Kam běží modrá liška
Andrej Gjurić
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/382135/bmid_kam-bezi-modra-liska-fiv-382135.jpg
5
46
46
Kam běží modrá liška? Na Kampu - a když poběžíte za ní, zavede vás do starobylých domů a paláců, zšeřelých tajemných zákoutí, nádvoří a zahrad, v nichž jako by se zastavil čas. Čtyři pohádkové příběhy, z nichž každý se odehrává v jiném ročním období, představují plejádu zvláštních bytostí, zarámovaných proměnlivou a okouzlující atmosférou Malé Strany - vodníky, tajemného mlžného koně, pramenné mužíky, duhového bubáka... Prý tu od pradávna žijí. Nebo nežijí? Ale to už záleží na vás a vašem uvěření.... celý text
Přidat komentář
Poslouchala jsem a moc jsem si to užila, krásné pohádkové příběhy, ideální pro tento čas
Kam běží modrá liška
Jé, to bylo milé čtení. Jako knihovnice si občas ráda přečtu i knihu pro děti, abych mohla radit a doporučovat. Tato kniha není jen pro děti, určitě si ji vychutnají i dospěláci, kteří mají rádi tajemno, kouzla, nadpřirozeno a zajímavosti. Vyprávění je skoro detektivní, kdy se pátrá například po kapříkovi, po tajemném okně nebo ztracených vodách. Dostáváme se mezi pražské vodníky, bubáky, ale i obyčejné lidi z Kampy a Malé Strany prostě do světa strašidel i lidí. Dnes je to za 5 hvězd a vřele doporučuji.
Jedna z mých nejoblíbenějších pohádkových knížek. Nádherné příběhy rozdělené do jednotlivých ročních období jsou napsané milým, hřejivým jazykem a úžasné, zasněné ilustrace Jana Černého dávají Modré lišce punc dokonalosti.
Úžasná poetická kniha. Asi spíše pro starší děti a dospělé. Já jsem ji četl někdy v raném dospívání a byl jsem unešen. Přivedl mě k ní můj otec a teď ji čtu svým dětem, takže už je to vlastně rodinná tradice. Po přečtení se možná budete chtít projít večerní Kampou a jít se podívat na dům U modré lišky.
Jednoznačně nejoblíbenější knížka z dětství. Na Malé Straně jsem vyrostla a příběhy pro mě už tenkrát byly úplně reálné. Oranžové mluvící okno a část o Helence na rozkvetlém Petříně byly nejoblíbenější. V dospělosti jsme se s panem Gjuricem potkali a také mě inspiroval k jednomu hezkému projektu pro děti. Někoho knížka zaujme v dětství, někoho v dospělosti, ale rozhodně stojí za přečtení.
Tahle knížka mne oslovila v polici s knihami na prodej v naší městské knihovně podmanivými ilustracemi Jana Černého a místem dění - Malou Stranou. Tuhle část Prahy jsem za svých VŠ studií měla nejradši. I zaplatila jsem 6 Kč a odnesla si prakticky novou knížku domů. Říkala jsem si, že když nebude k ničemu, tak alespoň moc netratím. Omyl, přinesla jsem si kouzelné poetické vyprávění z doby, kdy si ještě lidé vyprávěli a kdy si pomáhali. Nejde o typické pohádky - čtyři příběhy jsou řazeny do jednotlivých období roku a zavádí nás mezi pražské vodníky, bubáky, ale i člověčí obyvatele Kampy a Malé Strany, kteří společně řeší trable a problémy obou stran - strašidel i lidí. To vše čtenář vstřebává všemi smysly, protože autor má úžasnou schopnost vykreslit místo děje od zvuků, barev až po vůně a nálady - a jeho slovní líčení ještě umocňují zmiňované ilustrace J. Černého. Ocenění podle mne zaslouží i neuvěřitelná fantazie autora, protože takovéhle zápletky i peripetie řešení by mne osobně v životě nenapadly. Mám pocit, že přestože tahle knížka kdysi získala cenu Literárního fondu za nejlepší knihu pro děti, je psaná i pro dospěláky - minimálně díky počtu malostranských hospod, které jsou v knize jmenovány. Každopádně jsem moc ráda, že jsem tuto knihu objevila a zmíněných šesti korun českých rozhodně nelituji.
K této pohádkové knížce jsem se dostal až v dospělosti a naprosto mě uchvátila. Děti ji možná tak neocení.
První půlka knihy (příběh o tom, jak vypravěč a jeho přátelé vodníci pátrají po záhadně zmizelém kaprovi a příběh o bubákovi kterému se začal zajídat jeho ufňukaný způsob strašení) vyšla kdysi na LP deskách a v geniálním provedení takových mistrů jako byli pánové Hrušínský nejst., Kopecký, Brůžek, Nedbal, Moravec, Preiss a další, šlo opravdu o úžasný zážitek který, i když ne v psané podobě, vtiskl mé dětské dušičce hlubokou náklonnost k malebnému kouzlu staré Prahy. A i dnes si jej přehrávám s chutí, nasávám tu atmosféru a i kniha si časem našla místo v mé knihovně. Škoda jen, že mé děti tomu kouzlu zatím nepřišly na chuť, ale třeba se jednou dočkám :-)
Jednou jsem uspávala malou a chtěla jsme ji něco přečíst.. tahle knížka ji moc nebavila. Myslím si že je to spíš pro větší děti tak od 5-6 let :) 4leté dítko to neocenilo :)
úchvatná atmosféra magické Prahy, v níž se úplně přirozeně potkává a mísí pohádkový svět s reálným lidským (netypicky pro pohádku je vypravěč součástí příběhu, často dokonce i aktivně jednajícím) + nádherně poetický jazyk + bezbřehá fantazie + originální příběhy + napětí, tajemství i humor a nostalgie
některé pasáže budou možná pro předškoláka strašidelné (třeba ten pavouk-čas ve věži) a často je třeba menším dovysvětlovat, ale doporučuju přečíst vždy po jednom příběhu a pak si s děcky udělat výlet do Prahy a jít přesně podle vypravěčových instrukcí (na Kampu k domovnímu znamení s modrou liškou a k domu s válečky, k Čertovce, na Malý rynek, ulicemi, jimiž vypravěč chodí...), u nás doma to mělo velký úspěch
sám mám nejraději vodnický příběh s kaprem Kuldou a pražskými vodníky, kteří mají rozdělenou Vltavu podle rajónu a jejichž jména vždycky musejí začínat na písmeno V (čertovecký vodník se jmenuje Václav Vaněček, staroměstský Vavřinec Velebný, malostranský Valenta, novoměstský Věnceslav V. Vltavský, podskalský Vojtěch Volejník, branický Vilém Vrbovec, holešovický Vincek Vohnout, libeňský Vendelín Vlach, trojský Vít Vinárek)