Kam plaveš, Gastone?

30.01.2022

Nádherná kniha! Dostal ji syn, aby znal Gastona a jeho velký příběh. Kniha se líbila nám oběma. Syn se díky ní víc seznámil s těmito úžasnými zvířaty i s prací v zoo. Já zase zavzpomínala na dny, kdy jsem mohla sledovat cvičení pražských lachtanů, chystat jim krmení. A když jsem dočetla ke kapitole, kde se dávají samé hubičky, vybavila se mi pusa od Melouna, syna Gastona. Až mě dojalo zjištění, že je podobný svému otci.
Trochu jsem se bála konce, vybavovala jsem si historky o "velké vodě a o chytání Gastona". Nevěděla jsem, jak by to syn vzal. Konec je zkreslený, vůbec tam čtenář nepochopí, že ho nakonec chytili. A naštěstí je přizpůsobený dětem, ti mladší nepochopí, že to byl Gastonův úplný konec.
Letos to bude dvacet let od první velké povodně a jsem ráda, že jsem se s Gastonem seznámila alespoň podle knížky. A že ho mohl poznat i syn.
Moc se mi líbilo, že knihu napsala Gastonova dlouholetá "hlavní lachtanka", pro kterou to možná byl i způsob, jak se s tím vším vyrovnat a jak podpořit zoo.
Je poznat, že kniha byla psaná láskou nejen ke Gastonovi a lachtankám, ale celkově k její práci.