Kabinet
Rikki Ducornet
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/133593/bmid_kabinet-w6V-133593.jpg
3
80
80
Kabinet je báseň o posedlosti a sebedestrukci. V hlavní roli: úspěšný psychoanalytik ve velkém americkém městě, který si své klienty třídí do dvou skupin. Na scéně je dále jeho věrně milující žena Akiko, úspěšná umělkyně, bytost čistoty a ticha, a „Jizva“, pacientka se sebevražednými sklony. Co se vlastně odehrává za dveřmi ordinace mezi lékařem a klienty?... celý text
Přidat komentář
Dílo, které zaujme neotřelým a skandálním pohledem na terapeutickou praxi. Příběh manželství kreativní výtvarnice, ovlivněné asijským umenim, a psychoanalytika, který porušuje terapeuticky proces navazováním sexuálních vztahu s klienty.
Poézia formy a perfektná symbolika nestačila prekryť bezobsažnosť a roztrieštenosť textu (hoci reflektujúcu vnútorné rozpory protagonistu). Čítam prevažne pre potrebu emocionálneho dopadu a túto knižku som si počas čítania priala mať rada, no nestalo sa. Z počiatočného Kúzla bola presťahovaná do Nudy a zostala tam.
Pacili sa mi postavy tejto knihy: psychoanalytik, alkoholicka, transvestita, manzelka-umelkyna. Skoda len ze pribeh nie je vobec vypracovany a nedava skoro ziadny priestor na rozvoj tychto postav. Skor mi to pride aky prvotny nacrt nez hotove dielo.
Tak toto byl absolutní přehmat. Kniha má dvě hlavní postavy, ale ani jedna není nijak zajímavá. Jedna je nudná manželka, která se snaží nevšímat si manželových výstřelků. Druhá postava je samozřejmě manžel, který je sexuální psychopat, který se snaží odvyprávět svůj příběh, ale jde mu to absolutně ztuha, neboť je to nudné, nezajímavé, prostě bez nápadu. Jediný plusový bod tato kniha dostává za to, že byla tak krátká a já jí byl schopen přečíst za pár hodin.
Doporučuju leda na doplnění látky někomu, kdo chyběl na biologii, když se probíraly reprodukční orgány, protože nic moc jiného prakticky v knize není. Ještě se v ní občas mihne atmosféra jisté osudovosti, a taky autor si místy uvědomuje, že to s ním jde krapet z kopce, ale jako by se děje autorka lekla, ten vzápětí klouže zpět do míst od pasu dolů. Škoda. Trochu toho ubrat a už by to nějaký formát mělo.
Styl psaní je zajímavý, délka je výborná. Bohužel mě příběh moc nezaujal a v druhé části už jsem se těšila, až knihu dočtu, protože mě osudy postav vůbec nezajímaly. Kniha je zajímavou studií o posedlosti sexem, ale jsem si jistá, že existují tisíckrát lepší.
Není to špatná knížka, jen mně nesedla a nic mě nedala. Knížka sama osobě je ze začátku dost zajímavá, ale kolem půlky mě už tolik nebrala a dost jsem se těšil až jí dočtu. Jsem rád, že má knížka poměrně málo stránek, jelikož mít více, tak by mě začala nudit. Osobně to bylo, tak na hraně dvou a tří, o výsledném hodnocení rozhodlo finále a následná pointa, která mně hodně zklamala.
"Ví, že jeho lži neznají hranic, že lže stejně přirozeně, jako dýchá."
Nemůžu se rozhodnout, jedna z těch knih, kdy má člověk nutkavou potřebu promluvit si s autorem, abych zjistila, jestli je to tak moc hluboký nebo neuvěřitelně mělký. Každopádně je tam spousta zajímavých myšlenek. A taky jsem díky ní objevila krásu netsuke :)
Minimalistická serenáda z perverze a jasu. Nejde o text,jde o hluboký,niterný,napevno utažený pocit atmosférického sexu, fyzické potřeby a absence citových vláken v mozku nejmenovaného psychoanalitika (kdyby se jmenoval Ludvík,pocit by to jistě neumocnilo). Přítomen byl vývoj a lehce rostoucí tlak na hlavní postavu. Chybí však jakákoliv dějovost a snižuje se tak návaznost četby...
Psychoanalýza, odcizenost, neschopnost najít sebe sama a do toho expresivně popsané pohlavní orgány a nevázaný sex. Krátký příběh o konci jednoho psychoanalytika, který nedokázal ukočírovat svou nemoc z povolání. Přečteno jedním dechem, neoznačil bych to za pornografii. Tady je toho víc. Jen to najít.
Kniha mi neprisla zdanlive tak spatna, jak se tady o ni vetsina lidi vyjadruje. I kdyz je pribeh ponekud banalni, myslim, ze o nej v prve rade nejde. Nektere poeticke obraty me doslova braly dech. ta kniha je spise poesie (i kdyz drsna) nezli proza. preludy chore mysli starnouciho muze. Nenechava zrovna nejlepsi pocit na dusi, ale jako pohled do jineho sveta je ojedinela.
Váhala jsem mezi třemi a dvěma hvězdami, ale uvědomila jsem si, že tři ode mě dostaly lepší knihy. Kabinet je těžké zhodnotit tak, aby z toho člověk zvenku něco kloudného měl. Poprvé jsem do Kabinetu vešla ohromená přívalem metafor a pohlavních údů, které se proplétaly s nespoutaností, jakou by člověk čekal od Chucka Palahniuka, ale u této pro mne neznámé autorky mě to dost překvapilo.
Všechno se pro mě zhroutilo zhruba ve třetině knihy, kdy mě unavila absence nějakého pojiva v rozsekaných fragmentech, které ne vždy byly stejně obsažně jako "stylové". Je to hodně vyhraněná kniha; takový překořeněný koláč, který jsem začala hltat horký, ale pak se mi udělalo těžko a studený už mi nechutnal.
určitě se k němu ještě vrátím, ale zatím je to několik moc dobrých ingrediencí, které se ale nedokonale spojily.
Ke konci už jsem četla jen ze setrvačnosti, bez potěchy, ale také se nedá říct, že by mě kniha a místy velmi akcentovaná sexualita hlavního hrdiny šokovala. Na to, jak je to kratinké, to bylo ke konci značně zdlouhavé.
Knihu jsem dočetla, protože jsem doufala, že se snad objeví ještě další - byť třeba jen podružné - téma. Neobjevilo. Nevím co všechno si autorka vykompenzovávala nebo s čím vším se vyrovnávala psaním tohoto dílka, ale na mě to působilo nezáživně. Neustálé erotické a sexuální popisy či vize psychoanalytika před kterými není úniku, maximálně tak postavené proti postavě manželky Akiko (symbol všeho dobrého, čistého a především důvěřivého). Ojedinělá snaha o zajímavé momenty (konkrétně ve zbytečném předimenzování významu "necuke") spolu s básnickým jazykem nezachránily mé čím dál horší pocity z přečteného.
Nepohoršovaly mne obscénní výrazy nebo všudepřítomný sex - podle anotace jsem s tím do čtení šla.
Vadilo mi, že pro co autorka naopak zvolila celibát bylo, aby čtenář poznal, co hlubšího v příběhu skryla. Mám se zamyslet, kdo je v příběhu vlastně obětí nebo jsem autorčinou obětí pouze já, protože jsem to dočetla až do konce?
Kniha mě nezaujala. Osciluje na pomezí banálního erotického příběhu z pornočasopisu a zároveń svým básnickým jazykem a archetypálními vizemi nesklouzává do úplného literárního šváru. Příběh doktora, jeho klientek a manželky je na okraji, obsah knihy je véceméně jen o sexu s pacientkami a sexuálních myšlenkách a představách psychoanalytika. V podstatě není kam uhnout, na každé stránce je smršt pornografických představ a činů zahalená v intelektuálním kabátě. Obojí dohromady výsledný efekt spíš pohřbilo.
Kabinet
Nevím, něco mě na téhle tématice hlubokého prapůvodního spojení sexu a smrti, strachu a chtíče, perverze z touhy po normálu a stabilitě prostě přitahuje. I prostředí psychiatrie a psychicky nemocných. Kniha nadchne svým jazykem a poetikou. Líbí se mi i struktura, i když na někoho to může působit jen jako torzo příběhu. Ale pro mě tohle není to hlavní. Jenom mě zklamalo, že ke konci knihy (s. 108) jedna z postav z momentu na moment prohlédne a přesně pojmenuje nevědomé motivace hlavní postavy psychiatra. Tohle si má čtenář domýšlet sám, takováhle prozaičnost umenšuje efekt. A to i kdyby za tím mělo být ještě něco víc.