K majáku

04.10.2016

Déle mi trvalo než jsem se pořádně začetla, ke konci už to začalo být lepší. Knihy od Virginie mají velkou nevýhodu v tom, že se vážně musíte na čtení soustředit, hlavně, aby jste se neztratili v příběhu nebo v dlouhých souvětí a jinak to není ani u téhle knihy. Nicméně se mi moc líbilo, jak nám spisovatelka vyobrazila vztahy mezi rodinnými příslušníky nebo kontrast mezi dvěma časovými obdobími. Ale už jsem od ní četla i lepší knihy.

26.06.2016

Ze začátku se mi četla hodně těžko, ke konci už to bylo lepší. Člověk se musí hodně soustředit, lehce se ztratí v záplavě zdlouhavých souvětí.

01.01.2016

Tahle kniha určitě není lehká četba do dopravního prostředku. Je třeba se na ni dost soustředit. Její styl "proudu vědomí" je opravdu originální a určitě vyžadoval i od autorky při psaní velké soustředění a ponoření se do mysli jednotlivých postav. Některá komplikovaná souvětí s řadou vsuvek vyžadují, aby se k nim člověk vrátil opakovaně. Právě podrobné líčení myšlenkových pochodů a vzpomínek postav způsobuje, že příběh s velmi prostým dějem zahrnujícím pouhé necelé dva dny s odstupem 10 let vydá na celou knihu, aniž by se čtenář nudil. Působivé, trochu smutné a nostalgické dílo se spoustou pozoruhodných psychologických postřehů.

24.10.2015

Není to lehké čtení, je to spíše taková báseň v próze, obraz střídá obraz, citová hnutí a myšlenky hlavních postav plynou jako voda, prolínají se, do toho občas věta v závorce, která člověku doslova vyrazí dech tím, jak svou závažností a náhlostí kontrastuje s poklidnou atmosférou vyprávění. Je třeba nebát se vynaložit ten čas a energii a nenechat se stylem autorky odradit, výsledek stojí za to. Ne nadarmo je tahle kniha řazena k tomu nejlepšímu, co ve světové literatuře vzniklo.

11.10.2014

Četla pomalu, s klidem a otevřenou myslí - a doufala, že se jí před očima zjeví nejen obraz mistrně a citlivě popsaného prostředí, ale hlavně onen nádech, lehké zabarvení, tolik odlišné v pohledu každého z nás, který patřil autorce. A povedlo se. Myšlenky plynuly, obrazy pomíjely. Ale slova, slova se jí vryla do paměti.

Možná právě to je skryté v doufání každého píšícího jedince.
Ne každého cesta k majáku osloví. Spíš bych se odvažovala tvrdit, že méně, než více človíčků.

Virginiiny knihy nemůžete správně uchopit rukama. Jedině srdcem.

Woolf je pro mě Dostojevskij v sukních. Její příběh plyne úplně přirozeně, naprosto se vtělíte a vžijete do myšlení osob. Chuťovku K majáku bych popsala jako filozofické rozjímání ženským pohledem na svět. Její fantazie a hlavně schopnost popsat a zobrazit plynoucí čas jsou úchvatné.

21.08.2014

Kniha byla velmi krásně napsaná, ale musím se přiznat, že jsem se občas tak začetla, až jsem se v myšlenkách objevila úplně někde jinde. Na tuhle knihu musí být člověk naladěn. Je napsaná osobitým stylem autorky s kterým se člověk musí sžít a zároveň pochopit autorku :).

08.04.2014

Nádherné dielo myšlienok jednotlivých osôb. To nie je poézia v próze, je to oveľa viac - spoetizovaná próza. Krásne majstrovsky bol opísaný aj chátrajúci dom, v ktorom sa preháňa vietor.

03.04.2014

Už ani nevím, o čem kniha byla. Pamatuji si pouze jen, že svítilo slunce a děj byl dokonale roztříštěn na malé kousíčky. A možná právě v tom vidím sílu celého příběhu.

26.03.2014

Mám "Viržu" rád a kdykoliv jí někde obhajuju, vždycky si stojím za tím, že Woolfová rozhodně není čtení pro každého. Proud vědomí vás totiž buď strhne a vy se jím necháte nést, nebo bojujete proti tomu, aby vás vzal a snažíte se kopat proti němu. Knížka křehká, silná a tak plná, že nestačí jedno čtení...ostatně - celá vyžaduje čtenářův čas. Vydejte se cestou k Majáku - stejně jako vlny, narážejte, rozlévejte se a nakonec se spojte s ostatními. Je to jako s olivami - Woolfová vás buď pohltí, nebo dokonale odradí.

26.11.2013

Kniha která je více plátnem, která je velice křehkým plátnem s malbou. která září neuvěřitelnou silou. Lze se na ni dívat a stále a opakovaně ji číst, ale nic z ní nemohu smést někam pod práh. Mohu ji dočíst třikrát, pětkrát a stejně zůstává otevřená jako důvěrné album plné fotografií.Lze s veliké části obdivovat i autorčinu odvahu že se takto podívala všemu do tváře a s takovou srozumitelností.
Protože tato kniha, nutí k zamyšlení a tak se v tom proudění ocitne každý kdo ji ať z toho či onoho důvodu začne číst, to je u každého jejího textu, neboť byl psán z nutnosti duše, z nějaké vědomé (nevědomé) strže.

10.08.2013

U Virginie Woolfové se nevyplatí přeskakovat věty a číst rychle. Každá věta je zajímavá a v každé se může skrývat nějaká krásná myšlenka.

22.06.2013

Pokud hledáte v knihách příběh, tady jej nehledejte. Neberte tuto knihu do rukou ani v případě, že jste hltači knih. Texty Woolfové, to je malování slovy. Jsou to nádherné obrazy, kde se musí každé slovo vychutnat. Žádné čtení není dostatečně pomalé, aby šlo vstříc tomu úžasnému požitku z jednotlivých vět. K majáku je jedna z mých nejmilejších knih, a to nejen od Woolfové. Vlastně mě dost zraňuje, že je zde tak nízce ohodnocená. Myslím, že je to mistrovské dílo literatury.

Bohužel mě kniha nebavila tak moc, že jsem ji ani nedočetla.

Nevěděla jsem úplně přesně, co si mám představit, když nám ve škole řekli, že je psána ,,proudem vědomí". Po přečtená jsem pochopila.