Vlastní pokoj přehled
Virginia Woolf
Čeho má žena zapotřebí, aby se mohla věnovat literatuře, čeho se nesmí bát a jak bude vypadat velké ženské dílo budoucnosti? Odpověď slavné britské autorky v tomto klasickém textu feministické literatury nepostrádá hloubku ani vtip.
Literatura světová Fejetony, eseje
Vydáno: 1998 , One Woman PressOriginální název:
A Room of One's Own
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Vlastní pokoj. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (8)
Zamyšlení paní Woolfové nad podmínkami, které umožňují někomu vůbec napsat knihu. Velice mne bavilo.
Ovšem, to Virginia ještě netušila, že přijde doba notebooků a textových editorů... Prostě těch roztomilých moderních maličkostí, které dnes umožňují napsat knihu prakticky komukoli, kdo jaksi alespoň poněkud ogramotněl.
Vážně myslím, že by na trhu nebylo zdaleka tolik děsných hámot z oboru ať prózy, ať poezie, pokud by jejich pachatelé byli nuceni sepsat svá díla tužkou na papír. Muži, či ženy. To jen tak na okraj.
Přečteno ... ale asi to nebyl můj šálek kávy ... spíš pojednání o literatuře - porovnání té, kterou píší ženy a muži ...
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (1)
„Člověk nemůže správně myslet, správně milovat ani správně spát, pokud se správně nenajedl!“
Kniha Vlastní pokoj v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 117x |
ve Čtenářské výzvě | 14x |
v Doporučených | 16x |
v Knihotéce | 25x |
v Chystám se číst | 147x |
v Chci si koupit | 25x |
v dalších seznamech | 11x |
Štítky knihy
eseje anglická literatura výbor z díla feminismus
Autorovy další knížky
2008 | Paní Dallowayová |
2004 | K majáku |
1994 | Orlando |
2006 | Deníky |
1998 | Vlastní pokoj |
Ještě to není sto let od doby, kdy Virginia tyhle úvahy psala... S tou majetkovou stránkou se už ve většině případů výrazně pohnout zvládlo, ale ještě mnohé z věcí, které ve své eseji zachytila jsou stále více než aktuální. Nebojte se, není to my versus oni... Dozvíte se sice spoustu faktů o tom, proč jsou ženy historicky znevýhodněné, ale je to vtipné a psané s nadhledem. Největším nepřítelem literatury je stejně nakonec vzájemné osočování, ukřivdědnost, povyšování se nad jiné i chorobná potřeba se neustále vůči někomu a něčemu vymezovat - a to platí pro všechny bez rozdílu pohlaví. Moc se mi líbilo například její pojetí díla Austenové, nebo i úvahy o tom, že to jsou (byli) muži, kdo nejvíce psal o tom, jaké ženy mají být a co potřebují.