Kábulská škola krásy - život pod závojem
Deborah Rodriguez
Kábulská škola krásy : život pod závojem. V roce 2001 krátce po pádu Tálibánu přiletěla Deborah Rodriguezová, kadeřnice z Michiganu a matka dvou dětí, do Afghánistánu jako členka týmu, který obyvatelům této válkou zpustošené země přijel nabídnout humanitární pomoc. Po počátečním tápání se jí zrodil v hlavě nápad, jehož jedinečnost neměla v tom čase obdoby: navázala na kdysi hrdou tradici afghánských salonů krásy a díky podpoře mezinárodních sponzorů otevřela Kábulskou školu krásy, která by ženám zaručila schopnost zajistit rodině obživu. Zájemkyně o studium se jen hrnuly a mezi učitelkou a jejími studentkami se i přes občasná nedorozumění a kulturní i jazykovou bariéru rychle vytvořilo přátelské pouto. Deborah tak měla možnost nahlédnout do nelehkých osudů žen, které se často musely vyrovnávat s následky válečné tragédie či osobního traumatu, ať šlo o dívku, kterou ve dvanácti prodali do manželství, protože její rodina potřebovala zaplatit dluhy, či manželku stoupence Tálibánu, který se bitím snažil ženu donutit, aby studium ukončila. Nevšední vyprávění, v němž autorka s vřelostí a humorem líčí životní příběhy žen, jež se sešly proto, aby si společně osvojily umění trvalé ondulace, přátelství a svobody.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2008 , Ikar (ČR)Originální název:
Kabul Beauty School, 2006
více info...
Přidat komentář
Chvíli mi trvalo si zvyknout,že nejde o klasické vyprávění, ale o záznamy událostí, které mapují hrdinčin život v pro nás neznámém prostředí Afghánistánu. Právě proto je kniha velmi zajímavá a čtivá a i přes dokumentární styl velmi lidská.
Knížka se mi četla lehce, i přestože nemá klasickou dějovou linii. Autorka v textu zachytila vzpomínky na afghánské ženy, se kterými přišla do kontaktu během svého působení v Afghánistánu. V některých pasážích se opakují již jednou zmíněné věci a místy se mi zdá vyprávění až neuvěřitelné. To však nemění nic na skutečnosti, že život v Afghánistánu - jak vyplývá z jednotlivých příběhů žen - je těžký nejen pro cizince, ale zejména pro tamní obyvatele.
Přečetla jsem všechny knihy autorky, tato pro mě byla nejslabší. Popisuje svět afgánských žen, ale pro mě je v knize příliš mnoho jmen, mnoho postav a je těžké se orientovat, kdo je kdo, obzvlášť, když se ke knize vrátíte po několika dnech.
Kniha o životě žen v Kábulu očima Američanky, kterou jsem si toužila několik let přečíst..teď když se mi dostala do rukou, nemůžu říct, že by mě příliš nadchla - nemá žádný strhující děj, jsou to osobní zážitky a poznatky..nad knihou jsem se spíše trápila, otáčela s těžkostí každou stránku a v půlce jsem to vzdala...
Nejdřív jsem četla Kavárničku v Káubulu a musela si chvíli zvykat, že tenhle příběh nezačíná ani nekončí. Prostě to není román, spíš osobní zápisky. Ale pak mě uchvátila opradovost, láska a pečlivost, s jakou je tu vyobrazen samotný Kábul a jak autorka jemně přistupuje k lidským osudům.
Velmi poučné čtení z destinace, která je pro většinu z nás poměrně exotická. Poměry, ve kterých žijou ženy v Afganistánu, jsou z evropského pohledu ve většině případů nepřijatelné, z mého pohledu mi připadá, že musím být ráda, že jsem se narodila ve střední Evropě, v době, která mi dává osobní svobodu a jaký si to udělám, takový to mám. Kniha mě přinutila znovu se zamyslet nad tím, jaká bude budoucnost Evropy, jaké bude soužití s nově příchozími lidmi a jestli a jak to naše kultura ustojí.
Bezva čtení o životě v Kábulu a zejména o tamních ženách a jejich rodinném životě, i o hluboce zakořeněných tradicích a chování tamějších mužů, knihu jsem přečetla takřka jedním dechem, doporučuji.
Štítky knihy
muslimské ženyAutorovy další knížky
2015 | Kavárnička v Kábulu |
2008 | Kábulská škola krásy - život pod závojem |
2016 | Návrat do kavárničky v Kábulu |
Autenticky příběh americké humanitární pracovnice, která přijde s neotřelým nápadem, jak pomoci aspoň některým afghánským ženám na cestě k finanční nezávislosti v době po padu Talibanu. Jak se asi autorka dívá dnes na politický vývoj v Afghánistánu, kde opět převzal moc tvrdý teoreticky režim a veškeré úsilí dvaceti let přišlo vniveč?