Kafkův pavilon
Tony Samuelsson
Po Hitlerově vítězství ve druhé světové válce je Švédsko vazalským nacistickým státem. "Obyčejní lidé" si více méně spokojeně žijí své obyčejné životy, "krátkolebí", odsouzení k vymizení z genetického dědictví, živoří v ghettech a spisovatelé se musí rozhodnout - budou sloužit novému Švédsku? Délka jejich pobytu v této uzavřené „spisovatelské kolonii“ záleží výhradně na tom, jak ochotně a kvalitně poslouží režimu. Román z žánru alternativní historie se zabývá otázkami osobní zodpovědnosti, svobody, mezilidských vztahů i (spásné?) síly literatury a kultury obecně. Můžeme v něm najít paralely jak k minulosti (nabízí se mj. i československé období normalizace), tak k současné situaci v Evropě. Protože sklouznout ke společnosti, kde jsou si všichni rovni, ale někteří jsou si rovnější, je tak snadné.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
Kafka Paviljongen
více info...
Přidat komentář
Velmi dobře napsaná kniha. Jsem nadšený. Jen jedna malá poznámka/úvaha:
Autorovy znalosti švédské literatury jsou až neuvěřitelné. Je to jeden z důvodů, proč stále nedokážu pochopit, že byl vydaný český překlad. Jisté pasáže připomínají až odborné literární studie a laik se v nich nejspíš jen těžko vyzná (už jenom klíčová postava Stiga Dagermana a především "nenápadné" citování jeho díla, Eyvind Johnson na začátku, Karin Boyeová, časté zmínky Lindegrenova mannen utan väg ke konci). Nedokážu si představit, že by ve Švédsku vyšel detailní román např. o Pátečnících. Kafkově pavilonu by tak prospěl aspoň řádný doslov překladatele nebo alespoň malilinkatý poznámkový aparát.
Velké zklamání. Muže z vysokého zámku považuji za jednu z nejlepších knih a tohle mu nesahá ani po paty. Nudný děj a jen těžko uvěřitelné myšlenkové pochody hlavního hrdiny. Obzvláště myšlenka, že krutým mučením a následným "příjemnějším" kriminálem si někdo vychová nadšeného nebo alespoň loajálního přívržence jakékoliv myšlenky je naprosto zcestná. Takhle podle mě lidská psychika nefunguje.
Je jen málo knih, které jsem odložil v průběhu čtení, ale tahle mezi nimi zaujala přední místo. Je mnoho zajímavějších autorů a knih na to aby člověk ztrácel čas s Kafkovým pavilonem.
Skvelá kniha.... Nádherná komplexná psychologická štúdia... Všetko podstatné a dôležité napísali o tejto knihe dvaja komentátori predo mnou, preto by už bolo zbytočné písať niečo viac...
Kafkův pavilon je kniha, kterou jsem v knihkupectví několikrát vzala do rukou a opět ji vrátila zpět na hromadu k ostatním. Příčinou váhání byla nejspíš nejistota, způsobená anotací. Z nějakého důvodu pro mě nebyla jednoznačná, což mi v tu chvíli zkrátka vadilo. S velkou úlevou mohu potvrdit, že se tato kniha po přečtení ihned stala jednou z mých nejoblíbenějších. Typově, ne však tematicky, bych ji přiřadila ke společenskému románu
J. M. Guenasii - Klub nenapravitelných optimistů.
Samuelssonův román se odehrává ve Švédsku a ústřední postavou je tu spisovatel Stigg (Sigvard) Eriksson. Příběh tvoří dvě dějové linie. První z nich nás zavadí do roku 1976, kdy je Sigge mužem ve středních letech a zavedeným švédským spisovatelem, jehož knihy budí u široké veřejnosti nemalý ohlas. Je však plný rozporů, které vyvolávají vzpomínky na krutou minulost, jež ho donutila, aby se přiklonil na stranu nacismu.
V rámci druhé linie sledujeme osudy hlavního hrdiny, coby mladého, nadějného spisovatele generace čtyřicátých let minulého století. Sigge je, spolu s několika dalšími přáteli, členem skupiny Hřbitov slov. Jsou protinacistického zaměření, tajně mezi lidmi šíří protirežimní letáky, sdružují tzv. zakázané knihy a snaží se tak vyjádřit ostrý nesouhlas s Hitlerovou propagandou.
Sigge se poprvé doopravdy zamiluje. Nina je dívkou, Židovkou, která pomáhá přežít skrývaným švédským židům a zároveň členkou protinacistického dívčího spolku. Jejich cesty se kříží a opět rozcházejí, protože Nina nechce ohrozit Siggeho existenci. Ten se začne o svůj život bát ve chvíli, kdy tajná policie začne podnikat razie a vyhledávat nejen švédské Židy, ale taktéž i členy tajných spolků. Na svém útěku je zatčen a odveden do věznice T-gatan, kde je vyslýchán a krutě mučen.
Vysvobození přichází ve chvíli, kdy je převezen do věznice v Langholmenu a posléze "ubytován" v Kafkově pavilonu, jehož cílem je vychovat spisovatele, loajální a podporující Hitlerův režim. V tu chvíli se Sigge ocitá na životní křižovatce. A touha po svobodě je skutečně veliká...
Touha, odvaha, láska, strach, víra a naděje. To vše a ještě mnohem víc najdete na stránkách Samuelssonova románu.
Musím se přiznat, že mě kniha doslova nadchla. Nejde o "jednohubku", kterou byste přečetli na jeden zátah, ale příběh s hlubším významem. Autor vás provede určitým úsekem švédských dějin, dopřeje vám prostor pro vlastní fantazii a krok za krokem vás vtáhne do děje. Díky pečlivému vykreslení prostředí se vám s příběhem podaří snadněji splynout a umožní lépe pochopit myšlení a jednání jednotlivých postav v konkrétních situacích.
Závěrem mohu snad už jen říct, že pokud máte chuť na společenský román, odehrávající se na pozadí druhé světové války, náročnější, ale dobře napsaný a čtivý, pak se po Kafkově pavilonu rozhodně nebojte sáhnout.
Po knihách Muž z vysokého zámku Philipa K. Dicka, Otčina Roberta Harrise nebo Nádvláda C.J. Sansoma je zde další, pohrávající si s myšlenkou alternativní historie II. světové války. Kniha je koncipována do přibližně tří časových období, které se střídají po jednotlivých kapitolách. V nich se odvíjí příběh talentovaného spisovatele Sigge Eriksona, který by nejspíše prožil klidný život naplněný tvůrčí prací, pokud by žil ve šťastnější době. Takto sledujeme jeho kroky v éře úsvitu nacismu, který se po porážce Sovětského svazu rozšiřuje na dálný východ a zároveň upevňuje své pozice i ve Skandinávii. Sigge a jeho přátelé z literárních kruhů zastává spolu s různými levicovými aktivisty a demokratickými skupinami, protinacistické postoje. Nakonec se však po mnoha peripetiích dostavá do spárů švédského gestapa. A zde přichází na scénu v roli Mefista jeho starý známý Kurt Robladh, který se z někdejšího marxisty a levicového literárního kritika přerodil ve významného exponenta režimu, aby učinil nabídku. Pomůže Sigge vytáhnout ze světského pekla, pokud bude pracovat ve službách nacistického režimu....
Velmi silnou stránkou knihy je komplexní charakteristika postav, která zabraňuje jejich černobílému vnímání. Ani samotný Robladh, není jednoznačně negativní postavou. Román klade otázky kam až sahá odpovědnost člověka v totalitním režimu, kde jsou hranice konformismu, ale také jak těžké je soudit někoho, kdo měl fakticky k výběru jen dvě možnosti: smrt nebo zatracení.
Líbilo se mi rozdělení vyprávění v různých časových rovinách na ER formu (současnost, nezávislý popis reality) a vzpomínky z dávné minulosti – ICH formu. Ta evokuje částečně nespolehlivého vypravěče. Tahle koncepce vystoupí do popředí v samém závěru, kdy je Sigge konfrontován s protokoly státní bezpečnosti. A my tak můžeme přemýšlet, nakolik si Sigge vzpomínky přikrášlil a vypustil ze svého vyprávění sporné momenty. Další otázkou pak je, nakolik se mladá generace má stavět do role soudce – Karin nemučili, nekrčila se týdny potmě v cele ve vlastních výkalech, nenavlékli jí pytel na hlavu, aby začala věřit, že teď přijde o život. Autor otázku položí, ale odpovědět si musí každý sám. Pak je tu ta hra se skutečnými historickými postavami – to mě moc bavilo. Hledala jsem na WIKI, porovnávala jejich postoj k nacismu s rolí, kterou jim přiřkl TS. A nakonec popis rozkladného vlivu totality na morálku a život každého jedince – je to popsáno dobře, ale my z bývalého východního bloku se tady nic nového nedozvíme.