Justina a Julietta
Donatien Alphonse François de Sade
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/24987/justina-a-julietta-24987.jpg
3
183
183
Dva slavné texty markýze de Sade, Justina, čili Prokletí ctnosti, a Julieta, čili Slasti neřesti, významným způsobem poznamenaly vývoj světové literatury až do jedenadvacátého století. Jejich české překlady jsou oproti originálům sice značně pozměněné, jejich vliv na českou literaturu však nebyl nijak meší. Obscénní a násilnické sexuální scény tak nejsou zdaleka jediným, co četba těchto textů může i dnešnímu čtenáři přinést...... celý text
Literatura světová Romány Erotika
Vydáno: 2010 , Levné knihyOriginální název:
La Nouvelle Justine ou les Malheurs de la vertu / Histoire de Juliette ou les Prospérités du vice, 1797
více info...
Přidat komentář
I když nemám prakticky žádné předsudky k různým sexuálním praktikám, tak některé části byli už moc.
Část o Justině mi přišla čitelná a měla nějaký děj, druhá část s Juliettou byla už moc přehnaná a příběh nebyl nic moc. Ačkoliv si určitě své čtenáře najde, já bych znova nečetla a knihu posílám dál.
No, jestli tohle poznamenalo vývoj světové literatury, to úplně nevím, ale moji duši to poznamenalo 100%.
Fuj, co jsem to zase četla! Justina ještě dobrý, to mělo aspoň příběh a celkově to tak nějak dávalo hlavu a patu. Konec povedený.
Nojo, ale co Julietta? To už bylo zase jen o odpornostech, příběh nikde, zase žrali vše možné i nemožné, znásilňovali na všechny způsoby. Co si z tohohle mám asi tak vzít, kromě toho, že Sade byl fakt čuně?
Vůbec se nedivím, že podle tohohle pána vznikl pojem sadismus, protože tohle opravdu sadistické bylo. Kromě 120 dnů Sodomy jsem nečetla větší hnus, a doufám, že už se ke mně nikdy žádná podobná kniha nedostane.
Hodnotím o hvězdičku lépe, než 120 dnů Sodomy, protože tady aspoň první část opravdu měla příběh (woow!)
Celkově knihu rozhodně nedoporučuji slabším povahám, ale kdo chce náhlednou do mysli extrémního sadisty - směle do toho. Na tuty budete překvapeni.
Stejně jako 120 dnů Sodomy, i tato kniha se mi velmi špatně hodnotí. První část vyprávějící o Justině se mi líbila více, protože jsem v ní nacházel alespoň nějaký děj. Vyprávění o Juliettě v druhé části je pak plejádou stále se stupňujících zvráceností i bizarností, nad kterou i dnes citlivější povahy musí kroutit hlavou. Nicméně, nevím, jestli to bylo dáno pisatelským umem de Sada nebo skvěle odvedenou prací obou neznámých překladatelů, ale stylistika textů se mi natolik líbila, že jsem celou knihu přečetl téměř jedním dechem.
Obě knihy, jak Justinu, tak Juliettu jsem komentoval samostatně, takže pokud se chcete co na nich shledávám zajímavého separátně, jděte k jednotlivým knihám, zde se pokusím o jakési shrnutí.
Potřeba přečíst si podruhé Justinu a Juliettu vyvstala asi před měsícem, kdy jsem musel smutně a poníženě odložit knihu Dialektika osvícenství, protože na mne byla, přiznávám to velice potupeně, příliš složitá. Shledal jsem, že chci-li si onu knihu přečíst, musím si znovu, tentokráte s trochu jiným pohledem, přečíst Justinu a Juliettu a poprvé Iliadu, Odysseu a Kritiku čistého rozumu. Inu, první položka je hotova.
A jaké to bylo? Dosti zajímavé. Je zajímavé, že zatímco pohled na Justinu se nemusí měnit ať ji čtete individuálně, nebo kontextu Julietty, Julietta získává v kontextu Justiny mnohem zajímavější rozměry. Justina nastavuje filosofické postoje, které posléze přejímá Julietta a aplikuje je do dost nechutné praxe v pohledu druhé strany. Ano, Julietta je pouhá demonstrace, nemá hlubší obsah, zatímco Justina je opravdu více méně filosofickou statí, ale přeci jenom ta Julietta získává ve dvojici o něco více.
Oba příběhy jsou přirozeně vystaveny na opozicích, ale některé pasáže se vzájemně vysloveně zrcadlí, což je, myslím, zajímavé. V Justině, například, baron vysvětluje, že matkovražda není vlastně vůbec zločin, že za zločin by se dala ještě tak považovat otcovražda. V Juliettě naopak ministr Saint-Fond vysvětluje, že otcovražda není ani za mák zločinem. Oba muži argumentují totožně tím, že ad a) matka, ad b) otec pouze naplnili svůj chtíč a děti tedy nenesou povinnost vděčnosti. Toto naprosté odříznutí od rodinných hodnot je mimochodem podle mne další zajímavá ukázka extrémního osvícenství dané knihy.
Na této scéně je také možné demonstrovat gradaci knih. Zatímco Julietta v rámci sebe není schopna gradovat, protože její brutalita už v polovině dochází představitelných výšin, meziknižní srovnání působí zajímavěji. Jak v Justině, tak v Juliettě je rodič (v prvém případě matka, ve druhém otec) velice bohatý a jeho smrt zvýší příjmy dítěte, dále je rodič v obou případech nenáviděn za to, že se láskyplně snaží stát v cestě zhýralosti dítěte a přivést jej zpět na „dobrou“ cestu. Dále je v obou případech nástrojem vraždy jed a to sice nastražený na příkaz muže (dítěte) jednou z obou sester. Avšak, zatímco Justina svůj úděl odmítá, Julietta poslušně koná, zatímco matka pana de Bressac (stejně zavražděna, akorát přímo synem) zmírá mimo obraz a to nikterak explicitně, otec pana Saint-Fonda umírá na scéně, přičemž je v průběhu mučivého umírání vystaven, nyní mi promiňte, pohledu na to, jak jeho syn análně násilní svou dceru a sám totéž prožívá od svého přítele, načež syn, k samému otcovu sklonu, znásilňuje i trpícího otce. Zatímco Justina je za relativně „normální“ vraždu, kterou nadto ještě ani nespáchala potrestána a trpí, je Julietta za účast na takové akci jakou jsem právě popsal, bohatě odměněna. To myslím dobře nastiňuje kontrast knih a filosofické nuance, které se na jejich pozadí odehrávají, ač, jak jsem již naznačil, filosofické podtexty Justiny jsou mnohonásobně zajímavější.
Snad už jen dvě stručné poznámky. Tak zaprvé, je nutno ocenit zajímavé struktury textů a jejich naraci. Vypravěč v Justině je rámcován extradiegetickým, heterodiegetickým vypravěčem, prostředek příběhu je vyprávěn intradiegetický a homodiegetický – jedná se o samou Justinu. Julietta je na druhou stranu celou dobu vyprávěna pouze Juliettou samou – intradiegetickým a homodiegetickým vypravěčem. A tak podle mne není zcela jisté, které vyprávění je považovatelné za hlavní, zda to Juliettino, protože následně i Justina vypráví svůj příběh Juliettě, nebo Justinino kvůli formě.
A nakonec si ponechávám poněkud vedlejší otázku, zda je dobře, nebo špatně, to, že se de Sade příliš nevyučuje. Podle mne není v zásadě pochyb o tom, že se jedná po vysokou literaturu, která zanechala v historii mohutnou stopu (pohleďte na Dostojevského dílo, narážek na de Sada je tam hned několik a to se bavíme o jednom z největších spisovatelů všech dob), ale přes to nemyslím, že je to dílo pro středoškoláky, neřkuli pro žáky základek. Ne snad pro sexualitu obsahu, Juliettu ostatně v perverzi překoná každé druhé porno, kde se čím dál tím častěji vyskytují takové lahody jako je fisting se všemi následky, které to nese. Nene, o to nejde, problém podle mne leží na tom, že taková mladá osoba by v díle nic jiného neviděla a rozhodně by se nezabývala problematikou existence morálky.
Asi je něco špatně, když to se mnou nic nedělá :) Kniha mě bavila anaopak jsem se těšila, kdy se bude něco dít.
Líbí se mi pojetí ctnosti - co se stane, když se budete chovat dle všech pravidel a naopak pojetí neřesti, co se stane, když se budete chovat proti společenským pravidlům. Jak to jen odpovídá dnešku.
člověk by měl k literatuře, která je z 18. století přistupovat trochu s nadhledem a to i k tomuto dílu. Justýna a Jullieta jsou sestry, které jsou od sebe odloučeny a každá prožívá svůj život jinak. Ctnostná Justýna, která vždy věří v dobrotu a spravedlnost, je vždy za svou laskavost ztrestána a Jullieta, která život prožívá naplno, naopak využívá všech neřestných situací, ke svému prospěchu. Pokud by měl člověk brát za bernou minci, že taková byla tehdejší doba, tak byla vskutku hodně zvrácená. Ovšem je třeba zůstat nad věcí a brát tuto knihu jako klasické dílo určitým stylem poplatné své době
Vidím to asi tak, Justina se dá číst, Julietta už ne. Člověk má při čtení chuť občas tu Justinu profackovat (ne že by si toho neužila dost, že) a tak spíš pomýšlet na to, že si to vlastně zasloužila, jelikož holt za blbost se platí. Na druhou stranu, pokud si odmyslím její naivitu, mohla bych v tom spatřovat i sveřepost a pevnou vůli lidství nepoddat se neřesti a ať je tato zobrazována jako vítězná, tak i přesto svému štěstí navzdory neustále projevovat snahy o to žít v souladu s morálkou a se svým svědomím (s tím bych se dokázala ztotožnit). Dobře, tak Julietta by se dala.
Ale Justina - jednak mi tato druhá část knihy přijde naprosto mimo, druhak... fuj. Nevím, jak bych to jinak řekla. A to mám něco načteno a také 120 dnů sodomy jsem hodnotila výše. Možná proto, že tam byla perverze dovedená do takových krajností, že jeden žasl. A také to mělo svou logiku. Zde jsem logiku neviděla. Navíc nepůsobí dobře zcela odlišný styl vyprávění u obou typů příběhů, čekala bych také u Julietty trochu více děje. Navíc jedna věc je, že mi není po chuti námět, ale druhá (objektivnější a tudíž podstatnější), že to není dobře napsané. Věty chabé (chtělo by to buď více květnatosti nebo naopak více údernosti), opakující se slova bez fantazie a využití krás jazyka (to, že jde o porno, neznamená, že nemůžeme být vynalézaví, ba naopak, řekla bych), prostě z literárního hlediska docela nuda.
Po knize jsem sáhl po shlédnutí filmu Quills, samotné čtení mi přišlo vtipné, kdybych chtěl zkusit nějakou nadsázku na obsah, snad bych to s lehkým úsměvem přirovnal k postoji k činnosti, buď jí děláte s láskou, nebo vás to štve, ale stejně to dělat musíte..
No dobře, uznávám že o filosofické vývody u téhle knížečky asi fakt nejde :)
Jedna hvězdička za Justinu, Julietta už na mě byla moc. Souhlasím s jiným komentářem, kniha je naprostý brak. Nevím, jestli je to překladem nebo i originál byl tak špatný. Zápletka byla vyloženě naivní, dialogy postav křečovité a neuvěřitelné. A opravdu netuším, v čem to měla Julietta lepší, sice měla peníze, ale zacházeli s ní stejně jako s Justinou. Zakončení Justinina příběhu bylo děsně kýčovité a nevěrohodné. Proč by jí měla Julietta vůbec pomáhat, když neměla vůbec žádné morální zásady a z toho činu nic neměla? Během čtení mi přišla spousta věcí nelogických, ale nechce se mi do nich zabředávat. Vůbec ale nechápu kladná hodnocení některých uživatelů. Kdyby byla kniha dobře napsaná, psychologie postav dobře vykreslená, tak by to možná nebyla jen přiblblá perverzní pohádka. P. S. Příběh Justiny mi trochu připomněl Nezvalovu Valerii a týden divů, zajímalo by mě, jestli tuto knihu Nezval náhodou nečetl.
"Stud je hloupý předsudek. Záleží právě jen na zvyku. Příroda, jež stvořila muže i ženu nahé, nemůže žádat od nich, aby se proto styděli."
Markýz de Sade je jeden z mých oblíbených filosofů. Je obrovská škoda, že prvorepublikové překlady jeho díla (které jsou i dnes asi nejběžněji k mání), právě tuhle stránku De Sadova díla opomíjeli, obcházeli a orientovali se jen na pornografickou stránku. Podstatně tak autora i dílo samotné deformovali. JUSTINA, příběh o dívce, která měla prostě hrozný pech, ještě dost filosofických stop obsahuje. A ať už s autorovými názory a pohledy souhlasíte nebo ne, musí se jim nechat jistá logika a schopnost zaujmout a alespoň donutit zamyslet se nad vyslovovanými myšlenkami. JULIETTA je pak již spíše čistší pornografií, hodnotných myšlenek obsahuje méně. Zaujme ale jistě obsahová či formální až kontrastní rozdílnost obou děl. Justina utrpení přijímá nedobrovolně, Julietta jej rozdává a působí jako projev rozkoše. Ke cti díla budiž fakt, že i v dnešní době představitelného i nepředstavitelného internetového porna, kdy se během pár kliků dostanete k věcem a "prasárnám", které by vás v životě ani nenapadly, jak Justina tak i Julietta obsahují prvky a pasáže, které dokáží vzrušit a zaujmout. A to nemusíte být ani nějak vysazení či zaměření, prostě to jen dokáže strhnout. A možná to odhalí i nějaké ty vaše skryté stránky. V každém případě, obě díla jistě potěšila Salvadora Dalího. A já pro to mám pochopení.
Oproti 120 dnům sodomy, krásný příběh =) Hlavně povídka s Justinou má i pár veselých příhod, nejen samé prasárny =) Mě se kniha líbila, jelikož jsem věděla do čeho jdu.
Dílo není špatné,ale tyto poznatky by se měli vyučovat na základní škole, ať ví lidé ví co všechno můžou od života očekávat.
Jako katolík vidím v markýzi především moralistu 18. století, který zobrazuje neřest tak odpudivě, že většina lidí odvrátí tvář, což je prima a humoristi se řehtají, až se za břicho popadají. Justina je tedy skvělé čtení, na které se nezapomíná, at už na něj zareagujeme jakkoli.,
Oproti 120 dnům Sodomy je to veledílo! Jinak mě to moc nebere a to ani když se na to pokusím podívat z různých úhlů různých nadhledů :o)
První kniha od markýze de Sade, kterou jsem po hladových letech hned po revoluci koupil. Brak. Četl jsem to jen ze zvědavosti díky jeho věhlasnému jménu.
Nevím nakolik se lidé po přečtení této knihy zabývájí otázkou, jak moc je toto dílo reflexí společenských mravů oné doby. Myslím, že tahle úvaha po přečtení Justiny a Julliety není úplně na místě. Rozhodně ne tehdy, když máte v ruce vydání z první republiky, které je nejrozšířenější, ve kterém veškeré filozofické pasáže byly vypuštěny, a není tudíž možné nějak objektivně zhodnotit kvalitu sdělování obsahu prostřednictvím této knihy. Když jsem jí dočetl neuvažoval jsem předně o tom, jak moc perverzní byl Sade, ale spíš o tom, jak velká byla prvorepubliková poptávka po perverzi.
Brak, který nemusí nic řešit a přitom umělecký kus, který chce být zcela svébytně chápán. Prima knížka. De Sade rozhodně nezaškobrtnul, ani nezvolnil, De Sade je prostě svůj. Rád jeho tvorbu popisuju jako 'aristokratické porno', jeho neuvěřitelná slovní hravost v oblasti sexuality byla definitivně nejednou zdrojem smíchu. Je mi líto slepiček, které ho nejsou schopny pochopit a tak ho jen kritizují a odsuzují a přitom pořád čtou obdobné výplachy, s větším nádechem faleše, stejně jako jsem rád za lidi, kteří se u toho prostě a jednoduše baví, občas zamyslí a víc neřeší. Neřešme porno, nehřešme porno.
Především první část o ranách osudu dopadajících na ctnostnou Justinu je nesmírně vtipné čtení při jehož psaní využil markýz de Sade značné vynalézavosti. Druhá část je mnohem jednotvárnější a nudnější příběh ženy, která to přes vraždění a sodomii dotáhla na samotný vrchol pozemských slastí, ale tady už se markýz prostě moc opakuje a svým pojetím už se mnohem více jedná o sadistickou erotickou literaturu, než zamýšlení nad chodem společnosti. I tak se jedná, stejně jako v případě první části, o výbornou kritiku církve, politiky založené na korupci a celkově nespravedlnosti světa. Celkově mám dojem, že Justina a Julietta je o něco lepší dílko, než "profláklých" 120 dní Sodomy. 75%
Štítky knihy
sex sexuální úchylky vraždy erotika prostituce sexuální násilí zločiny sestry BDSM mučeníAutorovy další knížky
| 2006 |  120 dnů Sodomy |
| 2002 |  Justina aneb Prokletí ctnosti |
| 2010 | Justina a Julietta |
| 1991 | Julietta čili Slasti neřesti |
| 2008 | Zoloe a její dvě pomocnice neboli Několik týdnů života tří hezkých žen |
Stejně jako 120 dnů Sodomy, i tato kniha je nechutná a zvrácená. Takže zase. V knize najdeme hoooodně výstřední situace. A ne pro každého je tato kniha určená. Celou dobu jsem při čtení měla zvláštní pocit. Vlastně pořád ani nevím jak knihu hodnotit, protože k tomu prostě nemám slov. Kniha je spíš o tom lidi šokovat. Ale příběh nic moc.