K čemu je věštění ze snů? - Překlad a výklad Synesiova spisu O snech
Filip Horáček
Knížečka O snech je záhadná i na poměry pozdněantického filosoficko-náboženského prostředí svého vzniku. Synesios z Kyrény (370–413 n. l.) v ní jako žák alexandrijské filosofky Hypatie v novoplatónském rámci a rétoricky bohatě vykládá o vztahu duše ke světu, o jejím nečekaně proměnlivém životě a případné spáse či ponížení. K osobitosti spisku patří, že je soustředěn kolem výkladu o tzv. pneumatu, nitrosvětském korelátu naší nehmotné duše. Snadno dostupná a pragmatická schopnost duše předpovídat budoucnost z našich snů však dle autora představuje pouhý vedlejší produkt cesty vedoucí podstatně hlouběji. Velkou většinu knihy tvoří kontextualizující úvod ke spisu O snech, jeho podrobný interpretační komentář a vysvětlující poznámky.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
2012 | Učebnice klasické řečtiny |
2019 | K čemu je věštění ze snů? - Překlad a výklad Synesiova spisu O snech |
Knihu jsem recenzoval pro vydání, tak z lektorského posouzení vybírám to nejdůležitější (s marginálními dodatečnými úpravami).
"Kniha mi učinila radost hned dvakrát. Zaprvé samotným výběrem tématu. Nestává se totiž v českých zemích příliš často, aby se někdo zabýval novoplatónskou filosofií. A navíc Synesiem, autorem, který je upozaďován velikány novoplatonismu, jako Plótínem, Porfyriem, či Proklem. A dodejme, že tématem práce je spis O snech, jehož název na první pohled ani nenaznačuje, že by se mělo jednat o dílo filosofické. Pozornost mou, předem citlivou na věci renesanční, však práce vzbudila okamžitě, neboť toto Synesiovo dílo do latiny přeložil slavný renesanční florentský platonik Marsilio Ficino, a dílo zřejmě ovlivnilo právě Ficinovu teorii imaginace a spolu s dalšími Ficinovými překlady spoluvytvářelo podobu platonismu renesančního. Z čehož lze vyvozovat, že téma nepatří mezi okrajové záležitosti dějin myšlení, nýbrž hrálo nezanedbatelnou roli i mimo dobu svého vzniku.
Zadruhé, velmi mne potěšila struktura předložené práce. Nejedná se totiž o nějakou kompilaci sekundárních zdrojů, nýbrž v centru práce stojí samotný primární text. Filip Horáček po úvodních kapitolách, přibližujících autora a kontext díla, umisťuje do středu knihy svůj vlastní překlad Synesiova řeckého textu, který je znám pod latinským názvem De insomniis. Následuje rozsáhlý, detailní a vysoce poučený výklad centrálních filosoficko-náboženských pojmů a jednotlivých pasáží daného textu.
Autor podle mne věci velmi dobře rozumí a v nuancích novoplatónského výkladu se pohybuje bravurně. Filip Horáček prokázal vynikající překladatelské schopnosti vycházející z hluboké znalosti primárních textů a z porozumění jim, že se v práci vyjevila jeho důkladná obeznámenost se sekundární literaturou."
Téma a kniha samotná určitě nejsou vhodné na nějaké čtení do postele před spaním. Kdo tomu však dá, co je třeba, bude odměněn. Čím? To neprozradím.