Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/264561/mid_jsou-svetla-ktera-nevidime-IIY-264561.jpg
4
4339
4339
Marie-Laure prožívá s milujícím otcem spokojené dětství v Paříži. Život ji však postaví před první těžkou zkoušku, když v raném věku oslepne. Tehdy ještě netuší, že má před sebou další, mnohem obtížnější zkoušky. Němci obsazují Paříž a Marie s otcem jsou nuceni uprchnout, musejí opustit své dosavadní jistoty a vydat se za nejasnou vidinou bezpečného útočiště. Je ale možné najít takové místo v rozbouřené Evropě? Zvláště když s sebou Mariin otec nese nebezpečné tajemství? V německé hornické kolonii vyrůstá sirotek Werner, toužící po jiném osudu, než jaký mu byl předurčen. Chce přijít na kloub všem záhadám, které jej obklopují, fascinuje jej věda, technika. Jeho přirozený talent a samozřejmost, s níž je schopen opravit každé rádio, nezůstanou nepovšimnuty. Zajistí mu místo na elitní vojenské akademii pro Hitlerjugend – stane se z něj specialista na odhalování odbojových aktivit. Werner, který si je stále více vědom nelidských důsledků své inteligence, se nakonec při pátrání po odbojářích dostává i do Saint-Malo. Blíží se chvíle osudového setkání..... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno:
2015
,
MOBA (Moravská bastei)
Originální název:
All the Light We Cannot See, 2014
více info...
Přidat komentář
Právě ji čtu. Jsem cca v polovině a nabyl jsem dojmu, že styl psaní je pro mě nepřijatelný. Příběhy jednotlivých postav jsou prostřídány. Proti tomu nic, kdyby každý ten střípek událostí jednotlivých příběhů nebyl napsán na maximálně dvou stranách, přičemž jedna půlka strany je prázdná. Rozuměj nepotištěná. To je ale zbytečné plýtvání materiálem. Jen co je pravda. A že těch postav je docela dost, tak je z toho docela nepřehledný guláš. To je jako kdybych vám všem tady psal tento text způsobem, že každé slovo vám nabídnu na extra řádku. Nejsem na konci, ale manželka dočetla a prohlásila: "Příběh slušný a zajímavý, ale naprosto příšerně napsaný". A Pulitzerova cena? Inu, dnes se takovými oceněními nedá usuzovat, že je to TO PRAVÉ zrovínka pro nás. Nebo snad jenom pro mě? Vždyť vzpomeňme na "intelektuální" Berlínský mezinárodní filmový festival či na Filmový festival v Cannes. Oceněné také nejsou TY NEJLEPŠÍ, ale jen ty nejintelektuálnější. Mě tato kniha kupodivu stále drží, ale nadšen nejsem, jen čekám, až se trpělivě prokoušu k vyvrcholení. Za ty peníze a za to ohromné množství nepotištěného papíru to ale nestojí.
Na knihu jsem se těšila velmi dlouho, ale nakonec jsem mírně zklamaná. Na konci jsem sice dojatá byla, a to hlavně z toho důvodu, že mi kniha připomněla, jak nedávná je historie 2. světové války. Že se svět neuvěřitelně rychle mění a to, co máme teď, zítra mít nemusíme. Krása této knihy je v příbězích dvou lidí, kteří nejsou stateční, ale prostě žijí tak, jak musí. Anthony Doerr nesází na naturalismus války, drama ani beznaděj, ale na dlouhý příběh lidského života poznamenaný hrůzou něčeho, co si již pamatuje jen jedna generace. Tu Pulitzerovu cenu chápu, ale mně se do vkusu autor moc netrefil, bylo to dlouhé a kapitoly příliš krátké, jaká ironie.
Pěkný příběh. Chvíli mi trvalo než jsem si zvykla na přeskakování mezi časovými obdobími, ale pak už se to četlo dobře.
Nádherné!!! Miluju knihy z této doby a už se těším, až si ji přečtu znovu. Jen jsem patrně doufala v jiný konec.
O této knize už toho bylo hodně kladného napsáno a byla oceněna Pulitzerovou cenou, o to víc možná budu vypadat jako literární ignorant, protože já z ní zase tak nadšená nejsem.
Je čtivá – ano – to je způsobeno hlavně krátkými kapitolami, ale já i přes tuto výhodu jsem se vlastně musela do čtení nutit. Nic mě netáhlo zpátky do dvou i více prolínajících se příběhů, mezi kterými autor neustále přeskakuje a nejen v ději, ale i v čase. Zakomponování mystického pověsti o vzácném drahokamu do příběhu mi přišlo tak trochu navíc i proto, že v knize vlastně chybí, co se s ním stalo.
Úprava: Na základě upozornění jednoho uživatele DK musím uvést, že to v knize nechybí, jen já jsem to asi přehlédla nebo nepochopila.
Události 2. světové války byly popsány v mnoha knihách, takže se už těžko můžeme setkat s něčím novým. Tady mám pocit, že se autor snažil tlačit na citovou rovinu čtenáře. Třeba znásilnění Rusy mi v knize vyznělo, jako by to tam autor prostě musel zařadit, aby šokoval a mohl si to odškrtnout na svém seznamu válečných hrůz.
V knize je samozřejmě mnoho částí a myšlenek, které si zasloužení ocenění. Například pasáže o nevidomé dívce a jejím způsobu vidění světa, pohled na válku očima francouzské dívky a její rodiny a na druhé straně prožívání Hitlerovy doby německým nadaným sirotkem.
V každém případě ovšem doporučuji si knihu přečíst nejen proto, že ji většina čtenářů považuje za mimořádnou, ale proto, abyste se na 2. světovou válku podívali jinýma očima a na knihu si potom vytvořili vlastní názor.
Jelikož ráda čtu knihy s touto tématikou, zrovna tento příběh se mi nečetl dobře. Myslím si, že kdyby kniha měla klidně o 200 stran méně, nevadilo by to. Naplno mě příběh upoutal až na konci, kdy se začlo dít něco víc. Dost mi to připomínalo Deník Anny Frankové (byť se to nedá srovnávat, vím).
Krásná kniha o ošklivé době. Na knize mne uchvátil nejen příběh, ale i styl jakým je psána. Vždy, když dočtu takovou knihu, je mi líto nepoučitelnosti lidstva, které se stále dopouští stejných zvěrstev. Hlavní hrdinové nemohou být čtenáři nesympatičtí a to i přes všechno, co se kolem nich děje. Jsou to Hrdinové s velkým H. Kniha si jistě zaslouží ocenění, která ji byla udělena. Možná bych jen příběh ukončila už v roce 1945, byť by to bylo příliš kruté. Rozhodně nejlepší čtení letos!
Jedním slovem ÚŽASNÁ!
Včera dočteno.... to co ve mě kniha nechala zůstane napořád..
úžasně napsaná kniha. Druhá světová válka zase jinak než nám byla prezentována. Z pohledu dospívajících lidí ze dvou stran barikády. Krásný příběh.Kniha ve mě zanechala nesmazatelnou stopu. Určitě si ji za nějaký čas přečtu znovu.
Ze začátku mi dělalo problém si zvyknout na střídání "současnosti" a "budoucnosti", ale pak jsem si zvykla :) Příběh sice plyne pomalu, ale nepřipadal mi "natahovaný", styl vyprávění se mi moc líbil. Očekávala jsem úplně jiný konec, ale nakonec byl asi lepší ten, který byl v knize (ten můj byl příliš idealistický :D ). Jen možná poslední kapitola z roku 2014 už mi přišla trochu navíc.. Nicméně moc pěkná knížka, která se i přes svůj vysoký počet stran čte zlehka a rychle :) Pokud máte rádi válečné příběhy s kapkou napětí, které neobsahují žádné detailní krvelačné scény na každé druhé stránce, určitě neváhejte :) Za mě moc pěkná knížka, u které se člověk i občas pozastaví a zamyslí..
Opravdu pěkná kniha. Zpočátku mě děj moc nebavil a do čtení jsem se musela trochu nutit, ale pak jsem se začetla a knihu přečetla za tři večery. Fajn je, že se prolínají dva příběhy dohromady, takže kniha nenudí. Myslím si ale, že tohle je spíše ten typ knihy, kterou si přečtete jen jednou, na chvíli vás okouzlí a pak ji založíte do knihovničky a znovu se k ní nevrátíte, takže dávám 4 hvězdičky.
Příběh krásný, četl se mi velmi těžko, ostatně jako jakékoli jiné knihy psané o válečném období. Jen jedno mínus - kniha mohla být aspoň o 200 stran kratší - svou kvalitu by neztratila. Tak jsem se někdy do čtení nutila, některé pasáže byly zdlouhavé... Škoda toho. Jinak samé plusy.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Byla čtivě napsaná. Napsaná z jiného pohledu než ostatní knihy s válečnou tématikou. Podle mě skvělý nápad a dobré čtivo. Jen jsem litovala, že už je konec.
Skvěle napsané, líbí se mi autorův styl psaní i bohatý jazyk. Příběh mne bavil, byly tam napínavé momenty, bylo to skutečné. Jen ten konec mě nějak zklamal, čekala jsem víc. Po tak rozjetém ději se to prostě neurčitě zastavilo, a zanechalo ve mně rozporuplné pocity. Z mého pohledu má kniha nedotažený závěr.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí zfilmováno – TV seriál retrospektivní vyprávěníAutorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
ÚŽASNÁÁ kniha!!!!a zezačátku se to tak nezdálo....