Kafe @ cigárko
Marie Doležalová
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/262411/mid_kafe-a-cigarko-262411.jpg
4
1719
1719
Jak v době blogové vytvořit ze svého blogu fenomén, který se pro zástupy čtenářů stane čtvrteční drogou? Jak přetavit spontánní (rozuměj úplnou náhodou vzniklý) nápad v prestižní Magnesii Literu? A jak dosáhnout toho, že vám lidi za celý rok nenapíšou jediný negativní ohlas? Jednoduše: především nesmíte mít nic z toho v úmyslu. Právě naopak! Vy musíte jen tak mimochodem uskutečňovat sen o vlastním blogu, aniž byste si stavěli jakékoli vyšší cíle. Pak už zbývá jen pár dalších předpokladů: důvěrně znát svět, o kterém píšete. Psát tak, aby se všichni aktéři popisovaných příhod poznali, a cítili se polichoceni či pobaveni, nikoli dotčeni. Musíte být vtipná a inteligentní a psát tak dobře, že vaše články vyhledávají i lidé, kteří by za jiných okolností žádný blog ani historky z hereckého zákulisí nikdy nečetli (ze zásady). A hlavně – musíte umět shodit sama sebe a dělat to s takovým šarmem a grácií, že všechny vaše chyby a trapasy budou čtenáři milovat. Zkrátka a dobře: musíte psát jako Marie Doležalová. A když se k tomu přidají geniální ilustrace Jana Hofmana, vznikne kniha, kterou prostě chcete mít. Kterou chcete dát jako dárek. Protože tahle kniha vám zvedne náladu tak jako žádná jiná!... celý text
Přidat komentář
Povídky jsou vtipné a trefné, jen se mi četly lépe na oficiálních stránkách, než v knížce. Ale i tak, skvělé dílko.
Kafe @ cigárko je svižná, vtipná knížka, se kterou jsem strávila dva nachlazené víkendové dny. Četla se lehce, rychle, bavila jsem se u ní.
Svěží dílko,dobře se čte. líbily se mi postřehy autorky, její sebeironie a občas vtipně popsané příhody.
Knihu jsem loni měla snahu číst, nicméně jsem ji po pár stránkách odložila, nejsem na tyto blogové zápisky asi ten správný cílový čtenář. Nejsou vůbec špatné, jsou vtipné, bystré, ale prostě tento styl psaní nějak moc nemusím. Po čase se mi dostala do rukou audiokniha namluvená samotnou Marií Doležalovou a takto pro mě bylo toto dílo již přijatelné. Autorka coby herečka svou knihu namluvila velmi poutavě. Bylo zajímavé skrz ni se podívat do hereckého zákulisí. A ve finále jsem úplnou náhodou až ke konci zjistila, že se mi hodí do letošní čtenářské výzvy do kategorie Magnesia litera, takže aspoň něco užitečného z knihy vzešlo :-)
Musím přiznat, že Marii Doležalovou jako herečku vůbec neznám. Dívám se, v čem hrála, ale - prostě ne; naprostou většinu těch seriálů a filmů znám jen podle názvu, něco málo jsem viděla - ale nezapamatovala si ji... Díky téhle knížečce si jí ale příště všimnu už pořádně. Jestlipak poznám, že je vážně introvertka? (to se mi ale opravdu nezdá - jako by řezníka dělal člověk nesnášející pohled na krev!). Ale hlavně: poznám, že je to dívka se smyslem pro humor a hlavně pro sebeironii, dívka s nápady a dobrými postřehy? Protože - vážně je to svižně a svěže napsané, většinou mě to bavilo, někdy i rozesmálo. V rámci žánru o něco víc než dobré.
Nebylo to vůbec špatné čtení. O natáčení a divadlo se nijak zvlášť nezajímám, ale i tak bylo fajn se podívat do zákulisí. Asi je lepší si knihu dávkovat, než ji přečíst celou najednou. Jsou to články z blogu a při čtení jednoho za druhým už to trochu unavuje. Přesto se mi líbil humor a nadsázka. Při některém líčení trapasů jsem měla chuť si daný díl, rozhovor atd.. pustit a podívat se, jak to naivní Saša zvládla. :)
Není to špatné, ale literární veledílo nečekejte. Spíš takový laskavý a jemně legrační pohled do míst, kam běžný divadelní/televizní divák nedohlédne a tak ani nemá ponětí, co vše je také s herectvím spjato (ale pro mne prostě v tomhle směru vedou Bezouškovy Tajnosti zákulisí). Je to knížka, kterou otevřete, když si dáte kafe a cigaretu a nechcete u toho jen tak lelkovat. Přečtete 2-3 kapitoly a pak klidně můžete knihu odložit a vrátit se k ní kdykoli jindy. Nebo vůbec. Nic podstatného vám totiž neuteče.
Až na pár (opravdu jen pár) poměrně vtipně napsaných historek je to jedna velká nuda a ztráta času i peněz... Ideální fakt jen jako blog na webu.
Pokud vas zajímá zákulisí herectví, seriálů a divadel, tak se vám kniha bude líbit, ale pokud se ani o jedno nezajimate, moc nepobavi
Mně se to líbilo. Není to žádná velký literární bomba, to ne. Ale je to moc milé nakouknutí do světa herectví a seznámení se sympatickou slečnou, která si dělá legraci nejen z hereckého světa, ale i sama ze sebe. Psáno je to poutavě, svěže a vesele. Ideální knížka na dovolenou nebo na jakoukoli jinou chvíli vymezenou pro relax.
Na začátku je kniha docela zábavná, historky a způsob vyprávění působí svěže. Jenže časem zjišťujete, že je to stále dokola, stále stejně.
Je vidět, že osvědčenou hereckou polohou Marie Doležalové je "ufňukaná holčička". Ano, chvílemi je to vtipné, roztomilé, ale zdá se, že tuhle roli hraje i v životě, což je vzhledem k věku poněkud zarážející.
K dočtení jsem se musel vyloženě nutit, čímž nechci tvrdit, že je kniha špatná nebo hloupá. Jako blogové zápisky měly potenciál zaujmout, ale nahuštění všech plus mínus stejných příběhů do jedné sbírky ve výsledku nudí.
Ne. Až moc holčičí a "hihňavé".Anebo mě moc nezajímá, jak to mají herci.... Knihu jsem ani ne v půlce odložila.
Původně blogové zápisky jsou psány velmi vtipně a čtivě. Marie je velice sympatická herečka, píše o věcech ze života, o zákulisí herectví, nebojí se psát otevřeně, dělat si legraci sama ze sebe.
Jakožto dcera divadelníka, ačkoli amaterskeho, měla jsem k povolání herce nějak blízko. Ne že bych se sama chtěla stát slavnou herečkou, to chraň pan bůh, ale měla jsem pocit, že jim rozumím. Že jako když můj táta a segra znají profesionální umělce, tak já taky. A díky téhle knížce jsem se zas myšlenkama dostala zpátky k tomu, jak jsem jednou v životě šla do divadelního klubu a u stolu se mnou seděl Martin Pisarik. A já Marušce za tohle zavzpominani fakt děkuju. Málokdy se u knížek smějí nahlas a tady tomu bylo dokonce několikrát. Budu tajne doufat, ze se jednou nekdy mozna dockame pokracovani, protoze mam za to, ze prave podobne ladene knihy, kde se s humorem a nadhledem popisuje zivot jaky je, jaou docela nedostatkovym zbozim
Milá kniha ze zajímavého prostředí (umělecké kruhy mě vždycky trochu přitahovaly). Nezvládla jsem u ní sedět dlouho, vždycky mě po pár kapitolách přestala bavit, ale potom jsem se k ní zase ráda vrátila. Odpočinkové čtení pro ukrácení dlouhé chvíle nebo na dovču.
Skvělé, upřímné, vtipné. Je úžasné, co autorka umí, z každodenních zážitků vyhmátne vtipnou podstatu a s kvalitní pointou ji dokáže literárně předložit. Ale co je na ní ještě zajímavějšího, legraci si dělá čistě ze sebe. Dokáže se přiznat nejen k strachu, trémě nebo kompexům, ale na světlo vytáhne i vlastní závist, potměšilost, zákeřnost nebo nekolegiálnost. Tím si však dělá z lidských chyb legraci a čtenář cítí, že je to lidské a pravdivé.
neviem prečo, ale celé mi to pripomínalo tu úvodnú scénku z Univerzity pro príšerky, " Ahooooj , já som Mery[:džéj:],.. ". Tak neviem, mala to byť príručka pre začínajúcu herečku, alebo manuál ako ju zbaliť ? Autorka sa šikovne vyhla všetkým osobným (milostným) pasážam za to namočila všetkých okolo seba, nie že by vadilo, ale tým sa to celé posunulo späť do pubertálnej roviny. Asi nie som cielovka, ale ako audiokniha to bol vtipný letný oddych. Ako keď som sa nedávno vrátil k trom pátračom .
Autorovy další knížky
| 2015 |  Kafe @ cigárko |
| 2018 | Jeden kopeček šmoulový |
| 2021 |  Dopisy Ježíškovi |
| 2021 | Fejetony do kabelky |
| 2018 | Čtení do kabelky aneb Nejlepší fejetony z časopisu Glanc |
Kafe a cigárko nám s nadsázkou a jemným humorem přibližuje radosti i strasti ze zákulisí hereckého života, vyprávění je navíc trefně doplněno vtipnými ilustracemi. Mám ráda film i divadlo, takže pro mě to bylo čtení velice příjemné. Marie Doležalová mě pobavila a moc se mi líbil její styl psaní, pokud tedy v budoucnu něco dalšího napíše, ráda si to přečtu.