Kainovi potomci
Sun-won Hwang
Milostný příběh odehrávající se na severu Koreje na pozadí poválečných (1946) společenských změn v sovětské okupační zóně. Statkářský syn Hun je příslušníkem vrstvy, která v nové společenské situaci v Koreji rozvrácené válkou začíná být likvidována. Dosavadní vztahy – tradiční věrnost rolníků k majitelům půdy – se rozpadají, Hun je sice vyděšen nejistotou nových poměrů, ale na starém pořádku ani na svém majetku nelpí a přes fyzickou slabost má dostatek morálních sil, takže dosud zcela neobvyklé výbuchy nenávisti vesničanů je schopen jednak pochopit a jednak přežít. Jeho život v nelehkém období prosvětluje oddaná láska jeho služebné. V textu se projevuje tradiční korejská zdrženlivost ve vyjadřování citů – hrdinové často víc sdělí tím, co zamlčí, než tím, co řeknou, autor však umí vhlédnout do jejich vnitřního světa a v sugestivní zkratce jej vystihnout. Když přijmeme pro Evropana trochu odlišnou formu, poněkud doslovnou a důkladnou, přečteme si laskavý příběh oslavující humanismus a lidskou svobodu.... celý text
Přidat komentář
Velice čtivý a odsýpající příběh zasazený do severní části Koreje roku 1946, ve které se v té době zrovna dostali ke správě Sověti. Je to dobře vybalancované mezi romantikou a společenským dramatem - jsme svědky nejen nově zaváděných změn ve formě pozemkové reformy, ale především způsobu, kterým tyto změny ovlivňují ostatní lidi. Lidi, kteří se kolikrát chovají hůře než zvířata. Jedním z několika pozitiv knihy je však možnost vyslechnout si argumenty obou stran - bývalých statkářů a rolníků - a tím si na celou situaci vytvořit vlastní obrázek.
Ne vždy jsem se však orientoval ve velkém množství postav a i přes částečné pochopení hlavního hrdiny Huna díky doslovu se nedokážu plně zbavit negativního dojmu, že byl jako "mouchy snězte si mě" až příliš (v nejedné situaci mě to frustrovalo a rozčilovalo).
Ve výsledku však mohu knihu rozhodně doporučit, zejména pokud si chcete doplnit znalosti z korejské historie (a být u počátků dnešní Severní Koreje), která nebude českému čtenáři příliš cizí.
Kainovi potomci
Tuto knihu jsem začala číst hodně na poslední chvíli k přijímacím zkouškám na koreanistiku. Začala jsem ji dokonce číst tak pozdě, že jsem s sebou k přijímačkám nesla dvě verze seznamu četby: jeden s a jeden bez této knihy, podle toho, jestli ji stihnu dočíst. Knihu jsem naštěstí dočetla.
Hwang Sun-won popisuje v této krátké knížce s autobiografickými prvky stav po osvobození Severní Koreje od Japonské nadvlády a počátky severokorejského režimu. Plíživá úzkost, schovávající se za majetkovou reformu, mění nejen socioekonomické poměry, ale také lidi. Jídla je málo, všeho ostatního také, je zima a přerozděluje se půda. Syn velkostatkáře Hun, žijící na malé vesnici v otcovském domě s chudou dívkou, která mu slouží, Odžangnjo. Měnící se poměry rychle dovedou Huna do zoufalé situace.
Zoufalství vyznívající z některých postav ale tolik u Huna není vidět: ten se zdá být odevzdaný, až lhostejný svému osudu. Není schopen vinit lidi, viní dobu a okolí.
Kniha lyricky popisuje probouzející se zimní krajinu na přelomu jara a zároveň má celkem rychlý spád. Dobře se čte a není zdlouhavá. Jednotlivé postavy působí téměř jako archetypální postavy kritického realismu.