Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/264561/mid_jsou-svetla-ktera-nevidime-IIY-264561.jpg
4
4261
4261
Marie-Laure prožívá s milujícím otcem spokojené dětství v Paříži. Život ji však postaví před první těžkou zkoušku, když v raném věku oslepne. Tehdy ještě netuší, že má před sebou další, mnohem obtížnější zkoušky. Němci obsazují Paříž a Marie s otcem jsou nuceni uprchnout, musejí opustit své dosavadní jistoty a vydat se za nejasnou vidinou bezpečného útočiště. Je ale možné najít takové místo v rozbouřené Evropě? Zvláště když s sebou Mariin otec nese nebezpečné tajemství? V německé hornické kolonii vyrůstá sirotek Werner, toužící po jiném osudu, než jaký mu byl předurčen. Chce přijít na kloub všem záhadám, které jej obklopují, fascinuje jej věda, technika. Jeho přirozený talent a samozřejmost, s níž je schopen opravit každé rádio, nezůstanou nepovšimnuty. Zajistí mu místo na elitní vojenské akademii pro Hitlerjugend – stane se z něj specialista na odhalování odbojových aktivit. Werner, který si je stále více vědom nelidských důsledků své inteligence, se nakonec při pátrání po odbojářích dostává i do Saint-Malo. Blíží se chvíle osudového setkání..... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno:
2015
,
MOBA (Moravská bastei)
Originální název:
All the Light We Cannot See, 2014
více info...
Přidat komentář
Tak tohle byla opravdu krása.
Nemám moc ráda tlusté knihy a tuhle jsem odsunovala hodně dlouho.
Válečný román napsaný v několika časových osách, sestavený z příběhů lidí, které svede cesta života dohromady.
Román je psaný v krátkých kapitolách, což je super. Takže čtete a čtete až zjistíte, že za malou chvíli vstáváte do práce :)).
Doporučuji
Kniha se mi velice líbila. Jak už jsem jednou komentovala u Zlodějky knih, dětský pohled na válku je pro mě více snesitelný. Je to spíše příběh, než úplný popis faktů. A přestože by měl každý vědět, co se za války dělo, tento styl mi vyhovuje více. Velice oceňuji nápad autora, že hlavní hrdinkou je slepá dívka, dalo to knize jiný rozměr, se kterým jsem se setkala poprvé. Marie a Etienne mě velmi bavili, a ani Wernera nešlo nemít rád, přesto že bojoval na druhé straně. Krátké kapitoly byly také příjemné, nemusela jsem si dlouho pamatovat jednotlivé příběhy, jako např. u Dívky ve vlaku. Vzhledem k tomu, že příběh za pár stránek znovu pokračoval, mnohem lépe jsem se orientovala. Jediné, co mě trochu mrzelo, je konec knihy. Já jsem neponaučitelná romantička, a všude by se mi líbil happy end. Hvězdu jsem za to ale neubrala, protože popravdě, ten konec vlastně dobrý byl, i když ne podle mých představ. Na knihu z válečného období velmi dobrý. Pro mě tato kniha obsahovala vše, co měla. Rozdíl života v krásné Paříži s životem v dětském domově v hornickém městě. Popis války nejen očima těch, kteří byli okupovaní, ale i ze strany německých vojáků. Knížka pomocí Wernera moc pěkně popsala, že většinou bojovali spíše s démony, které jim popsali jejich velitelé, než že by měli skutečnou představu s kým a za co bojují. Měla napětí, gradaci, dlouho očekávané setkání, možnost být hrdinou. A dar bohyně Země se snad konečně dostal k jejímu milenci (takže přece jen happy end, jen pro jiné postavy) :D.
Knížka to byla skvělá, o tom není pochyb.
Zpočátku jsem ale měla trochu problém se do ní správně začíst. Možná za to taky mohl fakt, že je to kniha dlouhá, psaná na téměř 540 stranách a chvílemi se tak nějak táhne. Po prvních dvou stovkách se to ale zlepšilo a já ji pak dočetla téměř jedním dechem.
Knihy s tématikou 2. světové války mám ráda, jen jsem jich už ale asi trochu přehlcená. V poslední době jako by se s nimi totiž roztrhl pytel. Navzdory tomu jsem ale z téhle byla nadšená.
Hlavními postavami jsou slepá francouzská dívka Marie-Laura a německý sirotek Werner. Tudíž lidé, kteří už samotným původem stojí v jakémsi kontrastu a my máme tím pádem možnost podívat se na válku dvěma různými pohledy.
Život těchto dvou mladých lidí je v knize vyprávěn střídavě ve velmi krátkých kapitolách se začátkem v roce 1944 při obléhání a bombardování města Saint-Malo. Autor se poté retrospektivně vrací do třicátých let, ve kterých obě postavy vyrůstají.
Nicméně během těchto krátkých kapitolek se vyprávění ze dvou hlavních postav rozšiřuje i na spoustu postav vedlejších a příběh samotný končí až rokem 2014 (což pro mě bylo taky velké - a příjemné - překvapení).
Skvělá kniha. Začetla jsem se hned na prvních stránkách a místy ji nechtěla odložit. Možná bych ji vytkla konec, ten by asi býval zasloužil trochu více promyslet. Ale i tak je to na plný počet hvězd.
Téhle knížce paradoxně ubližuje ten obrovský pozitivní ohlas a všechny ty ódy, co se na ní pějí. Protože čekáte naprostou bombu. Bomba to je, to jo. Ale naprostá ne... Je to krásně napsaný/přeložený a překvapivě snadno se to čte. Očekávala jsem, že se tím budu prokousávat, že to bude těžký čtení, ale přečteno jsem měla během pár večerů (ani ne moc dlouhých). Dobrá volba byly krátké kapitoly i posouvání v čase, kdy se obě linky nakonec sejdou. Co mě zklamalo bylo vyznění příběhu jako takové. Očekávala jsem propracovaný příběh, kdy se na konci všechno propojí a já si řeknu "wow". Nestalo se, takže nakonec příběh vyzní dost do ztracena a to je škoda. I tak ale doporučuju. Je to pěkné čtení.
Hodně jsem knížku chtěla přečíst, hodně si ji prožít. Obojí se splnilo.I když v jednu chvíli jsem váhala s odložením knihy.
Zajímavé pojetí, vyhovovaly mi krátké kapitoly, ale že bych byla vyloženě paf to ne - jednou přečíst ano, ale vracet se určitě nebudu :)
Každou minutu jsem měla strach, co se s hlavními postavami stane a to svědčí o dobře napsané knize. Krásný příběh, citlivý.
Kniha je skvělá. Někomu může připadat nijaká, mě připadá zvláštním způsobem jemná. Celý ten příběh s takovou lehkostí plyne. Hrůzy války celý příběh dokreslují a přidávají na dramatičnosti a přesto je v knize něco navíc.... Prostě stojí za přečtení!
Krásný příběh v pozadí války. Zajímavě napsané - autor přeskakuje v čase,a to mi přijde netradiční. Nutí čtenáře zamyslet se nad příběhem a to je to hlavní,co mě na čtení takových knih baví. Kniha ve mě nechala zvláštní dojem a tak to má být ...
Příběh samotný nebyl zase tak špatný. Alespoň ze začátku. Pořád jsem čekala, že se konečně začne něco dít. Konec mi připadal zvláštní, jakoby zbytečný. Do čtení jsem se musela opravdu nutit. Je to škoda.
Za mě to až takový zázrak nebyl..popravdě říkala jsem si, že kniha s válečnou tématikou asi nebude můj šálek čaje, ale zase když už téma bylo ve Výzvě...
Možná jsem knihu četla ve špatné době nebo rozpoložení, ale musela jsem se do ní nutit..až ke konci mě to jakžtakž chytlo. Dávám 3*, za sebe bych ji nedoporučila
Očekávala jsem od knihy zřejmě mnoho. Nesedl mi způsob psaní-přeskakování času, postavy ani příběh nenadchl...
Upřímně, tahle kniha se mi nečetla snadno. Četla jsem jí dlouho a odkládala po pár kapitolách, abych mohla všechno zpracovat. Ale jen co jsem vše zpracovala, chtěla jsem zas brouzdat stránkami s Marií-Laure, Wernerem, Etiennem a madame Macevou. Úžasný příběh, po jehož přečtení jsem cítila neskutečný klid.
Války jsou zbytečné, jak ostatně dokazuje i tato kniha. Přesto není o válce. Je o lidech a o tom, že každý má možnost volby, nehledě na to, jak těžké a riskantní to někdy může být.
Z nějakého důvodu mi kniha nesedla. Ačkoli byla napsaná krásně a dlouhé příběhy jsou to poslední, co by mi vadilo, tempo bylo tak neskutečně dlouhé, líné a celou dobu se v knize v podstatě vůbec nic nedělo...nevnímala jsem žádný vývoj v postavách, v emocích, v pocitech ani v ději. Možná se to jen netrefilo do nějakého mého životního období, ale musela jsem se do čtení poměrně přemáhat. Těšila jsem se a koukala po knize už dlouho, ale jsem zklamaná :)
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál retrospektivní vyprávění
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Hodně silný příběh u kterého mnozí uroní i slzu.
Vřele knihu doporučuji!