Kafe @ cigárko
Marie Doležalová
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/262411/mid_kafe-a-cigarko-262411.jpg
4
1719
1719
Jak v době blogové vytvořit ze svého blogu fenomén, který se pro zástupy čtenářů stane čtvrteční drogou? Jak přetavit spontánní (rozuměj úplnou náhodou vzniklý) nápad v prestižní Magnesii Literu? A jak dosáhnout toho, že vám lidi za celý rok nenapíšou jediný negativní ohlas? Jednoduše: především nesmíte mít nic z toho v úmyslu. Právě naopak! Vy musíte jen tak mimochodem uskutečňovat sen o vlastním blogu, aniž byste si stavěli jakékoli vyšší cíle. Pak už zbývá jen pár dalších předpokladů: důvěrně znát svět, o kterém píšete. Psát tak, aby se všichni aktéři popisovaných příhod poznali, a cítili se polichoceni či pobaveni, nikoli dotčeni. Musíte být vtipná a inteligentní a psát tak dobře, že vaše články vyhledávají i lidé, kteří by za jiných okolností žádný blog ani historky z hereckého zákulisí nikdy nečetli (ze zásady). A hlavně – musíte umět shodit sama sebe a dělat to s takovým šarmem a grácií, že všechny vaše chyby a trapasy budou čtenáři milovat. Zkrátka a dobře: musíte psát jako Marie Doležalová. A když se k tomu přidají geniální ilustrace Jana Hofmana, vznikne kniha, kterou prostě chcete mít. Kterou chcete dát jako dárek. Protože tahle kniha vám zvedne náladu tak jako žádná jiná!... celý text
Přidat komentář
Knížku jsem si půjčila od kamarádky, protože jsem se bála si ji koupit, moc jsem od ní nečekala. A byla to opravdu jedna z mála knih, které mě zklamaly. Obsah byl hodně roztěkaný, po každých deseti stránkách jsem si říkala, že tu knížku určitě nedočtu, nebavila mě. V některých pasážích jsem se přistihla, že pořádně nevím, o čem píše. Popisování hry o Lýdii mi přišlo zbytečné. Ale abych jen nekritizovala, v určitých pasážích jsem se docela pobavila. Nicméně můj názor, že herci by neměli psát, stále trvá :-)
Další knížka, kterou se pro plné vychutnání vyplatí dávkovat po menších částech. Žasla jsem, jak autorka s lehkostí popisuje vlastní trapasy a baví tak sebe i čtenáře :D Některé příběhy jsou slabší, některé vás nutí válet se smíchy. Je to směsice všeho, co vás v souvislosti s fimovým prostředím a životem herců jen napadne.
Pro mě mnohem lepší než stylově podobné P.S. Ani Geislerové.
TOP 5 fejetonů (ale TOP jich bylo mnohem víc!!!): dětský moderátor, točení kriminálky, skoro štědrovečerní princezna, klokaní tlapka, komparzisti :)
Knihu jsem nebyla schopná přečíst na jeden zátah, ale za cca tři týdny, během nichž jsem přečetla dalších šest knih. Přesto si velmi cením toho, že mě M.D. svým svěžím humorem, nadsázkou a sebeironií dokázala odpoutat cestami do i z práce od divokých pracovních myšlenek. Prostě skvělé počtení (hlavně do MHD)!
Výborné čtení, zábavné a poutavé. Moc se mi líbila. Grafické provedení a vázání krásné.
Knihu jsem četla sice dlouho (vždycky jen v metru), jelikož to není kniha kterou byste přečetli přes noc. Není to vyprávění nějakého navazaujícího příběhu...
Na knize je vidět, že korektorka textu odvedla svou práci velmi dobře, jelikož text je daleko více chytlavější než články na blogu. Nicméně si myslím, že ten kdo Marušky blog čte pravidelně, tak se bude při čtení knihy nudit...
Knihu mám jako e-book, ale když jsem v knihkupectví viděla knížku na živo, tak se mi moc líbila - těch 50 000kč co musela do vydání knihy vložit se určitě vyplatilo.
Musím říct, že jsem již dlouho nečetla něco tak zábavného. :-) je mi sympatický styl, kterým autorka píše, způsob, jakým si sama ze sebe i hereckého světa dělá legraci, ale zároveň je cítit, že svou práci miluje a mnohé jí obětovala. Rozhodně teď budu pokračovat ve čtení jejího stejnojmenného blogu a jsem si téměř jistá, že pokud si přečtete jeden její článek z této knihy, nebude nikdy poslední - je to silně závislácké. :-)
Knížka mě zaujala svým originálním zpracováním. Líbí se mi formát, papír i krásné a vtipné ilustrace od Jana Hofmana. Obsahově se mi taky moc líbila - byla to taková milá oddechovka. Ale na druhou stranu musím říct, že úplně nechápu, za co dostala (rsp. blog) cenu Magnesia Litera. Ale co já vím, zase tolik blogů, zaměřených jen a pouze na život (ne na kosmetiku, knihy, cestování, atd..) neznám, takže možná ve srovnáním s ostatními je tenhle blog nadprůměrný. Určitě knihu doporučuji, ale myslím si, že tři hvězdičky v hodnocení bohatě stačí.
Tak jsem také podlehla. Jak jsem silně pochybovala a otálela se zakoupením, tak jsem po přečtení byla, jedním slovem, potěšená. Je to o hercích, o divadle a filmu, o autorce samotné, kterou jsem znala zatím jen jako herečku. Většinou mi u podobných zápisků začne časem něco vadit, tady se to nestalo a konec mě až jemně dojímal. Od knížky se nedalo odejít, historky a postřehy se neopakují (nebo jsme upozorněni) a slabší mi připadaly asi jen 2 kapitoly. Jinak jsem se bavila a MD má můj obdiv - kéž by si udržela tenhle sympatický nadhled. Formát knihy není moc šikovný do ruky. Knížka má "leporelové" desky, uvnitř je očím příjemná (a podivuji se - hmm, Domino, to bych od tohoto nakladatelství nečekala).
Lehkost blogů mě pohladila po duši. Jistě, je to oddechovka, ale knížka si rozhodně na těžkou literaturu nehraje. A opravdu mě baví, že autorčina sebeironie zůstane občas nepochopena. :) Ani chvilku jsem se při čtení nenudila, takže já mohu jen doporučit. :)
Nevím co přesně napsat. Knihu bych sice doporučila to ano, ale žádnou hloubku v ní rozhodně nenajdete. Já osobně jí dostala jako dárek, ze začátku jsem jí hltala a i se celkem smála, ale od půlky jsem už měla doslova nervy. Pasáže se opakovaly Marie si stále stěžovala a opakovala stejné problémy, které chudáci herci mají. Až mi přišlo jak kdyby jí samotnou její povolání nebavilo...
Nezlobte se na mne, holka sice je to pohledná, příjemně hraje, ale psát neumí. Vždyť často nedokáže udržet ani myšlenku v rámci jedné ... echm, hm... eseje? Fejetonu? Ono se to vlastně ani zařadit nedá. A nejen myšlenku, ani styl, často ani větu. Práce s textem jak žáka první třídy pomocné školy. Vtipné by mi to mohlo přijít možná po sedmém pivu. Ale 15stupňovém. Takhle přehypovanou knížku jsem skutečně už dlouho neviděl. A docela by mě zajímalo, kolik z hodnotících kladně knihu (uff, brrr, no, knihu...) četlo celou. Mimochodem, pokud bych měl srovnávat nebe a dudy, tak knihy Báry Šťastné jsou to nebe.
Naprosto skvělé oddechové čtení. Málokdy se u čtení knih směju nahlas, ale v tomto případě jsem udělala spoustu výjimek :) Kniha, kterou jsem rozhodně nečetla naposledy.
Rozhodně nesouhlasím s tím, že by KaC bylo ODPADovou odpočinkovou četbou. Texty jsou psané s lehkou sebeironií a nebulvárním způsobem poodhalují herecké řemeslo. Jde o ideální knihu k odpočinku a zábavě mezi Dostojevským a Proustem, přitom nejde o brak: veškeré banalitky všedního života herečky/řidičky/studentky/přítelkyně atd. jsou popsány příjemně svěžím stylem a opět zmíním mou nejoblíbenější ingredienci - sebeironie! Vložené komiksy knihu příjemně ozvláštňují. Jediné, co je nepříjemné, je cena. Kdyby se kniha vešla do tří set, bylo by to přiměřené.
Bohužel na podobné uvažování i užívaný dialekt jsem už zřejmě poněkud stará. Podobné "oddechovky" mne neoslovují. Naopak mě děsí, jaká forma a obsah u dnešních čtenářů vítězí.
Naprosto skvělé, mile vtipné a zajímavé čtení, které jsem ocenila o to víc, že na své ochotnické zážitky z divadla vzpomínám s láskou a pousmáním. Lákalo mě proto do tohoto světa líčidel a přetvářky zase jednou nahlédnout skrze oponu.
Některé příběhy pobavily méně, jiné více, až jsem se nahlas smála. Přečteno za pár dní a musím říct, že po zkouškovém období to bylo velmi příjemné a oddechové čtení. Pět hvězdiček za to, že se Marie odhodlala o hereckém podsvětí psát, za její styl vyprávění a za originalitu!
Moc vtipné a příjemné čtení. Když jsem se chtěla zasmát, sáhnula jsem po téhle knize. Člověk trošku získá přehled, jak to v tom hereckém světě chodí a že to není jen sláva a med:-) Knihu doprovází dokonalé ilustrace:-)
O existenci blogu jsem se dozvěděla až po skončení Star Dance z různých rozhovorů v magazínech. Protože se mi Marie Doležalová líbí jako herečka (líbila se mi už v Pusinkách, kde mne její postava velmi dojímala, v Comebacku podle mého svou Sašou zastínila roli Ivy, a když jsem ji viděla v Neviditelných, Vyprávěj nebo vánoční pohádce, hned jsem se zaradovala, protože ji prostě ráda vidím), rozhodla jsem se vysolit ty hříšné peníze a koupit si její knížku. A přestože i díky této investici se opět přátelím s kontokorentem, nelituji. Bavila jsem se velmi. Knížka má pro mne mnoho plus: je psaná velmi vtipně a čtivě, jestli jsem se nemohla dostat do tempa, tak maximálně dvakrát za celou knížku. Nesmírně se mi líbí Doležalové práce se slovy, použitá přirovnání apod. - místy jsem si čtení vyloženě vychutnávala. A třešinkou jsou i ilustrace - komiksové stripy k danému tématu, které jsou vtipné samy o sobě, ale po přečtení příslušného příspěvku jsou někdy až geniální :-). Celkově knihu hodnotím plným počtem hvězd a těším se na další pokračování. Jen to musím vydržet a nesledovat teď autorčin blog, protože pak už to čtení nebude mít punc překvapení. Věřím ale, že šťávu pořád mít bude.
Jediné, co bych vytkla (a i to myslím spíše v dobrém), že po přečtení knihy už nikdy nebudu koukat stejnýma očima na českou produkci nekonečných seriálů (aneb co ve scéně chybí či přebývá) a na české detektivky (protože teď už budu od začátku vědět, kdo je vrah) :-).
P.S.: V jednom rozhovoru Marie Doležalová říkala, že moc nemusí, když ji každý oslovuje "Maruško". Přiznám se, že ty tendence mám taky, protože má takový milý ksichtík, který hned budí sympatie, ale nejrůznějšími počiny mne přesvědčila, že to není jen o ksichtíku a že je fakt Marie.
Prima čtení, svižné a zábavné. Ke kafi a cigárku by bylo ideál, já četla v noci v posteli, smát jsem se musela pod peřinu, abych nebudila manžela.
Jen ty stripy jsou ve čtečce vážně nečitelné.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Kafe @ cigárko |
| 2018 | Jeden kopeček šmoulový |
| 2021 |  Dopisy Ježíškovi |
| 2021 | Fejetony do kabelky |
| 2018 | Čtení do kabelky aneb Nejlepší fejetony z časopisu Glanc |
Knížka se mi nečetla vůbec dobře a navíc opakování stále toho samého... Nudila jsem se.