Jsem číslo 17.100
Mirko Matyáš
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/345344/bmid_jsem-cislo-17-100-3cN-345344.jpg
5
10
10
Svědectví o koncentračním táboře v Osvětimi.
Přidat komentář
O této knize není moc co říct. Všechno co v ní je řečeno je jedna obří hrůza.
V životě nikdy neskousnu nespravedlnost, která je touhle dobou protkaná.
Jediné co mohu je říct:\"KLOBOUK DOLŮ VŠEM, KTEŘÍ TOHLE PŘEŽILI.\"
Velmi detailní, autentické, mrazivé. Neskutečně silné. (čteno znovu a znovu mě sundala)
Popsaný příběh vysokoškoláka, který musel strávit v Osvetimi rok ... opravdu zajímavý příběh ... a dech beroucí ...
Jak tohle mohli lidé přežít, jak mohli v tomhle žít? Nechápu, přesto jsme se rozhodli do Osvětimi jet a vidět, to, o čem čteme, na vlastní oči. Bojíme se ? To snad ne, spíš se děsíme toho, že skutečnost bude mnohem horší, než si u čtení představujeme. Lidská odhodlanost a touha přežít je ohromná. Chápu, to , že toužili žít. Ale co nikdy nepochopím, jak mohl člověk toužit žít, když viděl, že mu komínem odcházeli rodiče, partner, sourozenci a bohužel i děti. Jak mohl nezešílet? To je prostě nad moje schopnosti vnímání. A přemýšlení o tom, že tohle se dělo lidem a od lidí- už jen tohle je na zešílení.
Neskutečně sugestivní! Deskriptivní vyobrazení běžného "života" v táboře smrti...Od stravování, přes četné a velmi kruté nástupy, až po střevní problémy a smrt všude kolem...
Jsem číslo 17.100
Zajímavě pojato. Autor byl v Osvětimi jako vysokoškolák tak trochu jako rukojmí. Zažil tam ještě dobu před útokem na SSSR, povedlo se mu dostat na místo písaře a tak se člověk zase dozví trochu jiné věci. Kniha je pojata trochu jako dopis, ale nic jí to na autenticitě neubírá.