Jsem to já sám

18.11.2023

Kniha patří do volných pokračování autorových knih. Na každou z nich se těším. Duchovní témata mi pomáhají srovnat si kurz v duchovním životě, kněžská témata v životě řeholním (kupodivu to funguje i v ženské edici :)). Společenská glosují současné dění (nejen) v církvi a kulturní jsou pastvou obohacující všeobecný přehled. Vychutnávám také autorův styl: altrichtrovština by mohla být uznaná za jeden z živých jazyků. I když je autor místy říznější, má úctu i k protivníkům. Za řízností vnímám potřebu zastat se pravdy, druhého, ale vždy s touhou, aby i "protivní" došli poznání Boha a zakusili jeho lásku. Neomylný, vševědoucí je jen Jediný, takže pokud je něco autorovo subjektivnější vnímání a třeba i čas ukáže, že se v něčem mýlil, nevadí to. Věřím, že autor sám se k tomu čestně v dalším pokračování postaví. Při psaní tohoto komentáře mi v mysli tane báseň Vítězslava Hálka: "Nekamenujte proroky! Neb pěvci jsou jak ptáci: kdo hodil po něm kamenem, k těm víc se nenavrací. Soud boží na se národ zve, jenž pěvce své ctít neví, a nejstrašnější kletbou jest, když Bůh odejmul zpěvy. Jeť srdce pěvců nejčistší a všeho hněvu prosté, a co vám zpíval od srdce, to ve svém srdci noste!". Myslím, že se to trefně hodí na autora.

03.10.2023

Knihy Michala Altrichtera čtu pravidelně již cca patnáct let, takže ani tento titul jsem si nenechala ujít. Nynější publikace vychází v nakladatelství Refugium v edici Současné otázky. Myslím, že je to možná i více než 10 let, co tato volná pokračování vycházejí. Zpočátku byly knihy řazeny do kapitol a měly více poznámkového aparátu, postupně se struktura textu reorganizovala do volně řazených odstavců bez poznámek pod čarou. Osobně jsem možná více preferovala dřívější uspořádání, na druhou stranu zjednodušení odkazů jsem uvítala. O. Altrichter v této edici mimo jiné (kromě společenských témat se v knize vždy vyskytují hluboká duchovní zamyšlení zejména o Božím Srdci, ale také témata mariánská nebo podněty z oblasti hagiografie) pružně reaguje na aktuální dění ve světě, na domácí politické i církevní scéně. Předností knihy je, že zohledňuje vždy vícero aspektů, a to díky neobyčejně širokému rozhledu samotného autora a znalosti četných pramenů, na které se odvolává. Dotýká se kontroverzních témat, která dělí společnost, a všichni víme, že nůžky se rozevírají čím dál víc. Tím roste i nárok stát stále statečněji za svými názory. Ať to byl covid a očkování, prezidentské volby, anebo kauza Rupnika aj., nemám důvod pochybovat, že pokud se autor postaví na nějakou stranu barikády (anebo se i postaví „sám proti všem“), pak má pro to pádný důvod a svůj názor vyslovuje naprosto v souladu se svým svědomím. To je prostě svatá věc, jeho právo, a proto si koneckonců jeho knihy kupujeme. U o. Altrichtera mám léty ověřenou jistotu, že si vybranou problematiku pečlivě nastudoval, a především promodlil. Proto jeho knihy doporučuji všem, kdo dbají o svůj všeobecný rozhled a touží se lépe orientovat ve složitostech světa v duchu křesťanské víry.

Ještě dodám, že autor je básník a tomu odpovídá i krása a bohatost jazyka, který používá. Dalo by se říct, že o. Altrichter má za ta léta již vyformovaný a mezi svými čtenáři snadno rozpoznatelný idiolekt, který nás těší a ozvláštňuje jeho knihy tak, že je činí zcela jedinečnými.