K vybájeným pevninám

Když vidím nedávno vydanou – a jistě taky krásnou – knížku „Atlas odlehlých ostrovů“, nedá mi to a musím napsat k této knize, jedné z mých vůbec nejoblíbenějších, že je geniální. Doporučují ji ostatně i Ivan Wernisch či Jaroslav „Kapitán Kid“ Velinský. Čí srdce zůstane chladné, když jde o bájné ostrovy? U této knihy si užije každý, od zoologa po jazykovědce. Je stejně kouzelná jako Carta Marina od Olaa Magna, která se hemží mořskými i suchozemskými nestvůrami – „Humr může uškrtit člověka; sám však padá za oběť mořskému nosorožci.“ Třikrát sláva Ivanu Hrbkovi za kongeniální překlad!

Výpisek: „OSTROV KRESLIČOVY ŽENY Dnes již nevíme, na které mapě se ostrov Kresličovy ženy přesně objevil, ale je to zábavná historka a nemůže být lépe vyprávěna než slovy Heylynovy Kosmografie z roku 1659. „Ostrov Kresličovy ženy jest jedním z ostrovů oné končiny (neznámého a pochybného území), o němž se zmiňoval sir Walter Raleigh ve své Světa historii. O něm pak byl zpraven Donem Pedrem ze Sarmienta, urozeným pánem ze Španěl, kteréhožto vyslal jeho král k založení osad v úžinách Magellana ... a kterýžto byv zajat sirem Walterem při jeho cestě domů otázán jím byl na některé ostrovy, které mapy ukazovaly v těchto úžinách a mohly mu být k mnohému užitku při jeho podnikání. K čemuž kratochvilně odpověď dal, že by se hodilo jmenovat jej ostrovem Kresličovy ženy řka, že zatímco kreslič svou mapu rýsoval, žena jeho vedle sedící jej požádala, aby tam dal nějakou zemi pro ni, aby tak ve své představě i ona mohla mít svůj vlastní ostrov. A smyslem toho bylo, že neníť takového ostrova, jak mapa předstírala. A bojím se, že kresličova žena vlastní mnoho ostrovů a k tomu ještě nějaké země na souši na našich obecných mapách, jež však by nebylo možno ve skutečnosti nalézti ani při nejpřísnějším pátrání." Mohli bychom dodat, že ani dnes to neni tak docela nepravdivé, i když jistě ne v té míře jako v časech Heylynových.“

Třikrát sláva Ostrovu kresličovy ženy!