Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/436481/bmid_jsou-svetla-ktera-nevidime-N1L-436481.jpeg
4
4299
4299
Kniha je držitelem prestižní Pulitzerovy ceny Marie-Laure prožívá s milujícím otcem spokojené dětství v Paříži. Život ji však postaví před první těžkou zkoušku, když v raném věku oslepne. Tehdy ještě netuší, že má před sebou další, mnohem obtížnější zkoušky. Němci obsazují Paříž a Marie s otcem jsou nuceni uprchnout, musejí opustit své dosavadní jistoty a vydat se za nejasnou vidinou bezpečného útočiště. Je ale možné najít takové místo v rozbouřené Evropě? Zvláště když s sebou Mariin otec nese nebezpečné tajemství?V německé hornické kolonii vyrůstá sirotek Werner, toužící po jiném osudu, než jaký mu byl předurčen. Chce přijít na kloub všem záhadám, které jej obklopují, fascinuje jej věda, technika. Jeho přirozený talent a samozřejmost, s níž je schopen opravit každé rádio, nezůstanou nepovšimnuty. Zajistí mu místo na elitní vojenské akademii pro Hitlerjugend – stane se z něj specialista na odhalování odbojových aktivit. Werner, který si je stále více vědom nelidských důsledků své inteligence, se nakonec při pátrání po odbojářích dostává i do Saint-Malo. Blíží se chvíle osudového setkání...... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno:
2020
,
MOBA (Moravská bastei)
Originální název:
All the Light We Cannot See, 2014
více info...
Přidat komentář
Tuhle knihu jsem si plánovala přečíst hodně dlouho. Když jsem ji konečně našla v knihovně, na první pohled mě vyděsil objem. Tento strach mě přešel potom, co jsem si knihu prohlídla zevnitř. Nikdy nebudu litovat toho, že jsem si ji přečetla.
Kniha vlastně ukazuje dějové linky nevidomé dívky Marie-Laure a plavovlasého kluka Wernera. Také se objevuje dějová linka prokletím a záhadami opředeného diamantu Moře plamenů. Kniha měla hluboké myšlenky, dokázala vtáhnout do děje (hlavně svýma krátkýma kapitolama :D).
Obálka je nádherná. Uvidím, jestli si přečtu další knihy od tohoto autora, ale tahle kniha se mi zapsala do paměti a už ji neopustí. :)
Autor si vybral zvláštní hrdiny pro svůj román, ale do jisté míry se dá říct, že i ta doba byla zvláštní. Pro nás až nepředstavitelná. Přiznám se, že knihám s podobnou tématikou se snažím vyhýbat, ale díky recenzím jsem se přece jen do této knihy pustila a i když se cítím jak když mě někdo vytáhnul ze ždímačky, nelituji jediné přečtené stránky.
,,Otevřete oči a dívejte se jimi, než se zavřou navždy."
Kniha je napsaná neotřelým způsobem. Krátké kapitoly dodávají knize spád a to samé vyprávění různých postav a ze dvou různých časových linií. Zní to zmateně, v knize to zmatené není. U někoho jsem četla, že mu trvalo než se zorientoval, tohoto pocitu se mi nedostávalo a byla jsem zorientovaná od začátku. Při vyprávění dvou vypravěčů mívám jednoho oblíbenějšího, ale tady jsem se těšila na příběh francouzské slepé dívky Marie-Laury stejně tak německého sirotka Wernera. Ač stáli každý na druhé straně "barikády" autor vystihl jak válka smetla všechny. A na pozadí toho všeho autor rozehrává pátrání po diamantu Moře plamenů.
Krom válečné tématiky a otázky lidskosti autor se otřel i o témata jako slepota či věda a knihu tím tak báječně obohatil. Ještě pár stránek navíc a snad bych si i začala hledat jak sestavit rádio či se jen zadívala do encyklopedie na všechny možné druhy plžů...
Takovéto typy knih by měly být na středních školách povinné, aby se nemohla opakovat podobná zvěrstva.
Z počátku nemastný neslaný rozjezd, ve kterém jsem se hůře orientovala, dostal ve druhé třetině velmi slušnou rychlost a spád. Mlhavé náznaky do sebe začaly zapadat, útržky dostaly smysl a řád. Je velmi zajímavé vidět stejné věci z různých úhlů pohledu! Dojemné vyprávění o době, která ovlivnila milióny osudů nejenom ve svém čase, ale i hodně dlouho po něm.
Jsem zklamaná...tolik jsem očekávala. Přečetla jsem 214 stran a ukončila trápení. Nic co by mě vzalo za srdce nebo bralo dech. Zlodějka knih byla o několik tříd výš.
Tahle knížka byla jednou z nejlepších, co jsem kdy četla. Mám ráda knihy s tématem 2.světové války, Vypravěčka a Zlodějka knih se mi moc líbily, a tato kniha nebyla výjimkou. všechno do sebe zapadalo a vždy, když jsem musela knihu odložit, tak už jsem se zase těšila, až budu mít čas se k ní vrátit. Doporučuju!
Koupil jsem víceméně omylem a trochu se děsil kulis 2. sv. války. Příběh mne ale doslova pohltil. Fí! Bavily mne osudy snad všech postav, které se postupně vzájemně proplétaly do konečné mozaiky. Kniha ve mne vyvolávala celou řadu otázek - od života nevidomých, přes některé historické detaily - například přítomnost Bělogvardějců v Berlíně (dosud jsem žil v domnění, že za 2. sv. války už neexistovali), až po techniku radiového vysílání. Jen mne trochu mrzelo množství překlepů - když jsem si já všiml cca 10, kolik jich v knize asi je? Vždy mne vytrhly z příběhu...
Nevím, proč je kvůli této knize tolik povyku. Upřímně přiznávám, že jsem si ji koupila jen kvůli krásnému obalu, a tím má chvála na tuto knihu končí. Druhá světová válka je, jak se zdá, vděčné téma. Ale ne každý jej umí správně a hlavně poutavě pojmout. Náznak rádoby fantasy s prokletým modrým kamenem si mohl autor odpustit, navíc se na konci pořádně ani nedovíme, jak to s kamenem dopadlo. Příběh je vcelku nezajímavý, hromady a hromady popisů, z nichž jen málo je vydařených. Výhodou jsou krátké kapitoly, které mě nutily číst dál a dál, i když mě kniha nebavila. Pan Doerr pro mě prostě není spisovatel, nemůžu si pomoct. Stále však věřím, že v něm dřímá větší potenciál. Za mě 2 hvězdy.
Knížka nabízí velmi netradiční pohled na válečnou situaci. Ukazuje, že v životě se na všechny věci dá nahlížet z mnoha úhlů a svět není černobílý.
Časové skoky a kratší kapitoly byly neobvyklé, ale dle mého názoru přínosné. Hledání diamantu mi sice přišlo zbytečné, ale dokázalo příběh oživit a dodalo mu na originalitě.
Mnohými čtenáři kritizovaný závěr hodnotím jako povedený, i když mohla kniha skončit více otevřeně, a pak by si konec každý domyslel po svém. Jinak ale bez váhání dávám pět hvězdiček a knížku všem doporučuji jako zajímavé dílo k zamyšlení.
Tento typ literatury není nic pro mě. Střípky ze životů slepé francouzské dívky Marie-Laure, jejího otce, strýce a na druhé straně nadaného německého chlapce-sirotka Wernera, jeho sestry atd. v nelehkých válečných letech by mě zaujaly spíše popisované jakožto příběh(y )/román( y) udržující určitou časovou a dějovou linii, ale nikoliv jakožto chaoticky poházená krátká vyprávění, která do děje vtáhnout nedokázala, byť jsem se snažila sebevíc a knihu s velkým přemáháním dočetla. Rádoby dobrodružné pátrání německého praporčíka van Rumpela po drahokamu bylo v příběhu naprosto zbytečné a nesmyslné..
Fantastická kniha, která ve mně zanechala silný zážitek. Všem doporučuji. Přečetla jsem jedním dechem.
Neobyčejný příběh, poutavé vyprávění. Krátké kapitoly dají knize švih a nutí číst dál a dál.
Krátké kapitoly zapříčiňují svěží tempo bez žádných složitých zápletek. Děj se odvíjí plynule s chvilkami mírného napětí. I zde se najdou drastické momenty, ale zapálení postav pro vědu a přírodu vás po šokujícím popisu pohladí na duši.
Neobvyklý náhled na válku z pohledu slepé francouzské dívky a kontrastně k tomu inteligentního německého sirotka je nápaditý. Holocaust je téměř vynechán, ačkoliv je to velmi silné a typické téma pro období druhé světové války. Autor se zabývá zcela odlišnými problémy jako je slepota, dospívání a včlenění se do společnosti v dané době. Považuji to za odvážný krok. Líbí se mi poukázání na to, že k selekci (ne tak razantní, přesto stále drsné) docházelo i v řadách německých chlapců nebo na snahu odboje, což bývá často přehlíženo nebo zatlačeno do pozadí. Honbu za kamenem nebudu komentovat, nebylo to třeba.
Konec je vskutku nijaký, možná bych ocenila i více happy end než suché odvyprávění uběhlých životů. Celkově kniha je lehce nadprůměrná. Doporučuji ale přečíst z důvodu, že se jedná o zcela jiný pohled na druhou světovou válku.
Ja byla z knihy nadsena..vyhovuji mi kratke kapitolky,ktere nuti cist dal..malinko jsem se jen ze zacatku ztracela v tom retrospektivnim psani,ale jak si clovek zvykne,tak v pohode..za me 4
Původně jsem si tuto knihu chtěla koupit, ale po přečtení jsem ráda, že jsem to neudělala..moc mě tedy neoslovila, jak píší mnozí..začátek pěkný, konec nic moc...nějaký a nijaký..
Kniha nebyla rozhodne nejlepsi, kterou jsem kdy cetla. Byla vcelku dobra, mam vsak pocit, ze nebyla natolik dobra, aby ziskala tolik publicity, o Pulitzerce nemluve. Nicmene, byla psana krasnym jazykem. Vety byly lahodne znejici a kratke kapitoly dodavaly pribehu tempo, ktere jinak postradal.
Cetla jsem ji na muj vkus dost dlouho na to, abych mohla premyslet o tom, co dneska internet s publicitou knihy dokaze udelat. Byla mi naservirovana mnozstvi internetovych doporuceni, instagramem pocinaje, knihkupcimi kritiky, chvaly a fotografiemi konce, radoby blogy a to jen za ucelem prodat. Dneska je cist knihu velice in. Dneska je dobry kseft prodavat, co je in. JSKN jsou in. Tim knihu nehanim, naopak se ji klanim. Je vazne dobra. Ale reklam moc nedbejte.
Za mne velmi silný příběh.
Kniha, která mne připoutala svým neobvyklým zpracováním a hlubokým lidským příběhem. To, co knize jiní vyčítají - krátké kapitoly, stručné popisy, zhuštěný text - bylo pro mne naopak prvkem originálním a svěžím. Rozhodně tím nijak příběh neutrpěl - řekla bych, že spíše získal. Nechává dostatečný prostor pro fantazii, ale zároveň dokáže válečnou atmosféru a útrapy vystihnout tak přesvědčivě a hutně, až z toho mrazí. Četla jsem více děl z období války, které byly mnohem popisnější, detailnější a obsáhlejší, ale pocit z obou forem zůstává tentýž - jak strašně zbytečná každá válka je....Jak se za každým zmařeným životem skrývá jeden lidský příběh. Každý padlý voják byl člověkem, jenž miloval, byl někým milován, měl rodinu či přátele.
Nádherný příběh lidskosti, který jen tak brzy z mé mysli nezmizí...
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál retrospektivní vyprávěníAutorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Věřím, že na mnoho čtenářů bude tato kniha působit občas zmateně, prolíná se v ní více osob a občas se někam "uteče" v čase, ale na druhou stranu, kniha je tak čtivě napsaná, že koho pohltí, nebude mít s tímto občasným přebíháním problém.
V současné literatuře je tolik knih napsáno doslova "na jedno brdo", nic originálního, dokonce i jazyk, který se užívá, mi přijde pořád stejný. A v této knize došlo ke změně. Píše o válce z pohledu, který si neodkážeme představit, z reality, z toho, jak se cítily konkrétní osoby a jak vyznívaly konkrétní situace. A nenutí nás brečet nad dojemným příběhem, nutí nás se nad tím zamyslet, což je podle mě mnohem víc, jelikož těch nešťastných dojáků už je až až, tohle je jiné, než ostatní soudobé knihy.
Objevil se autor, který umí psát.