K smrti odsouzený uprchl
André Devigny
Útěk znamenal naději na život, vše ostatní jen čekání na smrt.Zpracovává skutečnou příhodu člena francouzského podzemního hnutí, který byl Němci dopaden, uvězněn a odsouzen k smrti, kterému se však v poslední chvíli před popravou podařilo z věznice uprchnout.
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1965 , Naše vojskoOriginální název:
Un condamne a mort s´estéchappé, 1956
více info...
Přidat komentář
Začátek nic moc. Knihu mám ale doma už hodně dlouho a dost jsem se jí vyhýbal, ale díky výzvě jsem se do ní nakonec dal a jsem rád, že jsem to udělal. Od přípravy na útěk, jako by knihu převzal jiný autor a už to začalo být napínavé i pro mne. Škoda toho začátku.
Z prvních stran se na mě namísto stísněné atmosféry vězeňské cely vyvalil okázalý odbojový manifest – vzpomněla jsem si na Reportáž psanou na oprátce. Ale jak začne Devigny připravovat útěk, už je to jiné, především velmi napínavé. Někdy jsem se tak nemohla odtrhnout, že jsem četla i za chůze. Závěr není a těžko mohl být zcela uspokojivý. Autorovo morální dilema a jeho osudy po útěku zůstávají otevřeny dalšímu přemítání a "pátrání" (na Wikipedii).
Jde poznat, že Devigny prostě není spisovatel. Dialogy jsou tragické, úsečné a zní uměle; a nebude to jen překladem. Pocity, myšlenky a vztahy vykreslit dost dobře neumí. Příběh vypráví sám vězeň, vypravěč se objeví nakrátko někde uprostřed. Dočíst to jde, ale čtenářský požitek žádný.