Julietta
Donatien Alphonse François de Sade
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/186390/bmid_julietta-K1M-186390.jpg
3
104
104
2., revid. vydání. Julietta je jako neřestná bytost odvrácenou tváří své sestry Justiny, ženským zosobněním zla. Po svém odchodu z kláštera v Panthemontu, osvobozena od všech myslitelných pout tradiční morálky, nemilosrdně pronásleduje čistotu a ctnost. Na francouzském dvoře se stává temnou bakchantkou, která praktikuje surové sexuální násilí a libuje si v děsivých zločinech a vraždách. V tmavých sklepeních, kde neexistuje Bůh, dává propuknout síle svých zhoubných vášní, stává se velitelkou hříšného světa cizoložství, krvesmilstva a sodomie. Je fascinována utrpením nevinných obětí, jejich hrůzou a bolestí, když jsou před svou smrtí mučeny a nuceny provádět nejzvrhlejší tělesné výstřednosti. Zlo je zde obsesí, která si libuje v prznění nevinnosti, uvrhává ctnost do spárů ďábelské krutosti a je východiskem Sadovy tvorby, v níž je ctnost nelidsky trestána a neřest je neodolatelnou slastí.... celý text
Literatura světová Romány Erotika
Vydáno: 2007 , DybbukOriginální název:
Histoire de Juliette ou les Prospérités du vice, 1799
více info...
Přidat komentář
Po odchodu z kláštera a odloučení od své sestry Justiny se Julietta dostane na francouzský dvůr, kde ve sklepeních provozuje sadomasochistické potěšení pro ty, kteří po tom touží. Julietta je pravým opakem své sestry a přímo si libuje v násilí. Markýz De Sade musel být těžce zvrácený člověk, pokud vymýšlel v románu praktiky, které provozovala Julietta a kdo ví, zda tomu tak opravdu v 18. století třeba nebylo.
Nebudu vám lhát, Julietta je po mém soudu z dvojice Justina a Julietta ta slabší kniha. Jsem-li o Justině schopen říci, že veškerá perverze knihy slouží jako pouhopouhý věšák na filosofii, u Julietty je tomu jinak. Ano, kniha sama je pro nás stále zajímavý filosofický artefakt, ale nikoliv jako nositel autorovy filosofie, ale jako vyvrcholení jedné éry.
Co tím myslím? Justina nese autorovu filosofii inherentního zla a utilitarismu (případně cokoliv dalšího co v ní najdete, je toho víc; utilitarismem tu míním egoistický, darwinistický utilitarismus, ne utilitarismus klasický, či některý z jeho moderních alternativ), Julietta sama nenese nic, než výsměch morálním hodnotám, zesměšnění systému a zla pro zlo. Zatímco brutalita Justiny je relativně mírná, je Julietta extrémně přehnaná a to dokonce do té míry, že prakticky od prvního seznámení s jistým ministrem Saint-Fondem není schopná gradovat, což jí rozhodně nepřidává co do čtenářského zážitku. A to se mi mimochodem stalo snad poprvé u literatury, kterou lze brát vážně, že by ve svém extremismu nebyla schopna gradovat.
Kniha navíc, co si budeme nalhávat, působí dosti nedokončeně. Celkem vzato se vleče a najednou během jedné stránky dojde k vyvrcholení, bez vnitřní návaznosti. Autor zjevně nestíhal. Kniha tak ještě více působí jako jakási kapitola 120 dnů sodomy.
Ale přesto kniha nezůstává bez zajímavosti. Při pohledu na ni lze prohlásit: Hle, osvícenství!
Víte, já nejsem proti myšlence osvícenství, ba naopak, jsem pro ni. Problém je, že ono se to s ní od počátku pojalo tak trochu špatně a ta kára se dotáhla dál, než by bylo vhodné. Učenci frankfurtské školy (ale nejen ti, pouze je mám s de Sadem nejspojenější), říkají, že Osvětim byla vrcholem myšlenky osvícenství. Souhlasím. Julietta je druhým vrcholem. V ní, i v Justině (jen méně nápadně) můžeme pozorovat klasicky osvícenské postupy. Odloučení od boha a dokonce vyloučení z přírody (odvržení rodinných, společenských, i enviromentálních vlivů), rezignace na metafyzické normy, soustředění se pouze na člověka. Škatulkování, snaha narovnat všechny do jedné, maximálně dvou skupin. To je u de Sada naprosto extrémní. V jeho případě existují pouze dva druhy lidí slabí, ctní a poražení a proti nim stojí silní, zvrácení a vítězní. Ti druzí mohou konzumovat ty první, protože jsou přeci naprosto neužiteční, jsou pouhým materiálem, plně odděleným od jakékoliv individuálnosti. Lidé jsou materiálem, který je třeba užit ke svému požitku. Ten samý přístup vedl k holokaustu.
Z tohoto pohledu a nikoliv z jiného, je Justina zajímavá. Je to kniha, která je karikaturou toho nejhoršího z pravděpodobně nejvlivnějšího a největšího filosofického směru všech dob. Tedy, vyplatí-li se knihu číst? Neoddiskutovatelně ano. Ne každý toho bude schopen a na rozdíl od Justiny je to naprosto pochopitelné, ale ten kdo se chce zabývat filosofií (i na mé, laické úrovni) nesmí se této knize vyhnout, protože její stopa a stopa Donatiena Alphonse François markýze de Sada jak ve filosofii, tak v literatuře je neignorovatelná.
Přijde mi to o dost horší než Justina. Nad detailními popisy jen člověk kroutí hlavou.
Tak som si povedala: "Videla si film, čítala si Justinu, tak si už prečítaj aj Juliette." Tak som prečítala.
Markýz ve své vrcholné formě. Místy připomíná 50 odstínů šedi, jen s větším důrazem na romantiku. Nakonec je to kniha z dob francouzské revoluce, takže nečekejte nic odvážného.
Víte, co miluje západní civilizace? Individualitu a svobodu. A přesně to markýz svým čtenářům nabízí. Moc pěkné, což? Svého času jsem se zeptal našich amerických přátel, proč se u nich markýz nevešel do povinných osnov, když jeho učení vystihuje to, nač občanů Spojených států kladou takový důraz.
Markýz svou filosofii prodává pomocí sexu, což by každý americký businessman měl dokázat ocenit.
Všimněte si prosím, jak hezky umí hlavní hrdinové vystupovat navenek, když zpronevěří peníze sirotkům a vdovám. Vysmívají se zákonům tohoto světa, protože mají moc stát nad nimi.
Zničené země, milióny mrtvých ve jménu svobody a demokracie nebo boje proti komunismu, vypálená města, zničené ekosystémy, hromady lží, absolutní beztrestnost - pokud jsou Spojené státy naše novodobé božstvo, pak markýz de Sade byl jejich prorokem.
Čtěte jeho dílo a snažte se pochopit, před čím vás varoval.
Protipól Justiny. Julietta je zvrhlá a to, co Justina považuje za muka, sama vyhledává a rovněž způsobuje. De Sade se tu naplno rozjíždí, i když se brzy začne opakovat. Julietta je ztělesněním hříchu a neřesti, kdy pro vlastní slast vyhledává mučení a prznění nevinnosti a krásy. Oproti Justině se zde De Sade vyžívá v krvi, umučení k smrti, kanibalismu, nekrofilii a zrůdnostech.
Myslel som si, že to bude niečo podobné ako Justina, ale akoby to písal niekto iný. Dokonca tu bolo ešte menej príbehu.
Kniha, která má světlé momenty a svým způsobem padají vyjímečné a zajímavé ideje snoubící se s detailním popisem prasáren. Ovšem nenávaznost textu jí rozhodně nic nepřidává. Nedočetl jsem do konce.
Myslím, že všichni, kteří se rozhodli tuto knihu číst, tak dopředu museli vědět co je čeká. Jedná se o poměrně útlé dílko, které jsem si nahrál do své e-čtečky, abych si to mohl číst při cestách metrem do práce. No po pravdě jsem už zažil lepší čtení do ranní špičky, kdy půlka lidí do vás strká a druhá vám čte přes rameno :-) . Autorova fantazie co se sexu týče je poměrně bohatá, když uvážíme v jaké době žil. Rosenberg a Rocco Sifredi by mohli skoro závidět co se různých nechutností a extrémů týče. Nicméně kniha ve správném rozpoložení dokáže i příjemně nabudit a vzrušit (tedy v některých scénách samozřejmě). Nicméně myslím, že stojí za to si ji přečíst.
Autorovy další knížky
| 2006 |  120 dnů Sodomy |
| 2002 |  Justina aneb Prokletí ctnosti |
| 2010 | Justina a Julietta |
| 1991 | Julietta čili Slasti neřesti |
| 2008 | Zoloe a její dvě pomocnice neboli Několik týdnů života tří hezkých žen |
Skor len taka spomienka.
Ranne 90 roky by som nazval Velkym erotickym uvolnenim, a novinove stanky zaplavila tsunami bobrov. Z vekslakov v sustakoch sa stali podnikatelia, a bezny obcan zazival euforiu "Teraz sa uz moze vsetko." Ja som mal 17 rokov, vyzeral som tak na 12... takze prasacinky mi odmietali predat. Leo, Herald, Sex Tabu, a aj tieto zositove Sado-Maso-Uzeniny. Nastastie moj otec bol dostatocne velky perverzak, aby okrem ineho kupoval vsetko co vtedy vychadzalo a naivne si myslel, ze to doma dobre schovava.
Takze potajme som cital aj Justinu, Juliettu, Emanuelu, a podobne krepotiny nevalnej umeleckej kvality. Ale samozrejme v mojich formativnych rokoch to malo na moju fyziologiu znacny dopad.
Keby sme vtedy len tusili, co prinesie este internet!!! Toto bol oproti buducnosti uplne slaby vyvareny Pigi cajik. A to je Sade predstavitel nie klasickej sexuality ale ako sa pise... znacne deviantnej. Za mna, (pozri napred obalku Cesty 1991), najvacsi devianto bol grafik, ktory vyrobil na obalku kolaz, a dal tam hlavu Grace Jones z filmu Conan Destroyer na telo nejakeho pazata z Noci na Karlstejne.