K. Příběh jednoho hledání
Bernardo Kucinski
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/433921/bmid_k-pribeh-jednoho-hledani-1zO-433921.jpg
4
11
11
Brazilský spisovatel, novinář a politolog B. Kucinski (nar. 1937) otevírá ve své románové prvotině z roku 2011 trauma, s nímž se brazilská společnost dosud nevyrovnala: otázku lidí, kteří z politických důvodů zmizeli během období vojenské diktatury vládnoucí v letech 1964–1985 a jejichž osud je i několik desetiletí poté stále neznámý. Román vychází ze skutečné události z dubna 1974, kdy byli z politických důvodů státními represivními složkami uneseni a posléze zavražděni autorova o pět let mladší sestra Ana Rosa Kucinski Silva, učitelka chemie na Saopaulské univerzitě, a její manžel, fyzik Wilson Silva, oba tajní členové ozbrojené levicové protivládní guerillové organizace Národně osvobozenecká aliance (ALN). Písmeno K., jímž je pojmenována hlavní postava románu a které tvoří i jeho název, lze chápat jako iniciálu příjmení autorova otce, polského Žida, který v roce 1933 emigroval do Brazílie. Současně je aluzí na Josefa K., protagonistu Kafkova románu Proces. Kucinského román zachycuje atmosféru absurdna panující v totalitním systému, v jehož labyrintu jedinec není schopen dobrat se pravdy a spravedlnosti. V obou dílech je jedním z leitmotivů pocit viny. Tak jako s sebou z neznámých důvodů odsouzený Josef K. vláčí nejasnou vinu, tak i K. cítí vinu za to, co se jeho dceři stalo. Vyčítá si, že jí kvůli své vášni pro jazyk a literaturu jidiš nevěnoval dostatek pozornosti, nevšiml si změn v jejím chování, neuvědomil si hrozící nebezpečí. Obviňuje se, že netušil o jejích politických aktivitách. Cítíme, že k „selhání“ K. přispěla nejen jeho intelektuální sebestřednost, ale možná i jakási vnitřní rozpolcenost imigranta, který lpí na minulosti a kultuře svých předků a není s to plně vnímat přítomnost.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , TriádaOriginální název:
K. Relato de uma busca, 2011
více info...
Přidat komentář
Problém dějinného předělu, kdy se nová vláda plně neodstřihne a nezúčtuje s tyranskou vládou předešlou je mnohem palčivější. Politické elity se snad obmění, ale řadoví vojáci, tajní policisté, udavači a nájemní vrazi ve službách státu zůstávají nepotrestáni. Po přechodu k demokracii je nutné nejen převléci kabát, ale také zamést stopy. Dokumentace o únosech, věznění, mučení a zabíjení neexistuje a hlavní hrdina K. se ke stáru stává zatrpklým podivínem, který neustále řeší cosi, co už většinu společnosti nezajímá. S diktaturou jsme přeci zúčtovali, proč se stále babrat v minulosti.
Nemám ráda knihy, kde doslov přesahuje smysluplný počet stran.* Což v tomto případě bylo hodně překročeno - celá třetina knihy se točí kolem výkladu vcelku krátkého příběhu, ovšem v obrovském kontextu politiky a dějin Brazílie a přistěhovalců. Příběh mne poděsil a doslov odradil od dočtení.
*Jen o chlup méně než knihy, kde obsah doslovu najdu už před příběhem samotným...
Je to víceméně polodokumentární román. Na začátku zmizí dcera a otec se ji snaží najít. Do toho je spousta vsuvek, které vysvětlují jak fungovala tajná policie a obecně diktatura v Brazílii v 70. letech. Silné téměř naturalistické momenty se střídají s těmi slabšími sociologicko-politickými. Na těch 170 stranách chce Kucinski popsat co nejvíc, ale občas to drhne. Základní linie hledání dcery je dobrá, ale některé ty vedlejší linie působí občas dost zkratkovitě. Škoda, že se nešlo víc do hloubky a do psychologie v tom samotném příběhu. Takhle je to takový hybrid románu a dokumentu. Ale za přečtení určitě stojí, už jen kvůli tomu, že o Brazilské diktatuře (na rozdíl třeba od té Chilské a Argentinské) se toho u nás moc neví.
K. Příběh jednoho hledání
Literatura svědectví. Mnohovrstevné líčení bolestného hledání zmizelé dcery zoufalým starým otcem. Tragédie jednotlivce způsobená krutým totalitním režimem, který omítá odpovídat, ve společnosti, která se nechce ptát. Pátrání bezmocného starce pak odkrývá tolik povědomý labyrint lží, intrik, udavačů a zbabělců a poukazuje tak na hloubku jednak osobního, ale také celospolečenského provinění. Fragmentované, postmoderně vystavěné vyprávění využívá pestrou škálu dílčích tvůrčích prostředků a svědectví zdánlivě nesouvisejicich osob (dopis odbojáře, popis psychologického vyšetření) a ve všech nuancích tak dosahuje plné hloubky neproniknutelného bezpráví. Doslov překladatelky pak ukotví čtenáře v realitě moderní brazilské historie, s níž se současná společnost stále nedokázala vypořádat. Židovský původ hlavního hrdiny pak neodvratně vnucuje srovnání s holocaustem a ukazuje tak, že některé totalitní režimy jsou všechny stejné.