového pohledu? K Joštovi se autor vrací až v samém konci. Jeho boj o titul římského krále pak například odbude na několika řádcích. Od rodilého Jihomoraváka bych čekal důkladnější přístup.
Je to dobře napsaná kniha, kde dozvíme i něco z historie. Jako oddechovka je dobrá. O hvězdičky méně dávám za nepravdy typu toho, že byl Jan Nepomucký královnin zpovědník. Je to sice pověst, ale realita je zcela jiná a je škoda, aby byli lidé, kteří cíleně nečtou historické prameny, mystifikováni. Ocenila bych dodatek, kde by se
autor vyjádřil, co si přidal a co se opravdu stalo, jako to dělají autoři, kteří píšou historickou beletrii.
Povedená kniha o životě Jošta, synovce Karla IV., syna jeho bratra Jana Jindřicha, který byl moravským markrabětem a svými ambicemi a politickými schopnostmi, které často provázely velmi nekalé praktiky, dosáhl až titulu římského krále. Kniha zachycuje poměry v Čechách, na Moravě, v Uhrách a v Polsku v době předhusitské. Trochu jsem se ztrácela v množství postav a občas mi neseděly použité výrazy. Např. slovo "tuzér" mi úplně zaskřípalo v uších. Někde pokulhávala korektura - správně bylo použito slovo kobka - jako místo věznění a dva listy dále se několikrát vyskytuje slovo kopka - jako by se jednalo o kopku sena ...
Jošt tvořil velké dějiny a je pohřben v Brně. Naštěstí za jeho moderní sochou alegorií odvahy je i jedna klasická.
Určitě je správnou postavou pro román. Žasnu, jak je jednoduše napsaný a jak nenásilně se do něho vklínily fiktivní postavy.
Bohužel mi místy přišel jazyk až moc moderní, nedokáži si představit, že by markrabě z konce 14. století oslovoval svoji manželku Madame.
Naopak oceňuji množství děje a vysvětlené politiky. Na tomto by se mohl
vyučovat dějepis na školách, zvlášť když Morava, markraběcí války a římský král pohřbený v Brně jsou opomíjenými kapitolami.
Kniha se mi líbila. Autor si dal práci a popsal nejenom život moravského markraběte a římského krále Jošta, ale i geopolitické vztahy té doby. Sleduje zavedenou známou linku, kdy Jošt se politicky i finančně postupně vzmáhá, zatímco český král Václav IV. prolévá hrdlo alkoholem a nechává za sebe vládnout jiné a obírat se o majetek. Dále se také dozvídáme o životě Joštových bratrů Jana Soběslava a Prokopa i o bratranci Zikmundovi alias lišce ryšavé a jeho taženích proti Turkům. Souhrnem: je to kompaktní dílko, které pobaví i poučí a doporučuji jej k přečtení.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Císařský kurýr Marie Terezie |
| 2020 |  Jošt |
| 2016 | Pod křídlem anděla |
| 2019 | Králové ve stínu |
| 2021 | Tajemství černé královny |
Dobrý vhled do života moravského markraběte. Knížka mi umožnila seznámit se s jeho osobností, úspěchy i pády, a to i v kontextu vztahů s ostatními Lucemburky té doby. Četlo se dobře, vyprávění je živé a zábavné.